Prague English Studies and the Transformation of Philologies

Procházka, Martin - Pilný, Ondřej

             brožovaná, 218 str., 1. vydání      vydáno: březen 2013

          The collaborative monograph will commemorate the centenary of the Prague English Studies, officially inaugurated in 1912 by the appointment of Vilém Mathesius, the founder of Prague Linguistic Circle and the first Professor of English Language and Literature at Charles University. Apart from reassessing the work of major representatives (Mathesius, Vančura and others) and reviewing important developments in literature-oriented Prague English Studies with respect to the Prague Structuralism, it will focus on the methodological problems of the discipline related to the transformation of humanistic as well as modern philologies, searching for the links between two historically distinct interdisciplinary projects: humanist philology and structuralist semiology. Following Paul de Man, this link can be identified as the problem of rhetoric – its liminal position between grammar and logic, structure and meaning, and its concern with performativity and value of language. Reassessment of this problem appears crucial for understanding the dynamics of present transformation of philologies and structuralist methodologies which will be discussed in the concluding section. The other crucial methodological problem is that of the methodology of literary history. Although the representatives of the Prague English studies managed to overcome the rigidity of synchronic approaches their treatment of dynamic structures is still considerably indebted to traditional notions of function and value.

The book is divided into two sections: the first attempts to reassess the significance of the legacy of Mathesius (in literary theory, history and theory of translation) and his followers (especially Zdeněk Vančura and Jaroslav Hornát), the second explores diverse contexts and implications of the Prague Structuralism, from political aspects of Russian formalist theories, via the aesthetics of the grotesque to structuralist psychoanalysis and recent textual genetics.

Martin Procházka

Introduction

1. LEGACIES: VILÉM MATHESIUS AND FOLLOWERS

Martin Procházka

The Value of Language: Rhetoric, Semiology, Philology and the Functional Approach

Helena Znojemská

Vilém Mathesius as Literary Historian

Bohuslav Mánek

Vilém Mathesius as Translator and Theoretician of Translation

Pavla Veselá

A Structuralist History of Zdeněk Vančura

Zdeněk Beran

Jaroslav Hornát's Critical Method in His Studies of Charles Dickens

2. CONTEXTS AND OUTCOMES: FROM PRAGUE STRUCTURALISM TO RADICAL PHILOLOGY

Robert J.C. Young

Structuralism and the Prague Linguistic Circle Revisited

David Vichnar

Functional Linguistics as the "Science of Poetic Forms": An ABC of the Prague Linguistic Circle's Poetics

Erik Roraback

A Gateway to a Baroque Rhetoric of Jacques Lacan and Niklas Luhmann

Ondřej Pilný

Jan Grossman, Structuralism, and the Grotesque

Louis Armand

Attesting / Before the Fact

Contributors Index

Publikace Prague English Studies and the Transformation of Philology je koncipována jako odborná oslava a připomínka stého výročí založení anglistické filologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, která byla slavnostně otevřena v roce 1912 jmenováním Viléma Mathesia, zakladatele Pražského lingvistického kroužku a prvního profesora anglického jazyka a literatury na Univerzitě Karlově, do jejího čela. Jednotlivé kapitoly knihy se tak věnují buď přímo osobě a dílu Viléma Mathesia a potažmo jeho spolupracovníků, žáků a dalších pokračovatelů filologické (lingvistické i literární) a intelektuální tradice Pražského lingvistického kroužku a s ním spojených či na něj navazujících kritických škol, teorií a koncepcí jako jsou ruský formalismus, česká avantgarda a Strukturalismus. Kolektiv autorů povětšinou přímo spjatých se současnou anglistikou na FF UK (Ústav anglofonních literatur a kultur) tak nabízí jak ohlédnutí za bohatou historií vývoje (převážně) české anglistické filologické tradice (v první části knihy nazvané "Legacies: Vilém Mathesius and Followers"), tak i pohled na zásadní současné teorie textu a hypertextu (v druhé části knihy nazvané "Contexts and Outcomes: From Prague Structuralism to Radical Philology").

