T. G. Masaryk a jeho c.k. protivníci  Kubů, Eduard - Šouša, Jiří

1. vydání  vydáno: červen 2015

               Masarykova zahraniční akce, její švýcarský počátek, není jen dokladem velkého diplomaticko-organizačního díla a umu několika málo intelektuálně neobyčejně zdatných jednotlivců se značnou dávkou předvídavosti a porozumění světovému válečnému konfliktu, ale i reálně napínavým komplikovaným souborem příběhů. Onen velký viditelný příběh politický, legitimizující vytvoření samostatného českého/československého státu na mezinárodní scéně, provázely příběhy další, méně nápadné, bez nichž by Masarykův úspěch nebyl myslitelný. Do velké konfrontační hry zahraničního odboje s rakousko-uherskou byrokracií vstupují krajanské spolky a zahraniční emigrace vůbec, zpravodajské služby, policie, cenzura, propaganda, justice a také jednotliví lidé – politikové, žurnalisté a v neposlední řadě dnes již fakticky bezejmenní vlastenci, kteří nasazovali svou osobní bezpečnost jako kurýři či členové domácího odboje udržující spojení se zahraničím a následně pak ti, kteří dávali všanc své životy na frontě v legiích. Autoři v předkládané knize vedle sebe kladou příběhy rakouské/rakousko-uherské profesionality s příběhy těch, kteří museli zvládnout diplomaticko-zpravodajské a politické řemeslo v průběhu boje.

Kniha vychází u příležitosti stého výročí vystoupení T. G. Masaryka v sále Reformace v Ženevě dne 6. července 1915.

                 Autoři se ve svém díle soustředili na zakladatelské období československého zahraničního odboje za doby první světové války v letech 1915-1916. Svůj zájem koncentrují na Švýcarsko jako pole komunikace a konfrontace znepřátelených stran. Sledované období personifikují odchodem, či spíše rozhodnutím zůstat v zahraničním exilu, stěžejní postavy československého zahraničního odboje T. G. Masaryka. Za symbolický konec této éry považuji jaro 1916. kdy je z neutrálního Švýcarska vypovězen redaktor Československé samostatnosti, je konstituován vrcholný orgán zahraničního odboje československá národní rada (ČSNR) a propagandistický zápas za prosazení myšlenky samostatného československého státu se dostává na kvalitativně novou úroveň. Předkládají tezi, že zpravodajská složka odboje ustupuje oblasti otevřené propagandy a budováni budoucích mocenských struktur. Tato teze je do značné míry plausibilní: i když až do konce války se zahraniční odboj pokoušel o získávání informací pomoci zpravodajských metod, tak rozbiti vazeb mezi domácích a zahraničním odbojem, především kvůli notoricky známé knoflíkové aféře, přesunulo špionážní aktivity do jiných oblastí a omezilo je.

Své téma autoři vykládají zprvu ze zdánlivě osvědčených pozic: z roviny účastníků zahraničního odboje, tedy skupiny politiků a intelektuálů, kteří odešli do exilu, a krajanských komunit. Je to oblast, kde bylo již mnohé napsáno (autoři ostatně přinášejí důkladný rozbor pramenů a literatury), přesto i zde jejich přístup vyniká uceleným a detailním pohledem na toto období se soustředěním na oblast komunikačně vyjednávači a špionážní. Smysl pro historický detail (důležité upozornění na postavu Svatkovského) dávají do rámce předválečného vývoje české společnosti a politické scény i ambic válčících států. Není opomenut ani důležitý kontext švýcarský. Klíčovou postavou, či průvodcem příběhu se stal T. G. Masaryk, jehož akce i motivace v počátku války, jsou zde přehledně popsány. Dokumentována je i tvořící se platforma domácího odboje, specifické vazby mezi čelními představiteli zahraničního odboje -Masarykem. Benešem. Dürichem, Štefánikem i ostatními zahraničními podporovateli "československé akce", ať již z řad krajanů, tak dohodových politiků a intelektuálu. Autoři připomínají nejednoduchou cestu k jednotnému pojetí programu nezávislého československého státu a k dosažení konsensu i mezi příznivci tohoto programu. Právě období "iniciační" či "konstitutivní"' ukázalo na peripetie (finanční, politické, mediální, propagandistické) československého odboje a jakým způsobem byly či nebyly zvládány. Nejednoduchost a nesamozřejmost akce podtrhuje úsilí (i samotným aktérům někdy přišlo marné) a vyzdvihuje práci malé skupiny politiku posléze soustředěných kolem ČSNR. Zvláštní pozornost je věnována špionáži ve prospěch dohodových státu, která byla viděna jako jeden z důležitých přesvědčovacích nástrojů o loajalitě odboje k cílům Dohody, a tak i k získání její přízně. Jsou popsány klíčové postavy české komunity, které se zapojily do získávání takovýchto informací (Plesinger-Božinov, Lavička. Kopecký, Voska atd.) i specifická forma předáváni zpráv pomoci kurýrů, či jinými způsoby (inzeráty v tisku apod.)

Za klíčovou část knihy považuji část III. která se týká rakousko-uherského státního aparátu a jeho konfrontaci s Masarykovou akcí. kterou autoři vykládají jako rovinu státu hájícího svou integritu. V jejich analýze spatřuji důležitý hisloriograíický přínos: detailním pohledem protivníka, tedy Rakouska-Uherska se dosud nikdo takto nezabýval. Přínosné jsou i přehledy organizace ministerstva zahraničních věcí. diplomatických zastoupení, fungování vojenské rozvědky i vojenského soudnictví. Dynamicky je napsána podkapitola o policejních orgánech a jejich aktivitách vúči odboji. Zde se právě ukazuje, jak je stále obtížné pracovat s informacemi o agentech a konfidentech (Pavlík, Chum). autoři se však dokázali s materiály kriticky vyrovnat. V neposlední řadě jsou zajímavé kapitoly o cenzuře, její organizaci a dopadech.

Autoři namalovali fresku komplikovaných vazeb a konfrontací loajality a zrady. Přitom provedli solidní heuristický výzkum v domácích i zahraničních archivech (využili kupř. britské, švýcarské, rakouské i srbské zdroje, ale i nové fondy v českých archivech) a knihovnách; fakticky se dá konstatovat, že se jedná o dosud nejucelenčjší výzkum pro toto téma. Kníha je psána s erudici, přehledně a čtivě, přináší nové pohledy a nová fakta v pohledu rakouských autorit na československý odboj.

Z recenzního posudku: PhDr. Dagmar Hájková, Ph.D.