Indie očima Evropanů: Orientalistika, teologie a konceptualizace náboženství
Fárek, Martin

brožovaná,  234 str., 1. vydání  vydáno: srpen 2015


         Hlavní tezí publikace Martina Fárka je tvrzení, že ačkoliv orientalistické či religionistické zkoumání zdánlivě předkládá nezkreslené, ba objektivní interpretace indických tradic, ve skutečnosti jde o pokřivené obrazy odkazující především k vlastní evropské kultuře badatelů. Konceptualizace náboženství je v Evropě klíčovým tématem diskusí již po celá staletí a zejména touto optikou je dosud Indie nahlížena. Teoretickým rámcem analýz náboženství však zůstávají implicitní východiska křesťanského myšlení. Při důkladném zkoumání se ukazuje, nakolik jsou orientalistika i další humanitní obory stále ještě ovlivněny původně teologickým rámcem. Autor při své analýze navazuje na aktuální mezinárodní diskuse a práce renomovaných badatelů, především na výzkumný program S. N. Bálagangádhary. Fárkova studie přináší výsledky originálního výzkumu několika klíčových témat: problémů s interpretací indických tradic jakožto náboženských, které daly vzniknout tzv. hinduismu, buddhismu a dalším. Pozoruhodným tématem je dále evropské zacházení s indickou minulostí, které se odráží v neukončených debatách o tom, zda Indové původně měli či neměli historické vědomí. Autor přináší také nové podněty z akutální mezinárodní diskuse teorie o příchodu Árjů do Indie. Věnuje se rovněž sporným interpretacím díla významného reformátora Rámmóhana Ráje. Práce je podnětnou a nepochybně provokativní studií pro indology, religionisty, teology, historiky, ale také pro antropology a zájemce o dějiny myšlení.

Autor zvolil v souvislosti se svým obsáhlejším badatelským a pedagogickým záměrem metodologické téma. Jde o obsáhlý mezinárodní a mezi univerzitní program nového promýšlení indické kultury. V předložené práci jde o reflexi přístupů religionistiky, teologie a historie náboženství k náboženstvím odlišných kultur, v tomto případě konkrétně o přístup k indickým tradicím obvykle zastřešovaným společným označením hinduismus. Z tohoto okruhu tradic autor nevyjímá ani buddhismus. Zužitkoval své předchozí historické studium a pojal téma především jako popis měnícího se přístupu Evropanů, případně jiných reprezentantů západního přístupu k tématu. To zahrnuje i akceptaci západního přístupu indickými autory, které v práci reprezentuje Rámmóhan Ráj.
Autor se u jednotlivých konceptů, např. u vžité představy o invazi bráhmanů či Árjů nespokojuje s deskripcí. Dosavadní přístupy kriticky analyzuje. Ukazuje, jak pečlivější pozorování vyvrací běžná schémata. To vede alespoň implicite k formulaci nové metodologie dotčených oborů. Možnost nových přístupů podkládá poukazem na to, věda vcelku, a zvlášť humanitní obory, opustila představu kumulace poznání a uznala existenci paradigmat (zde by bylo možno připomenout obdobná pojetí diskursů a jazykových her) a jejich koexistence a soupeření.
Autor ukazuje, jak hlavní proud dosavadní indologie a religionistiky zaměřené na indické tradice nekriticky přejímá schémata vytvořená prvními evropskými zpravodaji k indickému tématu, jimiž byli evropští, zejména britští protestantští misionáři. Sekularizace badatelských východisek nevedla k opuštění většiny klišé a následkem toho se popisy indických náboženských tradic dostávají do rozporu s postupující empirií. Jako hlavní chybu dosavadních indologů ukazuje spěšné zobecnění. Jako příklad lze uvést přesvědčení dvou významných českých badatelů o buddhismu, Vincenta Lesného a Vladimíra Miltnera o univerzálni platnosti karmanového zákona v hinduismu a buddhismu. Stejně tak zavedeným schématem o buddhistické vzpouře proti kastovnímu uspořádání, přičemž konkrétní texty pálijského kánonu s určitým pojetím bráhmanství počítají.
Práce se opírá o impozantní korpus odborne literatury, která je v bibliografickém přehledu představena bez dalšího, možná vhodného rozčlenění. Autor dokladá svá tvrzení v poznámkovém aparátu pečlivě, avšak úsporně. Nezahlcuje práci nadbytečnými odkazy. Práce se tím stává přehlednou a lépe vynikne její myšlenková linie.
Práci pokládám za přínosnou nejen pro religionistickou reflexi indických tradic, ale i pro jejich teologické zhodnocení. Shoduji se s autorovým přesvědčením vysloveným v závěru práce, že výzkum deformací myšlenkových struktur, ke kterým dochází v dialogu na obou stranách, je paradoxně slibným krokem k hlubšímu mezikulturnímu porozumění (s. 195).

Z recenzního posudku: Ivan Štampach