Autor:

Svobodová, Jana, PhDr.

Představení města Brna slovem a především ve fotografiích, připomíná časovou a prostorovou kontinuitu a současně i mnohá jména osob, které se podílely na utváření charakteru města. Města, jehož historické centrum bylo pro svou jedinečnost vyhlášeno v roce 1984 Ministerstvem kultury České republiky Městskou památkovou rezervací.

Při procházení historickou částí města se setkáváme s památkami, na jejichž výstavbě a výzdobě se podílela celá řada významných stavitelů a architektů, sochařů a malířů. Společenská, hospodářská a kulturní situace umožnila v minulosti mnohým usadit se zde natrvalo, stát se brněnskými měšťany a členy zdejších řemeslnických cechů nebo působit zde jen krátce v souvislosti s přijetím konkrétní zakázky. Proto se některá jména vyskytují častěji, jiná jen ojediněle. K těm nejstarším patří Jindřich Parléř, člen rozvětvené rodiny stavitelů svatovítské katedrály v Praze a Antonín Pilgram, který po dokončení radničního portálu odchází jako stavitel dómu sv. Štěpána do Vídně. Do Brna přišlo za prací v 16. století mnoho italských stavitelů – nejvýrazněji se prosadil Pietro Gabri a Georg Gialdi. Ze severní Itálie, z Milánska, přišel do Brna otec stavitele Jana Křtitele Erny; Mořic Grimm, který pocházel z Dolního Bavorska, se do Brna přestěhoval po čtrnáctiletém působení v Praze, z Tyrolska přišli do Brna rodiče vynikajícího sochaře Andrease Schweigla. Při hledání vhodného autora zakázek se městská rada obracela i na vynikající rakouské umělce - sochaře a architekta, zaujímajícího v tehdejším kulturním dění ve střední Evropě přední místo, Johanna Bernharda Fischera z Erlachu nebo na uznávaného vídeňského malíře Daniela Grana. Objednávky na výzdoby kostelů dostávali i další vynikající malíři a sochaři pracující na Moravě – za všechny jmenujme Franze Antona Maulbertsche a Josefa Winterhaldera staršího.

Každé město mění s časem svou tvář. Nové stavební parcely byly získány na místech zbouraných městských hradeb, kde započala výstavba okružní třídy podle vídeňského vzoru. I zde se uplatnila řada významných architektů – Eduard van der Nüll, August Siccardsburg, Theofil Hansen a další. Překotně asanované budovy v historickém jádru města na samém konci 19. století byly nahrazeny novými. Město se ale rozrůstalo i do okrajových částí, z nichž mnohé se staly od roku 1919 součástí tzv. Velkého Brna. Neopominutelná je pro hospodářský a kulturní vývoj Brna etapa meziválečného období, ve kterém mimo světově proslulé funkcionalistické vily manželů Tugendhatových od Miese van der Rohe a moderního komplexu výstaviště vznikala řada obecních i soukromých staveb. Podíleli se na nich především brněnští architekti – Ernst Wiesner, Bohuslav Fuchs, Josef Polášek či Jindřich Kumpošt.

I dnes prochází město každodenními proměnami – moderní budovy vznikají nejen v historickém centru, ale především se stávají součástí nově budovaných architektonických komplexů. Stávají se součástí našeho prostoru a času.

Čtyři jazykové verze textů (česky, anglicky, německy a rusky) usnadní všem, kteří zavítají do Brna důvěrně poznat toto město.

Vázaná s potahem lesklé lamino s přebalem na křídovém papíře. Formát 234 x 335 mm, 200 stran, 178 barevných fotografií