Učitelé na vlnách transformace  Moree, Dana

brožovaná, 186 str., 1. vydání   vydáno: srpen 2013

           Transformující se společnost prochází změnami na mnoha úrovních. Těmi hlavními dvěma jsou změny ve strukturách a kultuře společnosti. Jak se však tyto velké změny promítají do životů jednotlivců a malých společenství? Kniha Učitelé na vlnách transformace se snaží přispět k porozumění těmto otázkám pomocí exploratorního výzkumu na dvou školách v menším městě ve středních Čechách. V obou školách sleduje autorka osudy dvou generací učitelů. Při rozhovorech s učiteli, vedením i rodiči se zaměřuje na oblast vztahů, hodnot, sdílených příběhů i symbolického a rituálního světa – tedy na kulturu školy.

Poděkování

Předmluva

1. Transformace a prostředí škol ve světle současných teorií

Transformace jako restrukturalizace a rekulturace

Vzdělávací systém na křižovatce mezi minulostí a budoucností

Kultura školy

2. Proč a jak zkoumat transformaci kultury školy aneb o metodách

Rozhovory jako hlavní metoda

Co neřekli respondenti aneb Studium dokumentů

Rodiče a děti

Výzkumník jako bývalý žák

3. O Remízku a jeho prostředí

Město Remízek

Příběhy škol Kaštan a Lípa

Respondenti

4. Učitelé vypráví o svých školách

Školy Kaštan a Lípa před rokem 1989

Co a jak se učilo

Učitelé jako funkcionáři

Učitelé jako posuzovaní posudkáři

Dilemata aneb Za čím si učitelé stáli a nestáli

Vztahy mezi učiteli

Rok 1989

Brož - nový ředitel školy Kaštan

Události 1989 ve škole Kaštan

Zemánková - ředitelka na škole Lípa

Události 1989 ve škole Lípa

Co se změnilo po roce 1989

Společnost se změnila

Co reforma dala a vzala

Změnily se děti i rodiče

Učitelé po kocovině

Role školy ve společnosti

Kudy vede cesta dál?

5. Diskuze a závěry

Učitelé na pozadí historických a společenských změn

Dilemata učitelů před rokem 1989 a po něm

Transformace a změna kultury školy

Transformace a změna pojetí školství

Kudy ven z bludného kruhu

Doslov Literatura

Zákony a dokumenty

Summary

Rejstřík

Domnívám se, že D. Moree přináší na základě

teoretických i praktických znalostí tématu i doby vlastní neotřelé pohledy.

Publikace přináší nesmírně bohatý a cenný materiál a celková stavba publikace

je velmi dobře, a je znát, že i dlouhodobě, promyšlena.

Za velmi originální považuji

vedení výzkumu paralelně na dvou školách (Lípa, Kaštan). Autorce zde pomohla

nejen znalost prostředí, ale i jakýsi imanentní dar získat pro projekt celou

řadu narátorů.

Na tomto místě nemá asi velký

smysl diskutovat o ohromném materiálovém, ale i myšlenkovém přínosu

jednotlivých kapitol, ale jen bych rád podotkl, že i v našich, společensky

siřeji koncipovaných projektech docházíme k podobným výsledkům jako D. Moree ve

své práci, např. že hraničním rokem pro jejich evaluaci minulosti a přítomnosti

je rok 1989, už tedy ne např. rok 1968 či jakýkoli jiný předěl (tady i proto,

že pamětníků okupace, Mnichova zřetelně ubývá).

I když je celá práce skvělá,

nad již vysoký průměr z mého pohledu vyčnívají kapitoly o Dilematech, která

ukazuje celou škálu postojů, a to vše s nápaditou interpretací a kapitola

věnující se změnám po roce 1989, kde autorka nabízí celou řadu skvělých

příkladů, kde analyzuje mnohdy, jen na první pohled různé protimluvy, kdy se

učitelé od minulosti distancují, ale na druhé straně si některých "hodnot"

váží (kázeň, řád, vztahy...). Stejně jako v našich publikacích (Centra orální

historie) je i zde patrné, že člověk, který nesouhlasí se vším a kritizuje

některé aspekty které nová doba (neoliberální ideologie) přinesla a přináší,

ještě nemusí být komunistou či nostalgikem, jak někdy naše média v ahistorické

zkratce uvádějí. Zajímavé jsou bezpochyby v knize uvedené a citované postřehy,

jak se učitelé humanitních předmětů dívají na tzv. nový výklad dějin, občanské

nauky, literatury atd.

