UTILITAS MATHESEOS

Jezuitská matematika v Klementinu 1602-1773

Jaroslava Kašparová  Karel  Mačá-k

Kniha byla vydána u příležitosti výstava rukopisů a starých tisků  vztahujících se k matematice pěstované v jezuitské koleji Klementina (výjimečně ji doplňují exponáty zapůjčené z jiných institucí - Národní technické knihovny, Národního technického muzea, knihovny Královské kanonie premonstrátů na Strahově a Kláštera premonstrátů v Teplé).

              Výstava byla e věnována pracím jezuitů, kteří působili jako profesoři matematiky v Klementinu, a to bez ohledu na to, kdy a kde byla práce vydána. Prezentovány jsou též studentské záznamy z přednášek a disertace vzniklé pod vedením jezuitských profesorů a také některé spisy mimopražských jezuitů, kteří ovlivnili výuku matematiky pěstované v Klementinu.

                 Jezuitská kolej v Klementinu (později součást Karlo-Ferdinandovy univerzity) byla částí rozsáhlého systému jezuitského školství, které představovalo neoddělitelnou součást evropské kultury a vzdělanosti v 17.–18. století. V souladu s celkovým zaměřením jezuitského řádu bylo toto školství orientováno na filozofii a teologii, opíralo se však o solidní všeobecné vzdělání, ve kterém měla pevné místo i matematika. Podle studijního řádu “Ratio atque institutio studiorum S.J.” byla matematika povinnou součástí výuky ve II. ročníku filozofické fakulty; pokud přitom některý student projevil schopnosti a zájem o studium matematiky, mohl mu provinciál umožnit studovat matematiku dále “privatis”. Toto spojení povinného základního matematického vzdělání pro všechny studenty s možností dalšího pokračování v matematice pro talentované zájemce se ukázalo jako velice efektivní řešení

            Matematiku jezuité pojímali šířeji než je pojímána dnes. Jejich pojetí navazovalo na tradici středověkého quadrivia, které tvořila aritmetika, geometrie, astronomie a “musica”, a zahrnovalo též základy řady dalších disciplín (geometrické optiky, hydrauliky, konstrukce slunečních hodin, budování opevnění apod.); v porovnání s dnešní matematikou bylo tedy mnohem širší.

             Nejstarší jezuitský matematický rukopis dochovaný v Klementinu pochází z roku 1602 (vznikl v Štýrském Hradci) a představuje záznam přednášek rakouského profesora matematiky Johanna Baptisty l’Abbe, který roku 1604 působil v Klementinu. S ním se tento rukopis dostal do Prahy, kde už zůstal

             Nejstarším dochovaným matematickým rukopisem vzniklým přímo v Praze je rukopis Methodus Mathematicae Disciplinae (nyní uložen v archivu Pražského hradu), jehož autorem je Joannes Naritius, který byl profesorem matematiky v Klementinu v letech 1611–1615.

                    V 16. století se na formování koncepce výuky matematiky podílel Christopher Clavius, jehož vydání Euklidových “Základů” spolu s dalšími Claviovými dalšími spisy představovalo základní pramen pro výuku matematiky v Klementinu. Na výstavě jsou prezentovány cenné exempláře jeho prací (některé daroval klementinské koleji sám Clavius, některé pocházejí z odkazu Claviova žáka, který rovněž jistou dobu působil jako profesor matematiky v Klementinu, než se plně věnoval teologické kariéře, bibliofila Pavla Pistoria z Lucka).

             V letech 1628-1631 působil v Klementinu významný jezuitský matematik první poloviny 17. století Gregorius a Sancto Vincentio (1584-1667), který přišel do Prahy na žádost císaře Ferdinanda II. (Gregoriův portrét najdeme v historickém “barokním” sále Klementina) a v letech 1630-1667 významný matematik belgického původu Theodorus Moretus (1602-1667), který je autorem prvních matematických disertací obhajovaných v Praze a jehož příchod do Prahy znamenal zvýšení úrovně matematických studií v Klementinu. Moretovy vědecké deníky obsahující odborné poznámky a koncepty i jeho korespondenci s předními evropskými učenci té doby (Kircher. Conrad, Riccioli aj.) patří k cenným dokumentům dochovaným v Národní knihovně ČR.

              Z dalších evropsky proslulých astronomů a matematiků působících v Klementinu, Evropě i mimo ni, nutno jmenovat Valentina Stansela (1621-1705), který téměř padesát let strávil jako misionář v Brazílii, ale s kolejí v Praze, kde před svým odchodem do zámoří působil, udržoval stálé kontakty, Françoise Noëla (1651–1729), misionáře v Číně, který v Praze publikoval výsledky svých cenných vědeckých pozorování, a také Jakuba Kresu (1648-1715), profesora matematiky v Praze, Madridu a Cádizu.

                  Poslední část výstavy je věnována matematiku a fyziku Josephu Steplingovi (1716-1778), prefektu matematického muzea, správci klementinské hvězdárny, nejvýznamnějšímu představiteli přírodních věd v Klementinu v období tereziánských reforem, a jeho žákům, činným zčásti už po zrušení jezuitského řádu (roku 1773) - Janu Tesánkovi (1728–1788), Antonínu Strnadovi (1746–1799) a Stanislavu Vydrovi (1741–1804).

                      Prezentována je též činnost jezuitů spjatých s tzv. matematickým muzeem, chápaném později spíše jako muzeum kuriozit, oficiálně existujícího od r.1722, neoficiálně mnohem dřív, snad již za působení Moretova a Kresova; to se těšilo velkému zájmu návštěvníků a hostů Klementina a jeho některé pozoruhodné sbírkové exponáty se dochovaly i po zrušení řádu, byť rozptýleně v řadě pražských institucí.

K výstavě byl vydán podrobný katalog v česko-anglické verzi,

Jaroslava Kašparová