Komunální politika ve Velké Praze

Švec, Michal

                 brožovaná, 132 str., 1. vydání             vydáno: únor 2013

                              Monografie Michala Švece zkoumá vybrané aspekty fungování komunálního politického systému v Praze v meziválečném období. Po institucionálním vymezení organizace Velké Prahy a volebního systému pro obecní volby jsou představeni hlavní političtí aktéři. Pražské komunální volby v letech 1923–1938 autor podrobuje jak analýze celkové, tak na úrovni obvodů; poté soustřeďuje pozornost k volebním kampaním, tvorbě volebních koalic i volební geografii. Kapitola, která je věnována volbám primátora a kolektivních obecních orgánů, vypovídá rovněž o kooperaci či soupeření stran zastoupených na Staroměstské radnici. Text doplňuje řada přehledových tabulek i map.

ÚVOD

1. POLITICKÁ SITUACE V METROPOLI PO VÁLCE A VZNIK VELKÉ PRAHY

1.1 Obecní volby v roce 1919.

1.2 Ústřední správní komise a vytvoření Velké Prahy

2. VEŘEJNÁ SPRÁVA VE VELKÉ PRAZE

2.1 Ústřední orgány

2.2 Místní orgány

3. VOLEBNÍ SYSTÉM DO OBECNÍCH ORGÁNŮ

3.1 Volební právo a organizace voleb

3.2 Volební obvody a formule

3.3 Nepřímé volby orgánů obce.

4. STRANICKÝ SYSTÉM

4.1 Štěpení ve Velké Praze.

4.2 Politické strany s největší podporou

4.2.1 Československá národní demokracie

4.2.2 Československá strana lidová

4.2.3 Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská

4.2.4 Československá strana národně socialistická

4.2.5 Národní liga

4.2.6 Československá sociálně demokratická strana dělnická

4.2.7 Komunistická strana Československa (sekce III. internacionály)

5. OBECNÍ VOLBY V PRAZE

5.1 První volby do orgánů Velké Prahy

5.1.1 Volby do ústředního zastupitelstva v roce 1923

5.1.2 Volby do místních orgánů v roce 1923.

5.2 Střet občanských a socialistických stran

5.2.1 Volby do ústředního zastupitelstva v roce 1927

5.2.2 Volby do místních orgánů v roce 1927.

5.3 Udržení národních socialistů, propad komunistů a nástup ligistů

5.3.1 Volby do ústředního zastupitelstva v roce 1931

5.3.2 Volby do místních orgánů v roce 1931.

5.4 Úspěch národních socialistů a komunistů

5.4.1 Volby do ústředního zastupitelstva v roce 1938

5.4.2 Volby do místních orgánů v roce 1938.

5.4.3 Udílení preferenčních hlasů

5.5 Zhodnocení volebních koalic a výstupů voleb 1923-1938

6. FUNKČNÍ MODEL SYSTÉMU NA PRAŽSKÉ RADNICI

6.1 Volby primátora a dalších orgánů obce ústředním zastupitelstvem

6.1.1 První volby primátora v roce 1923

6.1.2 Potvrzení Karla Baxy v roce 1927

6.1.3 Kandidatury K. Baxy, A. Štůly a J. Krosnáře v roce 1932

6.1.4 Nástup Petra Zenkla v roce 1937

6.1.5 Široká shoda na P. Zenklovi v roce 1938

6.1.6 Zhodnocení spolupráce stran při volbách orgánů obce

6.2 Vymezení vládní většiny a opozice

6.2.1 Radniční většina

6.2.2 Komunistická opozice

6.2.3 Nacionálně-autoritativní opozice

6.2.4 Německá opozice

6.3 Stranictví v administrativě

ZÁVĚR

SUMMARY

SEZNAM ZKRATEK POLITICKÝCH STRAN

POUŽITÉ PRAMENY A LITERATURA

SEZNAM MAP

                  Michal Švec si zvolil téma na pomezí historie a politologie, které je svým záběrem a ohraničením zcela původní a zároveň velmi pracné. Svým zaměřením i kombinací přístupů jde zároveň o práci naprosto originální.

Autor musel za účelem zpracování tématu dohledat a prostudovat řadu historických dokumentů. Hlavní metodou pro zpracování první, spíše historické části práce (model veřejné správy, instituce, volební systém), byla analýza širokého spektra archivních dokumentů a periodik, jejichž výběr autor vhodně zdůvodňuje a zároveň (což není obvyklé ani samozřejmé) kriticky vyhodnocuje a správně interpretuje. Zahrnuté zdroje umožňují plasticky zachytit nejen historické události pražské komunální politiky, ale i její procesní aspekty - stranický systém a jeho aktéry, funkční model politického systému a jeho soutěživost, stejně jako interakci jednotlivých aktérů a koaliční vztahy.

Metodologicky velmi cennou částí práce je aplikace politologických teorií na zachycený historický úsek pražské komunální politiky. Autor získané poznatky zasazuje do kontextu teorie volebních a stranických systémů, analyzuje funkční model komunálního politického systému včetně tvorby koalic a vymezení opozice. Autor vhodně volí a správně aplikuje metodologické postupy, brilantně rekonstruuje historický obraz komunálního politického systému Prahy a ten dokáže politologicky interpretovat.

Kombinace volby politologického přístupu k historickému materiálu je vždy garancí vysoké pracnosti a interpretačních rizik. Michal Švec se však s obojím vyrovnal obdivuhodně. Autor významně přispívá ke zlepšení stavu poznání prvorepublikové pražské komunální scény, přičemž rizika vyplývající z kombinace politologického a historického přístupu dokáže přetavit ve svoji výhodu.

Z recenzního posudku: Petr Jüptner