Kapitola dotýkající se

degradaci školství je smutné, ale pravdivé čtení, stejně jako velmi zajímavý a

zatím jen málo frekventovaný postřeh o sociální nerovnosti dětí v dnešních

poměrech.

Z recenzního posudku: Prof.

PaedDr. et Mgr. Miroslav Vaněk, Ph.D.

Autorka si pro svou knihu Učitelé na vlnách transformace

vybrala

prostředí menšího města nedaleko Prahy, kde se nacházejí dvě středně velké

školy, aby se zde učitelů tázala na jejich prožívání přerodu společnosti,

přechodu od totalitního k demokratickému režimu. Popis transformace vzdělávání

v ČR po pádu železné opony byl dosud reflektován spíše z teoretické a makro či mezzo

roviny, popis toho, jak změnu režimu prožívali nejen jednotliví učitelé, ale

celé učitelské sbory, dosud chyběl. Tím je kniha zajímavá a obohacující. Silnou

stránkou knihy tak je autobiografické vyprávění učitelů (orální historie),

které není popisem skutečnosti či faktografickým záznamem, ale je reflexí

minulého režimu s odstupem času a znalosti následného vývoje společnosti; jedná

se o racionalizovanou výpověď jednotlivých subjektů. Jak autorka sama v knize

zdůrazňuje, vrátit se k tomu, jak učitelé žili a jednali v době socialismu,

nebylo pro respondenty snadné a mnozí účast na výzkumu z tohoto důvodu odmítli.

Získaná svědectví a - více či méně - reflektované výpovědi o tom, jak minulý

režim ovlivňoval realitu každodenního fungování škol a zasahoval do životů

jednotlivých učitelů, jsou zásadním přínosem knihy nejen pro současnou, ale

zvláště pak pro budoucí generaci. Není překvapivé, že s touto prací přichází

autorka, která dobu, o které učitelé vyprávějí, prožila ve školních lavicích. I

to ji umožňuje určitý odstup, a přestože rozhovory provádí ve městě, kde

vyrostla a na škole, kterou sama navštěvovala, daří se ji využívat výhod

znalosti prostředí a přitom držet jistou míru nestrannosti a odstupu.

Výpovědi jednotlivých učitelů nepřinášejí žádná

překvapivá zjištění, nic, co by neprožívali i jiní, nebo zásadně nové

interpretace a pochopení "minulého režimu", zachycuje však jeho

podobu plasticky, a svým popisem tak brání zjednodušenému černo-bílému vnímání

minulosti. Sepsání těchto pamětí však umožňuje konzervovat to, co v mysli mnoha

pamětníků zůstává, ale z kolektivního vědomí se vytrácí.

Autorka se zaměřila na dilemata, která jednotliví

učitelé řešili ve vztahu k režimu a pak především oním přechodem, obdobím na

švu mezi režimem minulým a nově přicházejícím, který na jedné škole proběhl bez

větších otřesů, zatímco pro druhou školu znamenal revoluční převzetí moci

jednou skupinou učitelů na úkor jiné a vedl k narušení vztahů v učitelském

kolektivu. Dílčí dramata a vykreslení postav se vší problematickou legitimitou

jejich konání v době minulé i v období přerodu společnosti je dobře podáno a

pro čtenáře představuje poutavou četbu. Poutavé jsou jak výpovědi samotných

učitelů, tak i jazyk doprovodných komentářů autorky. Bohužel se nepodařilo

kromě výpovědí samotných učitelů a dílčích záznamů z místní kroniky získat

mnoho dalších zdrojů k popisu minulosti, což však není chybou autorky. Zvláště

pak je škoda, že se nedochovaly žádné "kádrové posudky na žáky" ani

mnoho jiných dokumentů z doby minulé. Některé dílčí ukázky nabídli samotní

učitelé (např. ukázky z podkladů na vlastní kádrový posudek učitelky

zpracovávané pro soudruha ředitele), žel více dokumentů se autorce nepodařilo

získat. Do budoucna můžeme doufat, že v jiných místech se některé tyto

dokumenty podařilo uchovat a mohou být podkladem pro podrobnější pohled

historiků na to, jak komunistický režim ovlivňoval chod škol. Může to ukazovat

i na skutečnost, že byl již nejvyšší čas s podobnou prací přijít, neb s dalším

postupem času bude méně a méně pamětníků a zachovaných dokumentů ještě méně.