MODERNÍ  UNIVERZITA  Ideál a realita

Jiří Chotaš  Aleš Prázný To m á š He j d u k  a kol.

 

                   Kniha představuje aktuální studie a poprvé do češtiny přeložené primární texty, které pojednávají o ideji univerzity. Východiskem zkoumání je oblast německé klasické filosofie. Jednotlivé kapitoly se věnují zrodu ideálu Humboldtovy univerzity v 19. století, politizaci univerzit v éře nacistického Německa a demokratizaci univerzit po 2. světové válce. Publikace je zajímavá pro obory filosofie, historie, sociologie či germanistiky a může se s úspěchem uplatnit při výuce na vysokých i středních školách.


11
Předslov
UNI-VERZITA
Radim Palouš
Nastal opět čas zvažování a obrany hodnot. Univerzity jsou dnes
bezesporu významnou institucí společenskou a jako takové plní své
nenahraditelné funkce – totiž především vzdělávání odborníků růz-
ných zaměstnaneckých kategorií. Kde jinde by se měli vzdělávat léka-
ři, právníci, astronomové, teologové, vědci jednotlivých specializací?
Význam a slávu univerzit určují především vynikající („excelentní“)
jedinci. Nicméně není od věci, jestliže se vlády a úřady starají o celko-
vou úroveň „vysoké“ výuky a zřizují různé komise. Obory hodnocené
jako průměrné samozřejmě nesmí klesnout pod určitou úroveň da-
nou dobovými duchovními standardy aktuálního vývojového stupně.
Vysokoškolští učitelé a badatelé jsou jedněmi z mála možných
znalců pro takové posuzování, což vytváří paradoxní situaci: posuzují
své kolegy (a sami sebe). Ovšemže významnou pomocí je srovnávání
se zahraničními působišti. Specializační charakteristiky jsou v tomto
směru zajisté signifi kantní, avšak zdatnost odborná neobstojí, jestliže
nedbá všeobecně lidských kvalit.
Výrazem latinského původu
universum
se dnes rozumí veškeren-
stvo či vesmír
1
 a výrazem univerzální všeobecný, všestranný. Název
 1
 Klimeš, L.,
Slovník cizích slov,
Encyklopedický dům,
Praha 1981, s. 759.
Moderní univerzita. Ideál a realita
12
univerzita
potom označuje vysokou školu mnoha specializací hu-
manitních i přírodovědných. Zde již nejde o všeobecnost ve smyslu
oborové univerzality, totiž že univerzita zahrnuje veškerenstvo lid-
ského vědění. J. A. Komenský pojmu
universum
rozumí v souvislosti
s etymologickým rozkladem
in uno versum
,
2
 tedy jakožto tomu, co
je obráceno k jednomu. Zaznívá zde řecký fi losofi
 cký pojem
to hen
,
jedno; nemá charakter hmotného majetnění, dejme tomu pekuniár-
ního. Platón jím rozumí pravé bytí, nerozptýlené, ideálně sjednoce-
né, dobré (
agathon
) – na rozdíl od
aoristos dyas,
 neurčité podvojnosti,
nesjednocenosti, rozptýlenosti. U Komenského je ovšem spolumíněn
křesťanský boží svět, svět jediného Boha, drama, jehož podstatným cí-
lem je náprava věcí lidských, aby to vše (veškerenstvo) dobře dopadlo.
Pokud tedy za východisko přijmeme význam v duchu klasické
etymologie, potom univerzita není institucí jakéhosi statického mno-
hoznalectví (
polymathia
)
,
 nýbrž polem dynamického usilování o to,
co je dobré, správné, kde se účastníci – ať učitelé, ať studenti – řídí
a podrobují náročnému „badatelskému“ poslání vyhlížet proud skuteč-
nosti v jeho proměnách a pohybu. „Bádání“ je potom nikoli hotová
kvalifi kace podle některého z nabízených univerzitních gradů, nýbrž
vždy pohotová připravenost revidovat dosažené výsledky, výdobytky
dát v plen a znovu a znovu vyhlížet to, co je adekvátnější bytostné
povaze existujícího („živého“) veškerenstva. K tomu je bezpodmí-
nečně zapotřebí, aby univerzity měly svobodný prostor, protože ono
překračování aktuálního stavu, onu kritičnost a skromnou sebekri-
tičnost nelze najisto plánovat a podřizovat společenské objednávce.
Univerzity jsou takto jedním z motorů nejen k zachování dané
úrovně, nýbrž i dalšího „pokroku“, totiž kráčení k společensky žá-
doucím vztahům, porozumění, skromnosti, k demokratickému po-
řádku v duchu slušnosti a poctivého občanství. Dobrá společenská
reprezentace sama pečuje o tradiční podmínky, totiž zvyklosti a pri-
vilegia institucí, na nichž zakládá svou legitimitu, vlastně legitimitu
jako takovou vůbec.
 2
 Komenský, J. A.,
Lexicon reale pansophicum,
 in: týž,
De rerum humanarum emen-
datione consultatio catholica,
Academia, Praha 1966, s. 672.
 


