Röd, W.  Německá klasická filosofie I

První svazek nesoucí podnázev od Kanta k Schopenhauerovi, představuje Kantovo přelomové dílo ve všech jeho aspektech. Další část knihy je věnována bohatému působení Kantovy filosofie. Nejvýznamnější z myslitelů, které se kriticky vyrovnávají s Kantem, je Schopenhauer, jehož dílo Svět jako vůle a představa bezprostředně vyrůstá z kritického zhodnocení Kantovy filosofie. Přeložil J. Karásek.


Počet stran: 352
Vazba: pevná
Formát: 135x205
Rok vydání: 2015
 

Obsah
ÚVOD
 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
9
I. IMMANUEL KANT
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
18
1.
Život a
dílo
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
18
a) Nejdůležitější biografické údaje
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
18
b) Kantovy tzv. předkritické spisy
 . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
21
c) Hlavní kritická díla
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
23
d) Kantovy spisy po roce 1790
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
26
2.
Kantova filosofie před rokem 1770
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
28
3.
Kritika čistého rozumu
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
37
a) Metoda „Kritiky“
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
38
b) Transcendentální estetika
 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
43
c) Transcendentální analytika
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
47
(1) Čisté pojmy rozvažování
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
48
(2) Transcendentální dedukce v
prvním vydání
Kritiky čistého rozumu
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
50
(3) Transcendentální dedukce ve druhém vydání
Kritiky čistého rozumu
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
57
(4) Schematismus čistých pojmů rozvažování
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
64
(5) Zásady čistého rozvažování
 . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
68
(6) Věci o
sobě a
věci pro nás
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
74
(7) Způsoby řešení problému poznání
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
77
d) Transcendentální dialektika
 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
80
(1) Význam pojmu „dialektika“
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
80
(2) Paralogismy čistého rozumu
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
82
(3) Antitetika čistého rozumu
 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
85
(4) Ideál čistého rozumu a
důkazy boží existence
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .
89
(5) Regulativní funkce idejí
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
94
4.
Etika
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
95
a) Kantova etika v
šedesátých letech
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
95
b) Metoda Kantovy etiky
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
98
c) Principy mravní povinnosti
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
100
d) Svoboda a
důstojnost osoby
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
108
(1) Svoboda
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
109
(2) Důstojnost
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
111
e) Dialektika čistého praktického rozumu
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
112
f) Ctnosti a
povinnosti plynoucí ze ctnosti
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
116
5.
Kritika soudnosti
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
118
a) Funkce soudnosti
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
118
b) Nauka o
krásnu
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
120
(1) Charakteristika soudů vkusu
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
120
(2) Hra poznávacích sil a
transcendentální dedukce
.  .  .  .  .  .  .  .
122
(3) Nadsmyslový substrát jevů
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
126
c) Nauka o
vznešenu
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
130
d) Soudnost a
teleologie
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
132
(1) Idea účelnosti
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
132
(2) Subjektivní principy soudnosti
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
134
(3) Systematizace a
přírodní řád
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
137
6.
Metafyzika přírody a
pozdní forma transcendentální filosofie
.
.
.
.
138
a) Metafyzické principy přírodních věd
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
138
b) Filosofie přírody v
Opus
postumum
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
144
(1) Mezera v
systému
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
144
(2) Systém sil
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
146
(3) Důkaz éteru a
teorie zkušenosti
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
148
c) Transcendentální filosofie v
Opus
postumum
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
151
7.
Nauka o
právu a státu
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
155
a) Nauka o
právu
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
155
(1) Pojem práva
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
157
(2) Právo a
donucení
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
159
(3) Vlastnické právo
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
160
b) Nauka o
státu
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
163
(1) Idea společenské smlouvy
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
163
(2) Právo národů a
světoobčanské právo
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
165
(3) Filosofické pozadí
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
168
8.
Filosofie náboženství
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
169
a) Kantovy spisy z
oboru filosofie náboženství
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
169
b) Rozumová víra
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
171
c) Radikální zlo
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
175
d) Církev a
církevní víra
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
176
e) Výklad bible ve světle morálky
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
179
f) Charakter Kantovy filosofie náboženství
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
180
9.
