Mistr Třeboňského oltáře  Royt Jan

                  2013 vázaná, 292 str. 620,-

               Mistr Třeboňského oltáře je jednou z nejvýznamnějších uměleckých osobností gotického malířství internacionálního stylu v evropském kontextu. V odborné literatuře české i zahraniční se objevují různé názory na připsání konkrétních děl této anonymní osobnosti, na jejich dataci a chronologii, na výtvarná i ideová východiska jeho tvorby či na rekonstrukci a původ tzv. Třeboňského oltáře. Tyto otázky se snaží zodpovědět první rozsáhlejší vědecká monografie Mistra Třeboňského oltáře, jejímž autorem je historik umění Jan Royt.

První kapitoly publikace nastiňují historické události a vývoj malířství v Evropě a v Čechách v poslední třetině 14. století, včetně duchovního zázemí té doby. Nejpodstatnější část práce je věnována výtvarné a ikonografické analýze tvorby Mistra Třeboňského oltáře a děl z jeho dílny a okruhu i na jeho význam při formulování krásného stylu. Autor zaměřil svou pozornost i na různé varianty hypotetické rekonstrukce oltáře Třeboňského mistra (včetně nákresů). Závěrečnou kapitolu tvoří detailní a kritický přehled názorů historiků umění na tvorbu tohoto středověkého umělce.

Příloha, včetně ukázky obrazové dokumentace, shrnuje výsledky restaurátorského průzkumu deskových obrazů Třeboňského mistra. Jejím autorem je Adam Pokorný.

               Ve vstupní kapitole Roytovy monografie je podán podbrobný a analytický rozbor dosavadního bádání. Tuto část Roytova textu lze velmi ocenit proto, že je spravedlivá vůči všemu, co v tomto směru bylo v minulosti učiněno, to bohužel přestává být samozřejmostí. Je odtud patrné, jak již dávno krystalizovaly určité dodnes leckdy komponenty moderní interpretace díla MTO, ať už jde o připsání jednotlivých děl samému mistrovi, jeho dílenskému okruhu, či zařazení do široké sféry jeho vlivu. Je tu zjevné, jakou tradici mají úvahy o souvislosti jeho tvorby s uměním francouzským, respektive frankovlámským, jakou minulost mají upozornění na vztah díla MTO s tvorbou mistra Theodorika a jinými památkami české malby doby Karla IV. (malby v Saské kapli pražské katedrály ad.). K problémům rozvírajícím se v těchto souvislostech patří i otázka, do jaké míry se tvorba Mista třeboňského oltáře podílela na utváření krásného slohu, kdo byl objednavatelem oltáře určeného patrně pro klášter augustiniánů-kanovníků v Třeboni, v jaká duchovní atmosféra se do díla MTO vtiskla.

               Velmi ocenit bych chtěl syntetickou kapitolu "Středověké malířství v západní a střední Evropě na prahu soumraku středověku v poslední čtvrtině 14. století", která je založena na stručné a výstižné charakteristice evropských poměrů v poslední čtvrtině 14 a na začátku 15. století. Pokud jde o charakteristiku umělecké tvorby v tomto období, Jan Royt tu osvědčil mkimořádný rozhled založený jak na detailní znalosti starší o nejnovější literatury, tak i na důvěrné a autentické znalosti jednotlivých památek, které jsou v jeho textu zmiňovány a interpretovány. Pozornost je tu věnována umění ve Francii a jeho duchovním zdrojům a paralelám (růst počtu děl devočního charakteru, individualita náboženského prožitku jako jeden z příznačných rysů proudu označovaného jako "devotio moderna" ad.). Jak Royt zde registruje dále malbu na anglické půdě (Wiltonský dyptych, podobizna krále Richarda II. ve Westminsteru, nástěnné malby v kapitulní síni ve Westminsteru), umění an dvoře milánských Viscontiů, kteří udržovali živé styky i s Prahou doby Václava IV. a mimo jiné i vztahu mezi uměním Prahy a Vídně, která patřila к nejvýznamnějším kulturním centrům střední Evropy. Odezva pražského umění je patrná i v Tyrolích a v Tridentu a to zejména v době, kdy tam byl biskupem Jiří z Lichtenštejnu. Stranou Roytovy pozornosti nezůstalo ani Porýní, zejména Kolín a severní Německo, Uhry aj. Právě touto syntetickou kapitolou si Jan Royt připravil bezpečnou půdu pro zařazení díla MTO do širokého evropského kontextu. Tuto část monografie uzavírá hutná charakteristika s osobou římského a českého krále Václava IV. spjaté dvorské kultury a umění. Zatímco vladařské dílo tohoto panovníka nebylo vesměs historiky posuzováno příznivě, Jan Royt zde upozornil případně na jistou paralelu s Francií. Ta v té době zažívala kritickou dobu rozvratu a nestability, v Cechách pak narůstaly krizové jevy, které pak vedly к husitské revoluci. Ale jak ve Francii, tak i v českých zemích právě v tomto období kvetla vynikající výtvarná kultura. Tak tomu bylo v Praze a v českých zemích přestože Václav IV. ztratil v roce 1400 vládu v Říši a i jeho postavení v zemích České koruny postrádalo stability.

