James Gleick     Informace  Historie. Teorie. Záplava

                         Překlad Jan Kašpar, vázaná s přebalem, 165 x 235, 400 stran, 498 Kč, vydání 1, poprvé vyšlo 15.10.2013.

             Informace je v určitém smyslu knihou o všem, co je páteří naší civilizace: o telekomunikaci, ochranných známkách, počítačích, genetice, spamu a memech, kompresi dat, kvantové mechanice i šifrách, slovnících, náhodě, entropii i řetězových dopisech. Zkušený autor kultovní knihy Chaos a řady dalších publikací uchopil téma "informace" skutečně od základu - knihu otevírá půvabná kapitola o "dálkové řeči" afrických bubeníků (komunikačnímu kanálu, jehož kapacitě se schopnosti naší civilizace vyrovnaly až ke konci 19. století) a v řadě pestrých kapitol nás seznamuje s historií a hlavními aspekty informačního věku. Co má s moderní civilizací společného klínopis, bizarní projekt francouzských mechanických telegrafů či neméně bizarní mechanický počítač Charlese Babbagea? Uvidíme, že velmi mnoho. Zdánlivě mrtvá historická témata autor oživuje moderním pohledem teorie informace a v často překvapivých paralelách ukazuje, jak se současná civilizace dostala tam, kde nyní je.
Informace je pozoruhodná kniha: abyste se do ní mohli ponořit a vychutnat její potenciál, nepotřebujete žádné zvláštní vzdělání, na druhé straně však otevře nikoli jeden, ale celou řadu nových horizontů i ostřílenému profesionálnímu informatikovi.

      O autorovi: James Gleick (* 1954) je americký žurnalista a autor populárně-naučných publikací. Vystudoval Harvardovu univerzitu a přes deset let pracoval jako redaktor The New York Times. Možná takto: Jeho nejznámějšími díly, za něž získal mnoho ocenění/četná ocenění, jsou Chaos (česky jako Chaos: vznik nové vědy, 1996), Genius o Richardu Feynmanovi a Isaac Newton. I nejnovější Informace obdržela řadu cen včetně první ceny za populárně-naučnou literaturu americké organizace PEN klubu a Královské vědecké společnosti. Knihy Jamese Gleicka byly přeloženy do více než dvaceti jazyků.

Úvod 9
Kapitola 1 Mluvící bubny 17
Kapitola 2 Slovo přetrvá 29
Kapitola 3 Dva slovníky 47
Kapitola 4 Jak silou myšlenek pohánět kola 68
Kapitola 5 Nervová soustava pro planetu Zemi 105
Kapitola 6 Nové vodiče, nová logika 138
Kapitola 7 Teorie informace 166
Kapitola 8 Informační obrat 189
Kapitola 9 Entropie a její démoni 216
Kapitola 10 Život má vlastní kód 230
Kapitola 11 Do nitra memofondu 247
Kapitola 12 Pocit nahodilosti 258
Kapitola 13 Fyzikální povaha informace 282
Kapitola 14 Po záplavě 297
Kapitola 15 Další novinky každý den 317
 Závěr 328
 Poděkování 339
 Poznámky 340
 Bibliografi e 367
 Ilustrace 387
 Rejstřík

9
ÚVOD
Základní problém komunikace spočívá v tom, že v jednom bodě má víceméně
přesně reprodukovat zprávu vybranou v jiném bodě. Zprávy často mívají význam.
CLAUDE SHANNON (1948)
Po zlomovém roce 1948 se lidé domnívali, že přesně vědí, co bylo inspirací
k dílu Clauda Shannona. Byl to však zpětný pohled. Sám Shannon to viděl
jinak: Má mysl bloudí a já si dnem i nocí představuji různé věci. Přemýšlím jako
spisovatel sci-fi : „Co kdyby to bylo takhle?“1
Rok 1948 byl rokem, kdy Bell Labs oznámily vynález nepatrného elektronického
polovodičového zařízení. Byl to „úžasně jednoduchý vynález“, který svedl
všechno co elektronka, a ještě účinněji. Tyto krystalické plátky byly tak malé,
že se jich do dlaně vešla stovka. V květnu vědci vytvořili komisi, která měla
pro vynález vymyslet jméno. Komise předala vedoucím technikům z Murray
Hill v New Jersey hlasovací lístky, na nichž byly různé možnosti: polovodičová
trioda… iotatron… tranzistor (hybridní název, který vznikl z varistoru a transkonduktance).
„Tranzistor“ to vyhrál. Bell Labs prohlásily ve zprávě pro tisk: „Může
mít dalekosáhlou důležitost v elektronice a v komunikaci pomocí elektřiny.“
Tentokrát skutečnost předčila reklamu. Tranzistor zahájil revoluci v elektronice
– tato technologie se vydala cestou miniaturizace a rozšířila se všude. Tři
hlavní vynálezci zanedlouho obdrželi Nobelovu cenu. Pro Bell Labs znamenal
korunovační klenot. V tomto roce to však byl až druhý nejdůležitější objev.
Tranzistor byl přece jen pouhý hardware.
Mnohem promyšlenější a zásadnější vynález se objevil v článku, který v červnu
a listopadu zabral 79 stran fi remního časopisu The Bell System Technical
Journal. S tiskovou zprávou o tomto vynálezu se nikdo neobtěžoval. Název zněl
zároveň jednoduše i velkolepě: „Matematická teorie komunikace.“ Stručně shrnout
jeho obsah nebylo snadné; stal se však opěrným bodem, kolem kterého
se začalo všechno točit. Stejně jako tranzistor, i tento vynález inspiroval vznik
novotvaru: slova bit. Tentokrát ho nevytvořila komise, ale sám autor, dvaatřicetiletý
Claude Shannon. Bit se nyní přidal k metru, kilogramu a sekundě jako
fyzikální veličina – základní měrná jednotka.2