Antropologie
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
182
10.
Filosofie dějin
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
186
a) Pokrok lidstva
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
186
b) Pokrok ve filosofii
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
190
II. KANTOVI ZASTÁNCI A
KRITICI NA KONCI 18.
A
NA
ZAČÁTKU 19.
STOLETÍ
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
193
1.
Raní zastánci kantovství
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
195
a) Reinhold
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
195
b) Beck
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
204
c) Krug
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
206
d) Schiller
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
209
2.
Kritici kantovství
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
212
a) Jacobi
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
212
b) Bardili
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
218
c) Schulze
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
219
d) Maimon
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
226
e) Herder
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
234
III. SAMOSTATNÍ ZÁSTUPCI KRITICKÉHO MYŠLENÍ
.  .  .  .  .  .  .
240
1.
Herbart
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
241
a) Metoda filosofie
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
242
b) Teorie reálů
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
245
c) Základní myšlenky psychologie
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
248
d) Praktická filosofie
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
249
2.
Fries
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
251
a) Základní myšlenky kriticismu
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
252
b) Metafyzika
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
256
c) Dějiny filosofie
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
259
d) Friesovská škola
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
261
3.
Schopenhauer
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
263
a) Život a
dílo
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
263
b) Svět jako představa
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
267
c) Svět jako vůle
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
272
d) Nauka o
vykoupení
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
275
e) Základní problémy etiky
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
277
f) Filosofie dějin
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
281
g) Pojetí metafyziky
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
282
4.
Beneke
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
286
a) Charakter a
úkol filosofie
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
286
b) Základní myšlenky metafyziky
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
288
c) Logika
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
291
ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY
TRANSCENDENTÁLNÍ FILOSOFIE A
FILOSOFICKÉ MYŠLENÍ
NA
SKLONKU 19.
A
VE 20.
STOLETÍ
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
295
1.
Analytická metoda
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
297
2.
Pojetí filosofických zásad
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
300
3.
Konečno a
nekonečnost
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
302
4.
Kritická filosofie a
etika
.  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
304
5.
Otevřený transcendentalismus
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
305
Seznam zkratek
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
309
Bibliografie
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
310
Jmenný rejstřík
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
340
Věcný rejstřík
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
344
Ediční poznámka
  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .  .
351
9
ÚVOD
Nové filosofické koncepce se neobjevují v
plně rozvinuté podobě ná
-
hle, nýbrž teprve po jisté přípravné době
– Heidegger hovořil, pokud
jde o
zásadu důvodu, o
inkubační době. Platí to i
o
Kantově transcen
-
dentální filosofii, jejíž myšlenky se v
náznaku vyskytovaly drahnou
dobu před Kantem u
různých myslitelů. Úvodem k
výkladu Kantovy
filosofie a
reakcí, které na konci 18.
a
na začátku 19.
století vyvolala,
by bylo nasnadě zaměřit se na některé názory 17.
a
18.
století, které
Kantův kriticismus buď připravovaly nebo předjímaly. V
dané souvis
-
losti tak můžeme učinit ovšem jen v
náznaku bez nároku na úplnost.
Bez ohledu na skutečnost, že některé Kantovy myšlenky byly tu
a
tam vágně anticipovány, představuje Kantova filosofie obrat v
dě
-
jinách novověkého myšlení, protože nevyústila pouze ve změnu filo
-
sofického způsobu myšlení, ale tuto změnu měla jako svůj cíl a
syste
-
maticky ji provedla. Kant si oprávněně nárokoval, že provedl revoluci
jak v
teoretické, tak i
v
praktické filosofii. Teoretická filosofie nemá
podle Kanta již více za úkol poznávat předměty, a
zejména předmě
-
ty nacházející se mimo obor zkušenosti, nýbrž má za cíl vysvětlit
epistemické nároky, a
zejména nárok na objektivní platnost spojený
s
větami jednotlivých věd; díky Kantově revoluci nejde v
praktické
filosofii již více o
odvozování příkazů a
zákazů z
povahy věcí nebo
z
povahy člověka, nýbrž o
určení podmínek, na základě nichž lze
pochopit mravní povinnost. Kantova filosofie je tak na jedné straně
teorií zkušenosti a
na druhé straně metafyzikou mravů (s
teorií práva
a
státu), ale současně i
estetikou a
naukou o
přírodní teleologii.
