Golem  Židovské magické a mystické tradice o umělém člověku

Autor: Idel Moše

Komplexní přehled koncepcí golema od pozdní antiky až po novověk, osvětlující jedinečný fenomén židovské magie a mystiky.

    Vydáno: 10. 12. 2007
    Vydání: 1.
    Formát: 130 x 200 mm
    Vazba: vázaná
    Počet stran: 400

                          Kniha poprvé komplexně zpracovává širokou škálu materiálu, pojednávajícího o vytvoření umělého člověka, golema. Autor zkoumá vztahy mezi jednotlivými texty a jejich historickým a duchovním rámcem. Jeho líčení se soustředí mj. na dříve zanedbávané konkrétní techniky stvoření umělého člověka, jichž ve středověku existovala už celá řada. Obsáhlé pasáže se věnují přehledu koncepcí golema v severoevropské a španělské literatuře středověku, jakož i koncepcí křesťanských a židovských v době renesančního zájmu o člověka. Moše Idel také vyslovuje tezi, že účelem koncepce golema bylo udělení mimořádného statusu židovské elitě, která tak byla obdařena schopností vládnout nadpřirozeným silám, jež vyplývala z hluboké znalosti hebrejského jazyka a jeho magických a mystických hodnot.

 Pražský rabi Löw, řečený Maharal, je snad nejslavnější postavou, již si dnes s golemem spojujeme. Tato asociace je však až pozdního data a nic nenasvědčuje tomu, že by se sám Maharal oním pozoruhodným tématem židovské mystiky a magie kdy zabýval. Pražská legenda tak spadá do oblasti židovské folkloristiky, jíž se autor ve své knize pouze dotýká. O to důkladněji se však věnuje interpretacím golema ve spekulativní, magické a mystické literatuře od nejstarších dob až po 20. století. Základy mnoha pozdějších technik stvoření golema mají svůj původ ve starém kosmogonickém a kosmologickém spise Sefer Jecira. Stvoření golema tu sice výslovně zmiňováno není, nicméně v tomto smyslu je později vykládán zde popisovaný čin Abrahama, jenž měl napodobit Boží stvořitelský akt. S tím se spojuje ústřední myšlenka, s níž Sefer Jecira přichází, totiž že svět je kombinací písmen, která je jednak technikou, kterou byl svět stvořen, jednak samotnou jeho matérií. Právě kombinace hebrejských písmen a tvůrčí síla jazyka jsou jádrem mnoha technik stvoření golema. Tyto základní koncepty se spojují s dvěma významnými pasážemi v Talmudu, kde se líčí čin Ravy, jenž stvořil „muže“, a r. Hošaji a Chaniny, kteří si vytvořili „tříleté tele“. Na těchto a dalších pramenných textech se odvíjí středověká diskuse význačných kabalistů a mystiků i na ni navazující pojednání novověká; za zmínku stojí mimo jiné zajímavý pohled na vztah mezi renesanční křesťanskou kabalou a jejími židovskými zdroji. Na pozadí různých koncepcí golema, od psychologicko-mystických přes magicko-teurgické až po představu golema jako reálné bytosti z „prachu a vody“, se přitom průběžně rýsuje i širší spektrum dějin mysticko-magických proudů v židovství. Své pojetí Idel trvale konfrontuje s názory jednoho z průkopníků kabalistických studií, Gershoma Scholema, jehož vlivné teze nejednou na podkladě pramenných textů vyvrací.