Bílá hora

Chaline, Olivier

                 vázaná, 576 str., 1. vydání    vydáno: listopad 2013

                          Málokterá historická událost sehrála v procesu utváření českého národního vědomí takovou roli jako bitva na Bílé hoře. Z vojenského hlediska na první pohled nepříliš významná šarvátka měla dalekosáhlé důsledky a stala se skutečným symbolem osudové porážky a počátku národní poroby. Monografie francouzského historika Oliviera Chalina neponechává tuto stránku bez povšimnutí, snaží se však především o to, aby zpoza dlouho pěstovaného mýtu plasticky vystoupila reálná a zcela konkrétní historická událost – událost bitvy. Čerpá přitom nejen z badatelsky málo využitých písemných pramenů, ale i ze zdrojů méně obvyklých, jako jsou topografie bitevního pole nebo prameny ikonografické.

Překlad knihy, která již v zahraničí vzbudila zasloužený ohlas, umožňuje českému čtenáři, aby se na tuto klíčovou událost našich dějin podíval z jiného úhlu, než byl dosud zvyklý.

         Kniha Oliviera Chalina, dnes profesora středoevropských dějin na Univerzitě Paris IV. - Sorbonně, je spis, kterým tento autor získal vědeckou hodnost "agrégé", jež je protějškem naší habilitace, přičemž ve Francii je tato hodnost stejně jako u nás docentura podmínkou pro získání profesury. Tématem jeho práce je jeden z kritických momentů českých národních dějin a originál spisu byl pochopitelně určen francouzskému publiku. Nejen odbornému, tomu ovšem především, ale též širší čtenářské obci, protože Chalinova kniha sice - vzhledem k rozsáhlému poznámkovému aparátu a neméně obsáhlé bibliografii zachycující použité prameny a literaturu - splňuje ta nejnáročnější vědecká kritéria, ale zároveň poskytuje velmi vděčnou "potravu" všem, kdo mají zájem o historii. Četba knihy nikdy neznudí a často je vzrušující tím spíš, že vlastní autorův text zpestřují velmi hojné citace dokumentů nejrůznějšího druhu, jež většinou uvádějí úryvky z dobových zpráv, kronik či korespondence, občas však též z moderní nebo současné literatury.

Český čtenář je přirozeně, aspoň většinou, lépe obeznámen se skutečnostmi, o nichž pojednává Chalinova kniha, přesto i on (ať půjde o odborného historika či o zájemce o dějiny) se bude při četbě spisu moci seznámit s řadou málo známých či neznámých faktů, ale především také s jiným pohledem na téma Bílé hory, než na jaký byl dosud zvyklý.

Chaline totiž historickou událost bitvy nahlíží z několika zorných úhlů. Chce ji zkoumat pokud možno ve všech jejích dimenzích. Přitom dvěma z nich, jimž přikládá největší důležitost, totiž násilí a náboženství, přiznává privilegované postavení. To ho vede k tomu, že bere v potaz prameny nejen rozmanité, ale též obvykle opomíjené. Historii nepodává pouze na základě archivních dokumentů, byť jsou (jako v případě Bílé hory) sebevíc bohaté. Prameny jsou pro něho rovněž topografie bitevního pole, dobové zbraně všeho druhu a též zprávy o tom, jak se s nimi zacházelo a jak v praxi vypadaly pohyby jednotek, zejména jízdy. A jak říká tento autor v úvodu ke knize: Dějiny bitev nesmějí opomenout hlad, zimu, únavu, účinky vlhka, neboť se velmi zřídka stává, že samotnému boji nepředchází pronikavě fyzické úsilí, které již samo o sobě podrobuje organismus vojáků tvrdé zkoušce. Ale utrpení není pouze fyzické. Proto Chaline sahá jako k prameni též ke spisům dobových chirurgů, jež popisují různé druhy zranění. Zkrátka bělohorská bitva v jeho podání tedy není nazírána pouze z hlediska velitelů bojujících vojsk jako posouvání figurek na šachovnici ve strategickém a taktickém střetání, ale také z hlediska toho, jak boj prožívali jednotliví vojáci. A ti si z něho ovšem odnášeli zážitky nejen fyzické, ale též psychické.

