Úloha osobností a institucí v rozvoji vzdělanosti v evropském kontextu

Kasper, Tomáš - Pelcová, Naděžda - Sztobryn, Slawomir

                brožovaná, 478 str., 1. vydání  vydáno: únor 2014

                    Sborník příspěvků z mezinárodní konference Úloha osobností a institucí v rozvoji vzdělanosti v evropském kontextu (Prezentace školství a vzdělanosti), která proběhla na půdě Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v říjnu roku 2012 na počest 120. výročí založení Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského, zahrnuje texty autorů takřka z celé střední Evropy – z České republiky, Polska, Slovenska a Rakouska. Konference se zúčastnili filozofové, historici, pedagogové, pracovníci muzeí, knihoven a dalších vzdělávacích institucí. Cílem setkání bylo promyslet filozofická a pedagogická východiska evropské podoby vzdělanosti zejména v souvislosti s národní kulturou, jazykem, tradicí a potřebou porozumět lépe vlastní současnosti.

V tomto kontextu vyvstala „Evropa“ nikoli jako pojem geografický, nýbrž jako označení určitého duchovního společenství. Intence celku, jež je vlastní evropskému pojetí filozofie a vzdělanosti, je protikladem všem podobám partikularismu (tedy i národních kultur). V souvislosti s tím vyvstala řada otázek: Může pravé myšlení a pravá vzdělanost vyrůst bez hloubky tradice a zakotvení ve vlastní, národní kultuře, nebo se z ní rodí? Jaký je vztah jazyka a vzdělanosti, co lze a nelze v národním jazyce vyjádřit? Zda a jak ovlivňuje politika úroveň vzdělanosti? Z těchto hledisek (spolu s Komenským a jeho snahou o nápravu věcí lidských – filozofie, politiky, náboženství) promýšlíme podíl a přínos význačných osobností filozofického a pedagogického myšlení, které nesporně založily, formovaly a ovlivnily vzdělanost ve svých vlastních zemích a zároveň prolomily úzce regionální hranice vlastního národního myšlení směrem k celku (k Evropě). Pozornost, především ta dějinně pedagogická, směřuje k analýze institucí, jejichž činnost formuje a ovlivňuje tehdejší i budoucí pedagogický diskurz.

Uvedený text se zabývá problematikou vlivu či role osobností při utváření vzdělávacích struktur. Text má podobu kapitol zpracovaných jednotlivými autory, kteří k úkolu zachytit vliv osobností na podobu vzdělávání pojali každý podle svého osobního přesvědčení a odborného zaměření. Tím dostává problematiku role osobnosti v rámci konkrétního historického procesu více možných významů, což je dle mého názoru vedle informační bohatosti dalším nesporným vkladem uvedených studií. Spor o význam osobnosti v rámci historického procesu patří k tradičním otázkám historiografie a filosofie dějin. Je nutné ocenit, že jednotliví autoři necharakterizují život a dílo uvedených osobností izolovaně od dobového kontextu ale naopak tento kontext berou jako přirozené limity díla osobnosti, čímž dokreslují nejen dobový význam osobnosti, ale zároveň vymezují její přesah do současnosti. Jako pozoruhodný počin považuji začlenění témat vlivu osobností ve smyslu vlivu intepretace jejich osobnosti a díla v období po ukončení jejich odborné činnosti. Za všechny jako příklad uvádím kapitolu F. Hýbla či R. Váňové, která přirozeně směřuje k základní otázce, zda je v případě J. A. Komenského (resp. V. Příhody) větší přínos pro českou pedagogiku v jeho díle, či v jeho pozdějších interpretacích.

Za nesporně pozitivní považuji výběr a řazení zpracovaných témat, které mohou na první pohled působit dojmem, že osobnosti byly zpracovány bez ohledu na konkrétní záměr. Tato skutečnost však dle mého názoru naopak překonává tradiční diskurs osobnosti a jejího díla ovlivňující dobu či doby ovlivňující dílo osobnosti. Zdánlivě náhodný výběr osobností a témat tak oba uvedené diskursy spojuje. Zároveň výběr zpracovaných osobností umožňuje postihnout utváření vzdělávacích struktur ve všech rovinách, od roviny formulování vzdělávacích cílů až po rovinu užití vzdělávacích prostředků.

            Z recenzního posudku: Mgr. Pavel Neumeister, Ph.D