Matematika na Německé univerzitě v Praze v letech 1882-1945

Bečvářová, Martina

brožovaná,  446 str., 1. vydání

Kniha pojednává o dlouhodobě neprávem opomíjené a přehlížené pražské německé matematické komunitě, která patřila v první třetině 20. století k evropské špičce. Analyzuje vývoj výuky matematiky na Německé univerzitě v Praze od jejího vzniku v roce 1882 až do jejího tragického zániku v roce 1945. Na základě studia archivních pramenů, původních odborných prací, pamětí zúčastněných osobností a sekundární literatury objasňuje komplikované postavení pražské německé matematické komunity v českých zemích. Zachycuje její specifika vyplývající z pražského „genia loci“, naznačuje její provázanost s okolním německým světem, ukazuje její vztahy k našim i zahraničním odborným spolkům a především hodnotí vědecký přínos jednotlivých pražských německých matematiků k rozvoji světové vědy.

 V odborné komunitě věnující se historii matematiky v českých zemích je již delší dobu známa a vysoce hodnocena práce doc. Martiny Bečvářové v oblasti historie matematiky. Její recenzovaná monografie se zabývá tématikou, která dosud nebyla v úplnosti studována ani u nás, ani v zahraničí. Před listopadem 1989 ani její studium nebylo vnáší zemi možné vzhledem k politickým omezením, nedostupnosti archivních materiálů apod. Tím lze rovněž vysvětlit, že v naší matematické komunitě jsou o Německé univerzitě v Praze a vědecké i učitelské práci matematiků na ní působících známy jen útržkovité informace.
Příprava monografie obdobného druhu tedy znamenala práci průkopnickou a přitom nutně i úkol obrovského rozsahu, při němž bylo nutné prostudovat množství domácích i zahraničních archivních materiálů, ale i zápisů a dokladů a studiu a průběhu zkoušek atd. Autorka tak mohla objektivně popsat vědecké i pedagogické aktivity matematiků působících Německé univerzitě v Praze.
Více než šedesátileté období existence Německé univerzity v Praze je stručně popsáno v první kapitole textu. Po rozdělení pražské univerzity na dvě samostatné instituce koncem února 1882 začínají spletité osudy Německé univerzity, provázené změnami politické, ekonomické, sociální a kulturní situace. Po r. 1920 získala tato instituce název Die Deutsche Universität in Prag a vznikla na ní Přírodovědecká fakulta. Instituce tedy nebyla v nové republice omezována a byla vlastně jedinou oficiální menšinovou univerzitou v Evropě. Objevily se však antisemitské a pronacistické tendence, sílící koncem třicátých let. Po okupaci Československa již dochází k fašizaci univerzity a vývoj směřuje k jejímu následnému zániku. Tím je dán celkový rámec, v němž jsou v dalších třech kapitolách, vymezených obdobími 1882 - 1920, 1920 - 1939 a 1939 - 1945, velmi precizně a detailně popisovány vědecké, pedagogické i organizační aktivity matematické komunity na Německé univerzitě v Praze. Je rovněž zhodnocen vědecký přínos jednotlivých matematiků (za mnohé uveďme např. příspěvek K. Löwnera k důkazu Bieberbachovy domněnky). Výborně dokumentovaný text přináší též u každé z osobností množství informací pracovních i biografických.
Následující kapitoly pak poskytují informace o univerzitní výuce: o přednáškách a seminářích, o zkouškách učitelské způsobilosti, o doktorátech a habilitačních pracích.
Závěrečná kapitola obsahuje vzpomínky některých členů univerzitní obce Německé univerzity v Praze a poskytuje tak plastičtější pohled jak na dění v univerzitě samé, tak i v širší kulturní komunitě tehdejší Prahy.
Jak bývá v monografiích autorky obvyklé, práci doprovází bohatá kolekce zajímavých a vhodně zvolených obrazových příloh.
Recenzovanou práci považuji za velice obsažnou, dobře strukturovanou, bohatě dokumentovanou a informačně bohatou. Bude jistě dobře složit všem zájemcům o historii matematiky.

Z recenzního posudku: doc. RNDr. Jaroslav Hora, CSc.

Česká i německá historiografie jsou poměrně chudé na publikace o Německé univerzitě v Praze. Jednak byla tato problematika donedávna přece jen považována za citlivou, jednak se tradovalo, že je k dispozici relativně málo archivních materiálů. Na druhé straně, samotný fakt, že v Československu paralelně existovala státní menšinová univerzita vedle státní univerzity, přitom představoval v Evropě unikátní situaci.
Individuálním oborům byla nicméně věnována řada odborných studií (např. lékařství, filologie, teologie, chemie, právo), často i většího rozsahu. Ty však zpravidla neposkytují komplexní pohled zahrnující historický, politický, sociální a kulturní kontext, podrobnější rozbor vědecké práce, činnost odborných spolků, popis a vývoj univerzitního vzdělávání a zároveň přibližující významné aktéry v jejich odborném i lidském profilu.
Pro obor matematiky je recenzovaná publikace dílem mimořádného významu. Martina Bečvářova se do tématu ponořila v hloubce zcela výjimečné, kterou ale známe již z řady jejích předchozích monografií. Šíře přípravy materiálu je obdivuhodná. Práce je založena na extenzivním studiu domácích i zahraničních archivů a také na využití pamětí zúčastněných osobností, na analýze četných odborných materiálů (disertace, doklady o průběhu zkoušek, zápisů ze schůzek vědeckých spolků). Důležité přitom je to, že se nejedná jen o popis v čase se měnících podmínek a situací na Německé univerzitě v Praze, nýbrž je zachycen uceleným způsobem průběh vědeckých aktivit v období více než šedesátileté historie instituce, a to v dobách vzniku, relativního rozkvětu i úpadku. Vyzdvihuje vědecké zásluhy matematiků působících na Německé univerzitě v Praze, zásluhy dodnes oceňované mezinárodní komunitou díky dopadu jejich výsledků na moderní matematiku. To považuji za významné, neboť mnozí příslušníci mladších matematických generací o vztahu takových vynikajících osobností k Praze nemají povědomí.
Jsem přesvědčen, že se kniha M. Bečvářové setká s příznivou reakcí historiků, matematiků i širší veřejnosti. Nepochybuji o tom, že pokud by v budoucnu bylo možné uvažovat o anglickém překladu, publikace by vzbudila pozornost v mezinárodní komunitě historiků matematiky i dalších odborníků.

Z recenzního posudku: prof. RNDr. Ivan Netuka, DrSc.

Monografie se věnuje velmi důležité kapitole z dějin vědy a vzdělanosti v českých zemích v druhé polovině 19. a první polovině 20. století, totiž přehledu výuky matematiky na někdejší německé Karlo-Ferdinandově univerzitě, Německé univerzitě a Německé Karlově univerzitě v Praze vletech 1882 až 1945. V jasně vymezených kapitolách poskytuje vedle problematiky věnované institucionálním dějinám a vývoji matematiky přehled zejména o personálním obsazení vč. podrobných biografických hesel, představuje výukové curriculum, nastiňuje průběh habilitací a předkládá edici komentovaných vzpomínek na německou matematicko-fyzikální komunitu v Praze; vše je doplněno obrazovými a textovými přílohami.

Z recenzního posudku: Dr. Šimůnek