Benátky a jejich impérium ve Středomoří, 9.–15. století
Doumerc, Bernard

brožovaná,  218 str., 1. vydání
vydáno: únor 2017

Od časů, kdy obyvatelé regionu Veneto nacházeli před vpádem barbarů útočiště na ostrovech v laguně, až po zánik Benátské republiky koncem 18. století, zanechávalo město svatého Marka v dějinách Středomoří trvalou stopu. Jeho jedinečné osudy jsou přitom v mnoha ohledech paradoxní. Výjimečnost Benátek pramení ze vzájemné souhry vlivů zdánlivě protikladných: město zrozené na pomezí pevniny a moře, na rozhraní západního a byzantského světa vyrostlo v námořní a zároveň vnitrozemskou mocnost.
Tato monografie představuje plastický obraz středověkých obchodních poměrů ve Středomoří, je výsledkem prostudování nesmírného množství archivních dokumentů, zevrubné textové analýzy a mimořádného citu pro detail. Knihu doprovázejí mapky vývoje situace ve Středomoří a přehledná chronologie.

Úvod

Vymanit se z laguny
Ovládnutí Jaderského moře
Vztahy se Svatou říší římskou národa německého
Říční doprava
Pozemní doprava
Výpravy do Svaté země
Rozdrobení byzantské říše
Územní dělení
Kréta
Černé moře
Válka proti Janovanům

Republika obchodníků
Zvládnutí prostoru a času
Ekonomika loupeže
Sůl
Dřevo a železo
Vlna
Zábor vnitrozemských území

Nástroje mocenského ovládání
Peníze
Arzenál a přístav
Mimořádné obchodní loďstvo
Systém u konce s dechem
Zámořský konzul
Finanční a komerční vazby
Vztah k moři

Kosmopolitní státoměsto
Benátčan
Otroci
Multikulturní společnost
Poutníci a cestovatelé
Vzájemné ovlivňování
Scuole a jejich úloha

