Latinsko-český kapesní slovník   Hans H. Ørberg a Jiří A. Čepelák

          48 stran   11,5 x 16,5 cm   brožovaná
   
                   Latinsko-český kapesní slovník obsahuje slovní zásobu ve světě velmi oblíbené učebnice "Lingua Latina per se illustrata" dánského autora H. H. Ørberga, která se už 8 let používá i na českých školách. Obsahuje 1800 nejfrekventovanějších latinských slov a slovních spojení. Slovníček je vhodný jak pro studenty latiny, tak pro všechny zájemce o latinský jazyk.

Recenze

Latinských učebnic dánského autora Hanse Henninga Ørberga nesoucích název Lingua Latina per se illustrata (LLPSI) se používá již na mnoha českých středních školách (od roku 2006 bylo pro potřeby více než dvaceti gymnázií a dalších vzdělávacích institucí dovezeno do ČR přes 3500 těchto knih). Jejich obliba roste a více a více učitelů latiny, kteří mají možnost se s nimi seznámit, oceňuje příjemnou a užitečnou práci se souvislým a smysluplným latinsky psaným textem, jenž deduktivně vede studenty k jádru a smyslu latinského jazyka – ke schopnosti porozumět původním latinským textům a sblížit se s myšlením autorů, kteří se podíleli na vytváření myšlenkových a kulturních základů západní civilizace.

Vedle základní dvoudílné učebnice vznikla řada doprovodných publikací (např. příručka pro učitele, příručka pro studenty, cvičebnice, sbírka dialogů vhodných k dramatizaci apod.) a v roce 2012 se na český trh dostal také slovník sestavený z lexika obou základních učebnic. Pod názvem Latinsko-český kapesní slovník jej vydává nakladatelství KAVA-PECH. O vydání slovníku v ČR se zasloužil jeden z šiřitelů Ørbergovy metody a zkušený učitel latiny na Accademia Vivarium novum v Římě Jiří A. Čepelák, který je rovněž autorem českých ekvivalentů latinských slov.

Svazek ve formátu A6 má 48 stran a podle autorova vyjádření obsahuje 1800 nejfrekventovanějších latinských slov a slovních spojení. Slovní zásoba učebnic LLPSI byla totiž pečlivě vybrána podle hojnosti výskytu jednotlivých slov u latinsky píšících autorů klasického období římské literatury. Kromě vlastní slovníkové části obsahuje publikace již jen autorovu předmluvu a sekci „Gramatické názvosloví v latině“. Ta je tvořena výčtem relevantních latinských lingvistických termínů, jejich zkratek, jež se ve slovníku objevují u jednotlivých hesel, a také jejich počeštěných/českých obdob. Jak u těchto pojmů, tak u samotných slovníkových hesel je nutno ocenit vyznačení délek vokálů. Ty mají mnohdy důležitou distinktivní platnost a jejich znalost patří k dobrému zvládnutí latiny (kéž by ji alespoň do určité míry měli ti, již se s takovou oblibou na veřejnosti „blýskají“ otřesně vyslovovanými latinskými frázemi či úslovími).

Vlastní hesla jsou velmi strohá. Nemají totiž plnit funkci plnohodnotného slovníku s výčtem pokud možno všech významových odstínů daného výrazu a s příklady z literatury, nýbrž představují abecedně uspořádané lexikum z učebnic LLPSI. Proto uchovávají i jeho podobu známou z těchto učebnic. České ekvivalenty se pak obvykle omezují na dvě až tři položky s významem obsaženým v textu LLPSI.
U pravidelných sloves je uveden pouze infinitiv prézentu, u nepravidelných se připojuje rovněž zakončení infinitivu perfekta (na rozdíl od většiny latinských slovníků, které uvádějí první osobu singuláru indikativu aktiva tohoto času) a supinum. Předpony jsou z didakticko-etymologických důvodů, stejně jako při výkladu v učebnicích, odděleny spojovníkem. U sloves s odlišnou pádovou rekcí, než má čeština, se uvádí také náležitá vazba. U sloves typu capere, fugere, facere obsahuje slovníkové heslo také první osobu indikativu prézentu aktiva, bez níž by mohl být student při časování těchto sloves sveden na nebezpečné scestí.

Jmenná hesla mají běžnou slovníkovou podobu a i u nich je mnohdy (ne vždy) oddělena významotvorná předpona. Je-li nutno uvést komparativy, superlativy a další nominální tvary, jež se například nevytvářejí pravidelně nebo jsou veledůležité i v podobě lišící se od základního tvaru, je k takovému tvaru vždy připojena definující zkratka.

Ostatní slovní druhy jsou většinou také doprovozeny zkratkou vypovídající o jejich charakteru.

K řadě hesel se pojí rovněž krátká slovní spojení či nedlouhé slovní obraty hojně užívané v klasických latinských textech.

Přestože je přímá deduktivní metoda výuky latinského jazyka, reprezentovaná např. učebnicemi LLPSI, v určitém rozporu s tradičním přístupem k výuce lexika, tj. právě pomocí seznamu slovíček určených k memorování, a vede studenty spíše k tomu, aby nové výrazy chápali intuitivně a přirozeně a netrávili vyučování listováním ve slovníku, je předkládaný slovník užitečnou pomůckou. Student si s jeho pomocí doma ověří, zda nová slova pochopil správně a lépe je ukotví ve své paměti. Kromě popsané podoby Ørbergova/Čepelákova slovníku je tentýž heslář součástí příručky pro studenty ke kurzu LLPSI, jejíž název je Latine disco I (Učím se latinsky). Díky univerzálnosti zpracovaného lexika však slovník poslouží nejen studentům užívajícím Ørbergových učebnic, ale také všem těm, kteří pracují s jednoduššími latinskými texty.

Mgr. Bořivoj Marek
Akademické gymnázium Štěpánská, Praha