Úvod                                                  13
ÚVOD
Jiří Chotaš, Aleš Prázný a Tomáš Hejduk
O tom, že se současné školství i univerzity nalézají v krizi, hovoří
mnohé studie. Téma krize školství se stalo takřka banálním; krizi
jako by s sebou přinášel duch doby. Odborníci (ať už z ministerstev,
vzdělávacích agentur či nejrůznějších komisí) však jen vzácně for-
mulují výstižné požadavky, co má společnost od univerzit očekávat.
Aniž by se ptali po dějinném poslání univerzit, přichází s recepty na
jejich reformu: pomoci má zaměření studia na potřeby „praktického
života“, specializace a podobně. Reformní euforii, obzvláště v oblasti
vysokoškolského vzdělávání, vystřídaly zklamání a skepse.
Masifi kace a demokratizace vysokých škol, ke které došlo v zá-
padní Evropě po druhé světové válce, nastala v České republice po
listopadu 1989. Univerzity a vysoké školy se u nás zřizovaly ve snaze
dohnat západní Evropu, a i když dnes v jejich celkovém úhrnu na
počet obyvatel patří Česká republika ke světové špičce, zůstává otáz-
kou, nakolik je to ku prospěchu vzdělanosti. Mnoho nových univerzit
vzniklých v České republice na přelomu tisíciletí čeká náročný zápas
o vlastní identitu, tj. o dorůstání do podoby odpovídající svobod-
nému akademickému společenství. Nové vysoké školy se zřizovaly
a stávající se obnovovaly v duchu svobodné společnosti, aniž by se
však diskutovalo o základních textech zamýšlejících se nad tím, jaké
Moderní univerzita. Ideál a realita
14
je vlastně poslání vysokého školství. V roce 1993 vydala Univerzita
Karlova na tehdejší dobu ojedinělý a na dlouhou dobu také jediný
sborník
Obnova ideje univerzity
 (Karolinum, Praha), který se s odstu-
pem let stal podnětem i pro naše úsilí.
Je totiž stále naléhavější položit si znovu otázky: Co je univerzi-
ta? Co znamená pro společnost? Čím by dnes a do budoucna měla
a mohla být? Zaslouží si nadále své výsadní postavení ve společnosti
(ve středověku pověstná „třetí moc“ vedle moci světské a církevní)?
K promýšlení těchto otázek nelze přistupovat bez vážného zájmu
o tradiční pojetí této původně elitní instituce, jejíž historické počát-
ky sahají do křesťanského středověku, a jež svým duchem navazuje
na antickou kulturu, fi losofi i a vědu.
Sám pojem
moderní
univerzita
 odkazuje především ke dvěma mys-
litelům. Anglický katolický myslitel John Henry Newman vydal roku
1873 knihu s názvem
Idea univerzity
 (česky Krystal OP, Praha 2014)
a německý fi losof Wilhelm von Humboldt založil roku 1810 univer-
zitu v Berlíně, která se brzy stala vzorem pro formování univerzit
nejen v Německu, ale i v kontinentální Evropě a v Severní Americe.
Humboldtův model univerzity nevymizel ani z diskusí, které se po-
sledních deset či dvacet let vedou okolo často vágních kategorií ex-
celence a kvality. Spolu s Humboldtem se ovšem otevírá obzor mno-
hem širší, zahrnující dva a půl tisíce let rozvoje západní vzdělanosti.
Humboldtův model se v současnosti stává rovněž jakýmsi „bojovým
heslem“, „zaklínadlem“ vzdělávací a vědecké politiky. Naše kniha
chce zproblematizovat různá zjednodušená tvrzení o tomto modelu,
a nabízí proto zásadní texty, jež pojednávají o zrodu Humboldtova
modelu univerzity a o jeho následných proměnách v 19. a 20. stole-
tí. Publikace tím chce každému, komu není lhostejný osud univerzit,
pomoci lépe porozumět jejich svébytnosti, povaze a úloze. Nechceme
tematizovat jen jejich dílčí úkoly vědecké, umělecké či školitelsko-
-vzdělavatelské, ale rovněž jejich úkol obecně kulturní, který z uni-
verzity činí integrální součást občanské společnosti.
Předkládané texty z oblasti německé klasické fi losofi
 e i jejich vý-
znamné interpretace ve 20. století vesměs obhajují základní předpo-
klad ideje univerzity, tzn. pojímají vzdělání
především
 jako duchovní
rozvoj člověka ve smyslu humanistických ideálů. Ústředním pojmem
 

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

11

Úvod / Jiří Chotaš, Aleš Prázný a Tomáš Hejduk

. . . . . . . . . . .

13

I. Studie

Od „ideje univerzity“ k „budoucnosti našich vzdělávacích

ústavů“. Pojem kultivace a myšlenka univerzity v německé

fi losofi i od Schillera po Nietzscheho / Holger Gutschmidt

. .

27

Idea univerzity: Fichte a Schleiermacher v dialogu /

Ivan Landa

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

51

Idea moderní univerzity: Napoleon a Humboldt /

Jiří Chotaš

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

69

Teologická fakulta na humboldtovské univerzitě?

Humboldt a Schleiermacher / Jan Kranát

. . . . . . . . . . . . . . . . .

97

Vzdělávání lidstva v dějinách. K širšímu pojmu vzdělání

v německé klasické fi losofi i / Milan Sobotka

. . . . . . . . . . . . . .

115

Lekce z Marxe aneb systém všeobecné užitečnosti /

Jindřich Karásek

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

139

Idea univerzity jako idea komplementarity.

Od Martina Heideggera k Nielsi Bohrovi / Filip Grygar

. . . . .

161

Univerzita jako republika učenců.

Idea univerzity u Karla Jasperse / Aleš Prázný

. . . . . . . . . . . . .

197

Univerzita ve věku instrumentální racionality.

Adorno, Liessmann a zánik vzdělanosti / Michael Hauser

. . .

245

Edward Shils: Idea univerzity a střet všedního

s povznášejícím / Tomáš Hejduk

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

265

 

Napsat recenzi

Poznámka: Nepoužívejte HTML tagy!
    Špatný           Dobrý

Chotaš, Prázný, Hejduk a kol. MODERNÍ UNIVERZITA

  • Kód výrobku: Chotaš, Prázný, Hejduk a kol. MODERNÍ UNIVERZITA
  • Dostupnost: 1
  • 255CZK

  • Cena bez DPH: 255CZK