Děti, které se rodí v srdci j

e název autobiografické knihy Miloslavy Striové. Tato adoptivní a pěstounská maminka s velikou odvahou a otevřeně popsala svoji životní zkušenost s osmi přijatými dětmi. Její kniha je inspirující vyprávění o lásce, snaze o pochopení a o životě, který i přes těžkosti dokáže překonat naše nejlepší představy.

pictureprovider

Miloslava a Kamil Striovi přijali do rodiny osm dětí: tři adoptovali a pět vychovávají jako pěstouni. Jedno z dětí je poloromského etnika, jedno dítě má autismus. Mít vlastní děti jim nebylo dopřáno, proto jim adopce a později pěstounská péče připadly jako vhodný způsob, jak se podělit o svoji lásku k dětem.

„Řekli jsme si: ,Tak a teď jsme jako každá jiná rodina.´“, popisuje autorka rodinnou atmosféru po adopci. „Mýlili jsme se... Trvalo pár let, než jsem se přestala trápit vědomím, že mé děti nikdy nebudou jako ostatní děti a jejich okolí je tak nebude přijímat.“

Péče o přijaté děti není procházka růžovým sadem. Už z názvů jednotlivých kapitol je zjevné, že rodina zažívala v průběhu let i krušné chvíle: Jak jsme se učili objímat. Cikán, co krade. Jak se žije autistům. Adam není problém, ale má problém. Tak proč jste si mě z domova brali? Útěky z domova. Ach, ta puberta…

Striovi si na začátku stanovili jen jeden cíl - učinit děti šťastnými. Nechtěli z nich mít nejhodnější nebo nejchytřejší děti. Předávali jim především lásku. Každé z dětí, které přijali, jí potřebovalo vrchovatě. Každé z nich přišlo do rodiny po několikaletém pobytu v dětském domově nebo kojeneckém ústavu. Psychickou deprivaci, kterou trpěli, není snadné překonat. Dokázat dítěti, jemuž hned od narození chybělo to základní pro život – pocit blízkosti mateřské osoby, bezpečí a lásky – že je tu někdo, kdo ho má rád a komu může věřit, vyžaduje trpělivost, obětavost a čas.

Velkou zátěží pro rodinu bylo přijetí holčičky, u níž byl diagnostikován autismus. „Pro mnohé rodiče je velkým zklamáním, když zjistí, že je jejich dítě takto těžce postižené. Pro mě to bylo vysvobození,“ vysvětluje M. Striová. „Po celou dobu jsem hledala příčinu u sebe, obviňovala se z neschopnosti jí pomoci… Konečně jsem pochopila, že jako slepé dítě by se mi nikdy nepodívalo do očí, není toho schopna ani Petruška.“

Striovi nezapomínají ani na svůj partnerský život. Oba jsou si navzájem oporou. A podobnou oporou může být kniha Děti, které se rodí v srdci i dalším párům, které by rády dítě osvojily nebo přijaly do pěstounské péče a bojí se, zda to zvládnou. Přínos knihy ocenila i psycholožka Irena Sobotková: „Nepoučuje, nevnucuje své názory, ale přesto si čtenáři najdou svůj díl povzbuzení. Na mnoha místech je text protkaný zmínkami, co se autorce osvědčilo, co pomohlo, na co si musela dávat pozor. Bez ostychu píše o situacích, které je těžké zveřejňovat, a za které se mnoho náhradních rodičů stydí.“

RNDr. Miloslava Striová vystudovala odbornou matematiku se zaměřením na statistiku, po ukončení studií pracovala jako programátorka. Svoji profesi však opustila. V současné době se zapojuje do aktivit neziskových organizací působících v oblasti náhradní rodinné péče a zaměřuje se na medializaci náhradní rodinné péče a života s handicapovaným dítětem.