Jiří Voskovec, Václav Černý, Čestmír Císař, Zdeněk Troška – čtyři obecně známá jména, jež spojuje francouzská maturita. Tento základní fakt je ale často překryt nejasnosti a snad až mýtem. Kniha Fenomén Dijon chce mýty dekonstruovat a představit první, ucelenou a kritickou historii českých (československých) sekcí na francouzských středních školách, v jejichž rámci studovalo ve Francii do dnešní doby na tisíc studentů.
Tato svou tradicí bez nadsázky jedinečná vzdělávací instituce je studována ve třech vzájemně se prolínajících rovinách. Na prvním místě z pohledu kulturně-politických vztahů mezi Československou (Českou a Slovenskou) republikou a Francií, a to v délce téměř sta let diplomatických relací. Na druhém místě jsou pak sledovány proměny vlastního studia, pozornost se soustředí jak fungování francouzského lycea, tak na metody a pojetí výuky. Poslední analyzovanou rovinou, a z mnohého důvodu tou nejdůležitější, je pak „kolektivní biografie“ bývalých studentů a studentek v průběhu neklidného 20. století. Vzhledem k tomu, že sekce byly vždy uzavřeny v letech omezené svobody (1940–1945, 1948–1965, 1974–1989), je „Fenomén Dijon“ seizmografem české přináležitosti k Západu a funkce „západního“ vzdělání v české společnosti.

Úvod

Kapitola první: Francie a Československo: kultura, školství, politika

Kapitola druhá: Od burgundské révy k české maturitě
Dijon
Saint-Germain-en-Laye
Nîmes
Angoulême a nezaložená oddělení

Kapitola třetí: Nová elita první republiky
Prostředníci porozumění či ztracení synové národa?
Stipendia - jejich charakter a plátci
Otázka selektivnosti
Obsah, metoda, maturita
Internova každodennost

Kapitola čtvrtá: Symbol tradice v neklidných dobách
Školní rok ve stínu
Do boje, či domů?
Kousek Francie v protektorátu

Kapitola pátá: Proměněná tvář česko-francouzských vztahů
Návraty do sekcí
Spolek bývalých studentů mezi sjezdem a likvidací

Kapitola šestá: V soukolí kulturní diplomacie
Poušť cestou na Západ
Osm let života

Kapitola sedmá: Hlubiny, meandry a proměny
Sedmdesátá a osmdesátá léta
"Obnovit naše kořeny v Evropě"
Dovětek: sekce na (po) přelomu tisíciletí

Kapitola osmá: Srovnávací osudy
Republikánská elita v době zvratů
Generace po roce 1945
Osudy studentů šedesátých let

Závěr

Seznam zkratek
Seznam použitých pramenů a literatury
Seznam vyobrazení, grafů, tabulek a map
Summary
Jmenný rejstřík

            

Rozsiahla monografia Jiřího Hnilicu komplexne spracúva mimoriadny jav v dejinách českého a československého školstva - štúdium stredoškolákov na lýceách vo Francúzsku. História štátom podporovaných trojročných pobytov československých gymnazistov vo Francúzsku začína založením prvej sekcie na chlapčenskom lýceu Sadi Camota v Dijone v školskom roku 1920/1921 a prakticky nekončí. Na rozdiel od slovenských spolužiakov niektorí českí stredoškoláci svoju maturitnú skúšku skladajú vo Francúzsku až do dnešných dní.
Málo historických monografií sa tak dobre a ľahko číta ako rozsiahla práca Jiřího Hnilicu, venovaná jednému storočiu českých maturít vo Francúzsku. Je to vedecká práca, založená na dôkladnom, pôvodnom a priekopníckom archívnom výskume vo Francúzsku, Českej republike a čiastočne aj na Slovensku. Patrí k nim aj rodinný archív - listy jednej zo študentiek v Saint-Germain-en-Laye rodičom. Autor využíva memoáre, periodickú aj príležitostnú tlač, pozná a využíva i beletriu, ktorá ladí s témou či je k nej akýmsi kontrapunktom ako v prípade spomienok Henryho Millera na Carnotovo lýceum. Pre najnovšie obdobie má veľký význam výskum, ktorý využíva poznatky z osobných rozhovorov či písomných odpovedí účastníkov tohto vzdelávania. Ústne pramene a osobné písomné svedectvá spracúva dobre volenými metódami pripomínajúcimi väčšmi sociologický kvalitatívny výskum, než metódy etnologické.
Problematika je zasadená do širokého kontextu česko-francúzskych a československo-francúzskych politických a kultúrnych vzťahov. Po stručnom pripomenutí českého frankofilstva 19. a začiatku 20. storočia autor konštatuje, že po prvej svetovej vojne problematika vzájomného poznávania sa aj prostredníctvom vzdelávania nadobúda politický význam. Ako dôležitý ho vnímali obidve strany. Vo Francúzsku bol súčasťou toho, čo dnes nazývame anglickým termínom "soft diplomacy", dobovo ho obidve strany ponímali ako súčasť zahraničnej propagandy, čo dnes znie tvrdšie ako v pôvodnom chápaní. Edvard Beneš chcel zoslabiť vplyv germanofónnej kultúry v Čechách prostredníctvom vzrastu vplyvu frankofónnej a frankofilnej elity, ktorá sa mala formovať aj stredoškolským štúdiom Čechoslovákov vo Francúzsku.
Vďaka skutočne hlbokému výskumu Jiří Hnilica vo svojej monografii dekonštruuje viaceré mýty, ktoré o československých sekciách vo Francúzsku pretrvávali vo vedomí českých a slovenských vzdelancov.
(...)
Ako celok hodnotím monografiu veľmi vysoko pre jej poznávací charakter, vhodne volené výskumné metódy aj príťažlivosť spracovania.

Z recenzního posudku: PhDr. Bohumila Ferenčuhová, DrSc.