Obrat od filosofování vztaženého k
objektům k
reflexi subjektiv
-
ních podmínek předmětné zkušenosti a
vědomí nepodmíněné povin
-
nosti byl umožněn jiným obratem, k
němuž začalo docházet v
raném
novověku. Díky přírodním vědám reprezentovaným Galileiem, Huy
-
gensem, Keplerem a
jinými, které vytlačily středověkou a
renesanč
-
ní filosofii přírody, filosofie v
17.
století pochopila, že musí změnit
10
Úvod
orientaci. Zdálo se, že ideál nepodmíněně jistého poznání skutečnosti,
který doprovázel metafyzické myšlení od Parmenida, bude možné
realizovat prostředky matematické přírodovědy. Byl to omyl, jak lze
zjistit při zpětném pohledu, ale omyl důležitý pro tehdejší filosofii,
neboť jeho důsledkem bylo, že témata, jež až dosud byla považována
za filosofická ve vlastním smyslu, byla postoupena přírodním vědám.
Platí to o
kosmologii jakožto části speciální metafyziky, jež začala
ustupovat ve prospěch astronomie, stejně jako o
metafyzické nauce
o
duši, k
jejímuž nahrazení empirickou psychologií záhy došlo. Tento
ústup z
oblastí, v
nichž filosofie dříve dominovala, byl kompenzován
odhalením nového oboru působnosti: vzhledem k
epistemickému ná
-
roku charakteristickému pro přírodní vědy vyvstala otázka, zda a
na
-
kolik je tento nárok oprávněný.
V
teoretické filosofii, na kterou se zaměříme nejdříve, se ohlašo
-
vala změna u
Descarta, jenž se z
fyzika a
matematika, jimiž původně
byl, stal metafyzikem, když pochopil, že nárok na objektivní platnost
spojený se zásadami matematické přírodovědy (a
v
závislosti na nich
i
se speciálnějšími větami přírodních věd) vyžaduje zdůvodnění. Fy
-
zikální teorie by mohly být čistě subjektivními konstrukcemi, jimž ve
skutečnosti samé nic neodpovídá. Pochybnost o
objektivní platnosti
vět přírodních věd, která tvoří jádro Descartovy metodické skepse,
je třeba v
zájmu vědy odstranit. U
Descarta k
tomu dochází pomocí
metafyzické teorie, v
níž se při východisku z
jistoty existence myslí
-
cího Já vyvozuje existence Boha jakožto absolutně dokonalé, a
tudíž
pravdivé bytosti. Bůh nemohl člověka stvořit tak, aby se mýlil, pokud
soudí
– jako je tomu v
případě vědeckých vět
– na základě jasných
a
rozlišených idejí, neboť takový omyl by byl nevyhnutelný a
jako
omyl by jej nebylo možno poznat, takže by člověku musela být upře
-
na schopnost rozlišovat pravdu a
omyl, což je neslučitelné s
boží
„pravdivostí“. Bůh tudíž u
Descarta funguje jako garant objektivní
platnosti evidentních soudů, především v
matematice a
fyzice.
Formálně podobně, byť obsahově jinak, se pokoušeli založit ob
-
jektivitu soudů o
předmětech nezávislých na myšlení Leibniz, Spi
-
noza a
další zástupci racionalistické metafyziky: předpokládali, že
řád bytí a
řád myšlení mají společný základ
– ať už se nazývá Bůh,
absolutní nekonečná substance nebo pramonáda
– a
v
důsledku závis
-
losti na tomto základu si vzájemně odpovídají. Centrální myšlenka je
u
všech zástupců racionalistické metafyziky stejná. Je jí předpoklad,