Závěr
Doslov
Chronologie
Mapy
Bibliografie

Profesor Bernard Doumerc je vedoucím katedry dějin na universitě v Toulouse a mezinárodně uznávaným odborníkem na kulturně-historické dějiny Středomoří, křížových výprav a středověké Itálie. Jeho odborné a pedagogické působení je dobře známo i v České republice, protože se spolupodílel s Ústavem českých dějin FF UK a Centrem medievistických studií na pětiletém výzkumném projektu o pozdních křížových výpravách (výstupem se stalo několik sborníků z mezinárodních konferencí). Kniha, jejíž český název by zněl pravděpodobně "Benátky a jejich državy ve Středomoří, 9.-15. století" představuje nejnovější syntézu jeho celoživotních výzkumů. Psal ji řadu let s cílem neoslovit tentokrát jen hlouček spřízněných odborníků, ale zpřístupnit vlastní pramenné bádání také širšímu okruhu vzdělaných zájemců, pro něž Benátky a jejich laguna jsou a nepochybně i v následujících desetiletích zůstanou kulturně-turistickým magnetem. Jako zkušený historik odpovídá postupně na základní otázku: jakými politickými a vojenskými prostředky dóžecí vláda rozšiřovala a upevňovala benátskou nadvládu nad teritoriem tak rozsáhlým, že můžeme hovořit (byť s trochou ahistorické nadsázky) o středověkém koloniálním impériu? Bernard Doumerc jako historický antropolog vyškolený francouzským proudem Annales nikdy neopomíjí lidský faktor: zdůrazňuje proto na konkrétních příkladech množství prolité krve a váhu zlata, které bylo napříč staletími třeba obětovat pro upevnění vládu Benátčanů nad geograficky a kulturně odlišnými teritorii.
Není jistě náhodou, že si autor jako motto knihy zvolil slova Fernanda Braudela, na jehož široce pojaté kulturní pojetí dějin středomořského prostoru citlivě navazuje: "Moře. Musíme se pokusit pohlédnout na ně očima tehdejších lidí: tedy jako na hranici, na nekonečnou bariéru, jež se tyčí na horizontu. Jako na nekonečný prostor, který je všudypřítomný, záhadný, uhrančivý. Samo o sobě bývalo kdysi světem pro sebe, tajuplnou planetou". Bernard Doumerc vysvětluje čtenářům krok za krokem, jak vnímat citáty z autentických pramenů a hodnotit na jejich základě mocenské kroky dóžecí vlády. V první řadě především podivuhodný rituál, který zavedl Pietro II. Orseolo krátce před rokem 1000. Jedná se o proslulé zásnuby s mořem. Jmenovaný dóže jako první vyslovil překvapivou větu, která pak na staletí poznamenala dějiny Benátek a Středomoří: "Zasnubujeme se s Tebou, moře, na znamení skutečného a věčného panování". O dvě a půl století později, roku 1177, již mohl papež Alexandr III. předat dóžeti zlatý prsten s výzvou: "Můj benátský dóžecí synu, zde je Tvůj snubní prsten, jenž Tě pojí s mořem. Napříště chceme, aby se svatba Tvých nástupců s mořem opakovala každoročně". K jakému vývoji benátské domény ale mezitím došlo? A měl napříště slavný ideový postulát vliv na vývoj středověké Evropy? Proč mohl ve chvíli, kdy byly Benátky krátce před náporem loďstva osmanských Turků na vrcholu moci, Cristoforo da Canal roku 1520 prohlásit: "Všechny benátské rodiny si na moři získaly slávu. Proto k moři pociťujeme lásku a úctu"? Bernardu Doumercovi podobné citáty slouží jako výchozí bod a impuls k vysvětlování jednotlivých fází vývoje benátských dějin. Sleduje zvláště snahy Benátčanů o překonání omezeného ochranného lůna laguny, křížová tažení a úsilí o rozdrobení kdysi silné Byzance. Stranou jeho pozornosti nezůstaly ani doposud opomíjené okruhy problémů, jako pokusy o ovládnutí Černého moře nebo ekonomické otázky spojené s exportem soli a tkanin. Na základě nejrůznějších typů pramenů přibližuje Bernard Doumerc čtenářům škálu prostředků, jež Benátkám sloužily k upevnění jejího panství, v první řadě drahé kovy a mince. Poutavě vysvětluje i zdánlivě přísně ekonomické fenomény, jako je fungování lodního arsenálu a obchodního přístavu. Zamýšlí se nad problémem, zda byly Benátky kosmopolitním státem a jaký souhrn práv a povinností musel dodržovat občan Benátek. Oproti dosavadnímu bádání věnuje pozornost důležitému fenoménu poutníků a cestovatelů. Systém benátských galér totiž ideálně vyhovoval potřebám poutí do Jeruzaléma. Zastávka v Benátkách se stala pro většinu poutníků takřka povinnou, takže se ve vrcholném středověku všeobecně rozšířilo přísloví: "svaté cesty začínají a končí v tomto městě". Autor sleduje individuální osudy různých typů cestovatelů a poutníků, přičemž cituje řadu pozoruhodných pramenných svědectví. Například formulace, jakými dóžecí vláda oficiálně ospravedlnila roku 1358 zřízení velkého nevěstince, který měl rozveselit cizince příliš vzdálené od vlasti. Podobný postup prostřednictvím komentáře autentických textů užívá Bernard Doumerc když charakterizuje specifický a typicky benátský fenomén, scuole, tedy instituce s nezastupitelnou sociální, charitativní a kulturní rolí.
Monografie Bernarda Doumerca podle mého názoru zaplnila mezeru v dosavadní česky psané historické produkci věnované starším dějinám Středomoří. Jeho kniha o Benátkách a vývoji jejich držav napříč "dlouhým" středověkem osloví nejen odborníky, ale i širší vrstvy laických zájemců o kulturní a politické dějiny.

Z recenzního posudku: doc. PhDr. Martin Nejedlý, Dr.