                  V dalším líčení věnoval Jan Royt pozornost zdrojům a východiskům české deskové mlaby v letech 1340-1380. Znovu a to přesvědčivě rekapituloval jak vývoj malířství v českých zemích, tak i jeho stylové zdroje a souvislosti a současně ui vnitřní kontinuitu a také jeho veliký ohlas za hranicemi českých zemí. Tady přísluší významné postavení zejména Mistru Theodorikovi, který působil ve službách císaře Karla IV. Právě tato kapitola tvoří Roytovi přirozenou bázi pro výklad díla MTO. Druhým východiskem mu je výklad dobové duchovní atmosféry a výklad o funkci obrazu v českém prostředí v poslední čtvrtině 14. století. Tady přirozeně figuruje velká osobnost třetího pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna, jeho duchovní svět, který lze rekonstruovat z dobových spisů a svědectví i Jenštejnovi připisované objednávky uměleckých děl. Jmenovitě duchovní atmosféra v okruhu Jenštejnově se Roytovi jeví jako přirozené východisko к výkladu tak výjimečného fenoménu, jakým je dílo MTO. Ale právě z těchto zdrojů vyrůstající "krásné" umění se stalo terčem kritiky reformních myslitelů, která vyústila nakonec do husitského obrazoborectví.

Na tomto základě je pak postavena vlastní Roytova charakteristika díla MTO. Jsou zde pojednána jednotlivá díla Mistru třeboňského oltáře připisována, je zde podrobně rozebírána jejich ikonografie, stylový charakter a vazby, kompoziční principy, technologická charakteristika opírající se o výsledky restaurátorských průzkumů.

                   Z recenzního posudku: Prof. PhDr. Jiří Kuthan, DrSc., Dr.h.c.

                                   Anonymní malíř, nazývaný dle svého nejvýznamnějšího díla Mistr Třeboňského oltáře, patří bezesporu к nej důležitějším uměleckým osobnostem, které v minulosti působily a tvořily na našem území. Jeho díla z konce 14. století lze považovat i v rámci celé tehdejší Evropy za vrchol deskového malířství, s nímž je možno poměřovat jen nemnohé výkony dvorského umění francouzského či malby severoitalských mistrů. Je proto s podivem, že se tento umělec, jehož dochované dílo není nepočetné a díky úsilí předchozích generací historiků umění je poměrně jasně definované, doposud nedočkal obsáhlejší monografie. Práce Jana Royta tak zaplňuje jedno z nej viditelnějších bílých míst české uměleckohistorické literatury a splácí dluh nejen zakladatelské i poválečné generaci historiků středověkého umění, ale především zahraničním zájemcům o dějiny umění středověku, kteří se tak konečně budou moci důkladně seznámit s nejvyšší kvalitativní úrovní, které dosahovalo tuzemské umění v době Karla IV. a Václava IV.

                Vedle nového celkového zhodnocení díla Mistra Třeboňského oltáře ze slohového a chronologického hlediska a vedle definování jeho přínosu pro konkrétní umělecká díla i pro vývoj následujícího slohového období obecně, považuji za důležitý přínos publikace rovněž kapitolu z pera Adama Pokorného, která díky recentně provedeným komplexním analýzám, využívajícím nejnovějších průzkumných metod, podstatně posouvá naše znalosti technologických postupů tvorby Mistra Třeboňského oltáře. Kombinace uměleckohistorických a technicko-analytických metod se i na tomto případě opět ukazuje jako jedna z možných a potentních cest budoucího bádání v oboru uměleckohistorické medievistiky.

                 Z recenzního posudku: PhDr. Jan Klípa, Ph.D.