Kritická teorie společnosti Český kontext
Marek Hrubec a kol.

                        Základem kritické teorie je kritika sociálních, ekonomických, politických, kulturních i obecně civilizačních problémů. Odtud kritická teorie odvozuje své výklady toho, jak je společnost uspořádána, i své pojetí toho, jak by uspořádána být měla.
Kniha nabízí výklad kritické teorie společnosti v českém jazykovém prostředí, s přesahy do jazykově příbuzného prostředí slovenského. Autorky a autoři svou pozornost věnují především spornému období, jímž prošla společnost a kritická teorie za poslední necelé čtvrtstoletí od událostí roku 1989, i když se zčásti věnují také staršímu období. Kniha je vhodná pro zájemce o filosofii, sociologii, politologii, kulturní studia, globální studia apod.

305,- Kč
Datum vydání: 09.12.2014
718 stran,  vázaná


5
Obsah
Předmluva
7
Marek Hrubec
Globální ne/spravedlnost
13
Marek Hrubec
Politická ekologie
81
Oleg Suša
Mezi kulturním a transkulturním obratem
115
Milan Kreuzzieger
Interkultúrny dialóg
161
Ľubomír Dunaj
Kolonialismus a postkolonialismus
199
Ondřej Lánský
Feminismus: rovnost v odlišnosti
233
Zuzana Uhde
Historický vývoj
293
Michal Pullmann
Pospolitost: proti odcizení
325
Ondřej Štěch
Občanská společnost a veřejnost
365
Lucie Cviklová
6
Konstitucionalismus a demokracie
431
Petra Gümplová
Mediální studia
467
Lenka Vochocová
Instrumentální rozum
497
Michael Hauser
Veda a utópia
549
Ladislav Hohoš
Surrealistické myšlení
575
Ondřej Krochmalný, Pavel Siostrzonek
Seznam literatury 645
Summary 699
Informace o autorech a autorkách 701
Jmenný rejstřík 707
 

7
Předmluva
Základem kritické teorie společnosti je sociální kriti-
ka historických i současných nespravedlností a patolo-
gií. Odtud kritická teorie odvozuje své výklady toho, jak
je společnost uspořádána, i své normativní pojetí toho,
jak by uspořádána být měla. Kritická teorie se zrodila
v období světové hospodářské krize ve třicátých letech
20. století a od té doby se neustále rozvíjela a vyjadřo-
vala se k závažným sociálním, ekonomickým, politic-
kým, kulturním a civilizačním problémům. Činí tak
ostatně i dnes.
Letos je tomu již devadesát let, co byl ve Frankfur-
tu nad Mohanem založen Ústav pro sociální výzkum
(Institut für Sozialforschung),
1
v jehož ideovém a insti-
tucionálním prostředí se nedlouho po jeho etablování
začala formovat skupina badatelů nejprve pod hlavič-
kou
materialistická teorie
, poté převážně ve spojení
s názvem
kritická teorie společnosti
neboli zkráceně
kri-
tická teorie
, po druhé světové válce známá rovněž pod
vnějším označením podle města své původu jako
frank-
furtská škola
.
2
1
Ústav byl založen v únoru 1923.
2
Viz podrobnější výklad vývoje kritické teorie, z něhož zde vybí-
rám jen výchozí myšlenky: Hrubec, M.,
Od zneuznání ke spravedl-
nosti
.
Kritická teorie globální spravedlnosti a politiky
. Praha, Filo-
sofi
a 2011, kapitoly 3 a 4, s. 99–167. Dále viz dnes již klasické inter-
pretace kritické teorie: Jay, M.,
The Dialectical Imagination
.
A His-
tory of the Frankfurt School and the Institute of Social Research
1923–1950
. Boston, Little, Brown and Comp. 1973; Held, D.,
Intro-
duction to Critical Theory
.
Horkheimer to Habermas
. Cambridge, Po-
lity Press 1980; Wiggershaus, R.,
Die Frankfurter Schule
.
Geschich-
te, theoretische Entwicklung, politische Bedeutung
. München, Carl
Hanser 1986.
8
Po celá dlouhá desetiletí od svého vzniku byla kritic-
ká teorie trnem v očích mnoha nositelům moci. Svou
so
ciální kritikou kapitalistických, nacistických i stali-
nistických mocenských praktik se stala nepřehlédnu-
telným předmětem sporu ve všech vlivných politických
re
žimech minulého století. Její obsahovou orientaci dob-
ře dokládá skutečnost, že se jako inspirace nejvýrazně-
ji prosadila v diskusích o možnostech demokratického
socialismu v období společenského uvolnění v šedesá-
tých letech, které bylo spojeno v západních zemích pře-
devším se studentskou revoltou a vzedmutím sociálních
hnutí a v českém kontextu s reformními snahami o revi-
talizaci společnosti, jež vy
vrcholily pražským jarem.
Postupný vývoj kritické teorie od jejího založení až do
dnešních dnů lze pojímat jako svědectví o společenské
refl
exi a o klíčových dilematech a napětích 20. století,
v závislosti na vlivu, jímž na kritickou teorii působily
především marxismus, psychoanalýza a kulturní stu-
dia, dále rovněž fenomenologie, existencialismus, femi-
nistická teorie či globální studia.
Max Horkheimer a Herbert Marcuse působili jako
vzájemně se doplňující tvůrci původních programových
tezí kritické teorie ve třicátých letech 20. století. Spo-
lečně s Theodorem Adornem a dalšími spolupracovníky
poté utvořili jádro kritické teorie. Následující genera-
ce autorů, k nimž patří Jürgen Habermas, Axel Hon-
neth, Nancy Fraser, Iris Young a další, výrazně přispěly
k potřebné aktualizaci a obohacení kritické teorie.
Proměna paradigmat v průběhu vývoje kritické teo-
rie proběhla v několika etapách ve spojení s teoriemi
klíčových autorů kritické teorie a jejich následovní-
ků. Omezíme-li se na hlavní myšlenkové proudy, kte-
ré pochopitelně nemohou zcela zachytit intelektuální
bo
hatost kritické teorie, lze říci, že se jedná primár-
ně o pět paradigmat, z nichž první dvě byla roz
víjena
zejména první generací autorů kritické teorie, a další