Dialogické interpretace Hoffmannová, Jana - Hoffmann, Bohuslav

brožovaná,  392 str., 1. vydání
vydáno: červenec 2015

Dva autoři – lingvistka a literární vědec – se ve svých individuálních i společných studiích zaměřují na široce chápanou dialogičnost jako základ výstavby různých typů textů a snaží se uplatňovat dialogismus jako analytickou metodu. Ve čtyřech oddílech knihy věnují pozornost
1) dialogům korespondenčním (dopisům významných osobností české kultury, jako jsou M. Aleš, J. Neruda, K. Čapek, J. Voskovec a J. Werich, J. Kolář, ale i dopisům současných mladých lidí a korespondenci elektronické);
2) dialogům dramatickým (především v současných českých hrách: dvě hry cimrmanovské, Havlovo Odcházení aj.);
3) dialogům intersémiotickým (mezi výtvarníky a slovesnými umělci: ať už vznikaly ilustrace, koláže, fotografie, komiksy atd. jako reakce na verbální texty, nebo naopak texty byly inspirovány díly výtvarnými);
4) textům (nejen uměleckým), které se vyznačují oscilací mezi dialogem a monologem: Dykova Milá sedmi loupežníků, Kunderovy Monology či kázání Tomáše Halíka

Předložený poměrně rozsáhlý rukopis je souborem studií obou autorů, z části společných, z části samostatných. Spojuje je zaměření na různé podoby psaných dialogů od soukromé korespondence až po dialogy intersémiotické, stojící mezi jazykovými projevy a jinými druhy vyjádření (výtvarným, ev. hudebním). Tímto zaměřením spadají do dnes aktuálních prací o různých typech dialogů, které byly nejen u nás v poslední době publikovány, a vhodně doplňují jejich myšlenky. Výběr analyzovaných textů, s nimiž autoři pracují, jde od 19. století až po současnost, možný přesah do minulosti naznačuje studie "Interpretace jako splétání a rozplétání intersémiotických sítí aneb od Chelčického k internetu". Podobně široký je žánr představených dialogů, vedle epistolárních textů jsou tu podrobeny analýze i texty dramatické, prozaické a rétorické (analyzované ovšem na základě jejich tištěné, tedy veřejné podoby). Nejsou sledovány dialogy spontánně mluvené a dialogické žánry mluvené publicistiky, jimž existující publikace věnovaly mnoho pozornosti. Šíři textů, z nichž studie vycházejí, pomáhá pro vnímatele učlenit rozdělení rukopisu do 4 oddílů, které jsou tematicky sevřenější. Zařazené studie jsou uzavřenými texty, jejich propojenost nacházíme v metodě přístupu (i když každý z autorů zůstává svébytnou vědeckou osobností v rámci své vědecké orientace). Pozitivem je, že veškeré myšlenky jsou ve studiích bohatě dokumentovány konkrétním materiálem a výkladový text je věcný a přesvědčivý. Z jednotlivých studií můžeme odvodit i to, že předmět zkoumání lze nahlížet z více aspektů, studie o uměleckých textech jsou více literárněvědnou analýzou a interpretací a vlastní "dialog" je v podobě text : příjemce, ev. text : jiná možnost komunikace, zatímco jinde je akcentována dialogičnost v rámci verbálního textu včetně jejího vyjadřování. To odpovídá také současné mnohovrstevnatosti vědeckých pohledů ve filologii.
Zařazené studie vyšly na různých místech v ČR i v zahraničí a po obsahové stránce byly mnohdy prověřeny diskusemi na různých konferencích. Přitom jsou většinou pro zájemce o tematiku málo dostupné, protože náklady konferenčních příspěvků byly a jsou omezené a v mnoha odborných knihovnách nejsou knihy vůbec k dispozici. Kromě toho je jejich rozsah často redakcí limitován, což je zejména tam, kde autoři pracují s konkrétním jazykovým materiálem textové povahy, na škodu věci. Autoři proto své studie (pokud jsem mohla posoudit dík znalosti původních textů) upravili, doplnili, přidali další a vytvořili tak v celku publikace nový kontext poznatků.

Z recenzního posudku: prof. PhDr. Marie Krčmová, CSc.