Tento aspekt vnímání bitvy nás už přivádí k druhé dimenzi události z 8. 11. 1620, které Chaline přikládá obzvláštní význam. Je známou skutečností, že důsledkem bělohorské bitvy byla významná proměna konfesionální mapy českých zemí. Autor knihy však hájí tezi, podle níž je třeba přijmout jako skutečnost to, že tato událost mohla mít zřetelný náboženský obsah, jenž z ní patrně udělal něco jiného než obyčejnou bitvu.. Prožitek bitvy na jedné straně a mystická zkušenost na druhé mají podle Chalina touž úlohu, totiž odhalovat to, co je obvykle skryté. Vyloučit z historikova zkoumání a priori vše nadpřirozené znamená odejmout 17. století jednu z jeho podstatných dimenzí a riskovat, že upadneme do anachronismu. Abychom se tomu vyhnuli, píše náš autor, musíme uvolnit místo jevům v té podobě, v níž je vnímali a prožívali aktéři bitvy, kteří opravdu věřili v jejich reálnost.

A zde přichází ke slovu podtitul knihy: mystik mezi válečníky. Pozoruhodná postava španělského karmelitána Dominika Ruzoly, který podle mnoha zpráv svým ujišťováním o vítězství přiměl váhající velitele katolických vojsk ke svedení bitvy, je svým způsobem osou, kolem níž se točí celý Chalinův výklad náboženské psychologie obou bojujících stran. Vůli vynutit si usilovnými modlitbami na Bohu, aby dal vítězství, která dominovala na katolické straně, odpovídal na straně protestantů určitý fatalismus, odevzdanost do Boží vůle, kterou člověk nemůže nijak ovlivnit, a zároveň přesvědčení, že Bůh sice na konci časů dá svým věrným vítězství, ale že oni předtím musí projít tvrdými zkouškami. Když Chaline podává výklad dobového náboženského pojetí smyslu událostí, vystupuje u něho jako hlavní "protihráč" karmelitána Ruzoly Jan Amos Komenský.

Ale tento autorův výklad nekončí tím, co soudili o Bílé hoře současníci události, naopak provádí čtenáře následujícími desetiletími a staletími, aby mu ukázal, jak se proměňoval a jakých podob postupně nabýval obraz bitvy z 8. listopadu 1620, i toho, co jí předcházelo a co po ní následovalo. Tento tok jejího výkladu či pojetí nazývá Chaline rázovou vlnou a dovádí jej až do současnosti, zejména k různým mýtům, jež se zmocnily bělohorské události v 19. a 20. století. Mezi nimi se tento historik vyrovnává též s mýtem Bílé hory jako české národní katastrofy, což pochopitelně nemůže nechat chladným jeho případné české čtenáře.

Ze všeho, co zde bylo řečeno, je zřejmé, že vydání Chalinovy knihy v českém překladu je vysoce žádoucí. Překladu se ujal autorův kolega, rovněž historik, profesor František X. Halas, který je s problematikou českých dějin 17. století dobře obeznámen (česká historiografie třicetileté války byla např. předmětem jeho kandidátské práce). S autorem knihy nyní spolupracoval, na "doladění" určitých změn či odchylek, které vyžadoval český text knihy v poměru k originálu. A již předtím poskytl O. Chaline F. X. Halasovi originální znění citací dobových historických textů. Autor knihy je totiž pro francouzské vydání vesměs přeložil (pokud nebyly sepsány francouzsky) z dalších jazyků, jimiž byly latina, italština, španělština, angličtina, němčina a čeština. Překladatel je pak tedy (s výjimkou českých., jimž jen upravil pravopis) přeložil ze zmíněných původních jazyků.