Španělské umění od Altamiry po Picassa  Štěpánek, Pavel

brožovaná,  248 str., 1. vydání
vydáno: řijen 2018

Kniha nabízí přehled vývoje výtvarné kultury na Iberském poloostrově od pravěkých počátků až po díla zakladatele moderního evropského umění Pabla Picassa. Koncepce knihy zohledňuje zejména její hlavní zamýšlené čtenářské publikum: od studentů humanitních disciplín – dějin umění, hispanistiky, historie nebo antropologie – až po zájemce o široce pojatou kulturní historii evropského Západu od Středomoří až po Atlantik.
Text jednotlivé artefakty vykládá v podrobném historickém a kulturním kontextu jejich vzniku. Důraz se klade na univerzální hodnoty i na nezřídka regionální rázovitost, včetně náboženské a profánní symboliky (křesťanské i muslimské) v rámci příslušných slohových projevů. Předmětem výkladu je zejména mimořádně bohaté tzv. Zlaté století (16.–17. stol.).
Kniha je rozčleněna do jedenácti kapitol, mapujících stěžejní díla architektury, sochařství, malířství a užitého umění. Formální i obsahová analýza a interpretace konkrétních děl sleduje průsečíky různých kulturních proudů a programové vazby jednotlivých tvůrců na mnohotvárně pojímanou a oživovanou tradici.

 Profesor Pavel Štěpánek sepsal vysoce erudovaný a přitom čtenářsky přitažlivý přehled vývoje výtvarné kultury na Iberském poloostrově od pravěkých počátků výtvarných projevů až po díla génia katalánské secese architekta Gaudího a ikonického tvůrce moderního evropského umění malíře a sochaře Pabla Picassa.
Text, dokládající po všech stránkách mimořádnou erudici autora a jeho detailní - a nutno dodat, že v českém prostředí zcela ojedinělou - obeznámenost se starší i recentní odbornou literaturou k tématu španělského umění, vyrostl z autorova po desítky let trvajícího zájmu o téma a z jeho možností opakovaně studovat španělské památky in situ. Koncepce knihy zohledňuje její hlavní zamýšlené čtenářské publikum, totiž studenty humanitních disciplín v syntetickém záběru od hispanistiky, antropologie, dějin umění až po zájemce o široce pojatou kulturní historii evropského Západu od Středomoří až po Atlantik. Interes o odlišnou mentalitu obyvatel, tamní krajinu a architekturu, společenské obyčeje a kulturní a umělecké projevy civilizace Iberského poloostrova, podmíněné od středoevropského teritoria natolik odlišným historickým vývojem, se v českém prostředí ve 20. století ustálil přinejmenším od cestopisných črt Výletu do Španěl od Karla Čapka, fejetonů souborně prvně vydaných v roce 1930. Na rozdíl od Čapkovy pestré optikou nahlížené cestopisné mozaiky, zmiňující jen řídce vybraná umělecká díla a tvůrce (např. Francisca Goyu), se práce Pavla Štěpánka drží přehledné chronologické osy a jednotlivé artefakty vykládá v podrobném historickém a kulturním kontextu jejich vzniku s důrazem na jejich nezřídka komplementární regionální rázovitost i univerzální hodnoty, náboženskou a/nebo profánní symboliku a prostupné slohové projevy.
Metodologicky promyšlená koncepce obsáhlou látku rozčleňuje do celkem jedenácti kapitol, mapujících stěžejní díla architektury, sochařství, malířství a užitých umění. Obsahová analýza a interpretace konkrétních děl sleduje průsečíky četných kulturních proudů a programové vazby jednotlivých tvůrců jednou na mnohotvárně pojímanou tradici a její revivaly a echa, jindy jejich vyhranění směrem k technologické a obsahové inovaci.
Svorníkem stylisticky svrchovaně noblesně pojednaného textu je (i přes autorem přiznanou a vzhledem k účelu knihy zcela pochopitelnou převahu kompilativního přístupu) pojetí uměleckého počinu nikoli jako jednou provždy hotové a v době svého vzniku uzamknuté entity, ale jako "otevřeného díla", umožňujícího v interakci se svým divákem opětovně ožívat a emanovat nová duchovní poselství.
V závěru text doplňuje stručné shrnutí probrané látky a českému čtenáři předkládá užitečný výběrový soupis literatury k tématu.
Předložený rukopis, od svého prvního vydání v roce 1998 doplněný a revidovaný tak, aby obsáhl vše podstatné z aktuálního stavu poznání a výkladu rozmanitého příběhu španělského umění, představuje v českém jazyce jistě nadlouho jen obtížně překonatelnou původní práci o umění Iberského poloostrova.

Z recenzního posudku: doc. Mgr. Pavel Panoch, Ph.D.

Předmětem celoživotního badatelského zájmu prof. Pavla Štěpánka je oblast umění Španělska a zemí Latinské Ameriky, v níž je považován za našeho předního odborníka. Recenzovaná kniha představuje první komplexní přehled dějin španělského umění v českém jazyce. Zabývá se uměleckými projevy na území Pyrenejského poloostrova, počínaje prvními jeskynními malbami až po secesní umění (modernismo) na přelomu 19. a 20. století v Katalánsku, kde v té době začíná svou uměleckou pouť i jeden z nejvýznamnějších umělců moderního umění - Pablo Picasso. Jednotlivé kapitoly chronologicky sledují vývoj umění v architektuře, sochařství a malířství (v několika případech také v užitém umění). Zvláštní důraz je kladen na umění tzv. "Zlatého věku" (tři kapitoly), kdy španělské umění zažívá jeden ze svých vrcholů. Publikace však nepředkládá pouze známá fakta a schémata, a vedle významných osobností jako jsou El Greco, Velázquez, Goya nebo Picasso, věnuje pozornost také u nás méně známým či neznámým umělcům, kteří ovšem sehráli ve vývoji španělského umění důležitou roli předchůdců, inspirátorů či pokračovatelů tradice. Vybrané kapitoly jsou věnovány rovněž vizigótskému, muslimskému, mozarabskému a mudéjarskému umění, platereskní architektuře nebo retáblu, který plnil ve Španělsku tři století roli "dynamického motoru" ve vývoji umění, včetně jeho pozdějšího specifického pojetí a funkce v architektuře španělských zámořských kolonií.
Je třeba vyzdvihnout snahu autora zasadit španělské umění do kontextu umění evropského, a především vymezit jeho originalitu vůči časově souběžným uměleckým projevům ve Francii, Itálii nebo Nizozemí. Autor poukazuje na fakt, že ačkoliv Španělsko přijímá a nechává se inspirovat mezinárodními styly, brzy si je v souladu s místní uměleckou tradicí přetvoří ve svébytný národní styl, jenž vychází mimo jiné i ze specifické historické situace na Pyrenejském poloostrově. Jako přínosné hodnotím také citace českých historiků umění k dané problematice (Max Dvořák, Kalista, Neumann, Volavka), které dokládají recepci španělského umění u nás.
Recenzovanou práci prof. Štěpánka pokládám celkově za zdařilou a v mnoha ohledech objevnou - komplexně interpretuje historii španělského umění, vymezuje jeho svébytnost a poukazuje na jeho v českém prostředí dosud nepojednané aspekty.

Z recenzního posudku: PhDr. Marcela Vrzalová Hejsková, Ph.D.