Úvodní kapitola Martina Procházky "The Value of Language: Rhetoric, Semiology, Philology and the Functional Approach" analyzuje Mathesiův funkční přístup k jazyku v historickém a teoretickém kontextu klasické rétoriky, de Saussureovské sémiologie a romantické filologie, především koncept hodnoty, na kterém je metoda tohoto přístupu založena. Klíčovou hodnotou jazyka jako systému je pro Mathesia proměnlivost významu a flexibilita výrazových prostředků a z nich plynoucí pluralitní a perspektivistické pojetí pravdy umožňující transformaci tradičních filologických přístupů. Helena Znojemská se v kapitole "Vilém Mathesus as a Literary Historian" zabývá Mathesiovým literárně-teoretickým a kritickým dílem v oblasti literární historie, a to především jeho specifickou metodologií založenou také na funkčním přístupu. Tato metodologie, společně s Mathesiovou polemikou s interpretací Shakespearova díla v podání H.A. Taina, je zkoumána především v souvislosti s jeho zásadním dílem v tomto oboru, History of English Literature. V kapitole "Vilém Mathesius as Translator and Theoretician of Translation" se Bohuslav Manek zaměřuje na Mathesiovu překladatelskou činnost, především na jeho překlady staroanglické a středověké anglické literatury, a jeho pozici a roli v rámci české překladatelské tradice. Kapitola podrobně analyzuje jakým způsobem se Mathesius vyrovnal s některými problémy překladu takovýchto textů, zejména přebásnění různých forem verše jako například aliteračního verše či blankversu. V kapitole "A Structuralist History of Zdeněk Vančura" Pavla Veselá analyzuje dílo předního českého amerikanisty poloviny minulého století Zdeňka Vančury v kontextu ruského formalismu, pražského strukturalismu a Mathesiova funkčního přístupu a zároveň ilustruje, jakým způsobem byly Vančurova akademická kariéra a dílo ovlivněny politickými a ideologickými změnami po roce 1948.

Zdeněk Beran se v kapitole "Jaroslav Hornáťs Critical Metod in his Studies of Charles Dickens" zaměřuje na jednoho z nejvýznamnějších pokračovatelů pražské strukturalistické tradice v anglistické filologii druhé poloviny minulého století Jaroslava Hornáta.

Kapitola se podrobně zabývá Hornátovou interpretací Dickensova díla včetně různých vlivů a inspirací, které jeho teoretický pohled utvářely - strukturalistická kritika, marxistická kritika a interpretační pohled Josefa Skvoreckého. Kapitola "Structuralism and the Prague School Revisited" Roberta J.C. Younga je rozsáhlým pojednáním o strukturalismu jako o širokém kulturním projektu vědomé protizápadní (ve smyslu západního světa) strategie namířené proti hierarchické imperialistické a rasistické povýšenosti evropského myšlení, tedy jako fenoménu významově přesahujícím hranice filologie. Toto pak Young podrobně demonstruje na myšlenkách a strukturalistických projektech Nikolaje Trubeckého a Romana Jakobsona. V kapitole "Functional Linguistics as the 'Science of Poetic Forms'" se David Vichnar zaměřuje na hlavní rysy poetiky českého "křídla" Pražského lingvistického kroužku, která se vyvinula v úzkém sepětí s poetickou praxí, tedy skrze spolupráci s mnohými ruskými i českými básníky. Kapitola také popisuje inspirační vliv Mathesia na dva své následovníky v oblasti poetiky a estetiky - Bohuslava Havránka a Jana Mukařovského. Erik S. Roraback se ve své kapitole "A Gateway to a Baroque Rhetoric of Jacques Lacan and Niklas Luhmann" zabývá dvěma předními představiteli pozdního evropského strukturalismu Jacquesem Lacanem a Niklasem Luhmanem a porovnává je s fenomenologickým strukturalismem husserlovského filosofa Ldislava Riegera a s teoriemi Pražského lingvistického kroužku. V kapitole, Jan Grossmann, Structuralism, and the Grotesque" Ondřej Pilný analyzuje Jana Grossmana, jednu z nejvlivnějších postav ve vývoji českého divadla druhé poloviny minulého století a žáka Václava Černého a Jana Mukařovského, jako pokračovatele myšlenek pražské strukturalistické školy. Autor zkoumá roli strukturalistické metodologie v Grossmannové divadelní praxi i teoretické práci, zejména v kritických esejích zabývajících se scénickým zpracováním Krále Ubu Alfreda Jarryho, Procesu Franze Kafky a Vyrozumění Václava Havla. Poslední kapitolou s názvem ,"Attesting/Before the Fact" je pojednání Louise Armanda o radikální filologii, která chápe filologii jako pouze "aproximační metodu" zcela spjatou s a zaujatou materiálností označování.

Na základě výše uvedeného považuji tuto publikaci za vysoce kvalitní a cenný příspěvek do odborné diskuse na téma Pražského lingvistického kroužku a jeho strukturalistického odkazu, a tudíž i za důstojné připomenutí stoleté historie pražské anglistické filologie.

          Z recenzního posudku: PhDr. Petr Chalupský, Ph.D.