Johannes Kepler: Sen neboli Měsíční astronomie

          Jan Kepler, vědec významný pro Česko tím, že působil v letech 1600-1612 na dvoře Rudolfa II. v Praze, zasáhl nejen do historie astronomie. Do Prahy přijel na pozvání Tycha de Brahe Někdy bývá Kepler mylně označován za žáka Tychona de Brahe. Byl spíše jeho spolupracovníkem a pokračovatelem v díle císařského astronoma Rudolfa II. Na základě výpočtu de Brahe a své vlastní činnosti objevil zákony pohybu planet, které známe jako Keplerovy zákony, které zveřejnil v roce 1609 ve spise Astronomia nova (Nová astronomie) Kepler však zasáhl např. do historie pojmu určitého integrálu, což je pro mě jako matematika velmi zajímavé

                      „Sen“ vyšel poprvé až čtyři roky po autorově smrti, v roce 1634, ve slezské Zaháni a ve Frankfurtu nad Mohanem, péčí Keplerova syna Ludwiga, který získal pro vydání pomoc a finanční podporu hesenského lankraběte Filipa. Tomuto šlechtici je dedikována předmluva Ludwiga Keplera.

                     Kniha se čte obtížně, protože vlastní vyprávění je jen částí knihy. Součástí jsou poznámky Keplera a poznámky překladatele, které vysvětlují záměr autora a historické okolnosti vzniku díla. Poznámky tvoří ¾ textu a objasňují narážky a do alegorie zahalené myšlenky. Kepler na poznámkách pracoval až s jistým odstupem po napsání jádra textu, po roce 1621, kdy již nebyla naživu jeho matka a nemohl ji tak již ublížit. Jádro textu však napsal v Praze v letech 1608-1609. Knihu napsal Kepler, aby se pomstil svým odpůrcům a těm, kteří obvinili jeho matku Kateřinu z čarodějnictví. Matka byla bylinkářka a syn ji úspěšně obhájil a dosáhl jejího propuštění. Trestem pro žalobce byl fakt, že museli zaplatit soudní náklady. Keplerův osud je dramatický, své působiště ve Štýrském Hradci musel opustit po vítězství protireformace, i když nějakou dobu byl tolerován. Pak zakotvil v Praze. Císař však platil liknavě, tak si musel přivydělávat astrologii, což bylo v jeho době běžné. Odkazy na těžký život umístil do Snu.

Součástí knihy je doslov překladatelů, který má 42 stran. Z něj se čtenář dozví řadu informací. Např. to, že o sepsání Snu uvažoval Kepler 40 let. Dále doslov obsahuje důležitou informaci o Keplerově raném díle „Tübbingenské teze“. Tato práce z období Keplerova studia na univerzitě v „Tübbingenu vycházela z Koperníkova učení. Později se ztratila a jediným zdrojem informací o ní je právě „Sen“

O čem je „Sen“?

Jedné noci se Keplerovi zdál sen, v němž se mu zjevil chlapec Duracotus, který má zjevně některé rysy Keplera. Duracotova matka Fioxhilda, měla zase mnoho společného s Keplerovou matkou Kateřinou. Fioxhilda sbírala bylinky a ztělesňovala lidovou moudrost. Jednou se Fioxhilda rozzlobila na syna, který rozvázal balíčky, které Fioxhilda prodávala námořníkům. Fioxhilda proto syna Duracota prodala lodníkům, kteří ho dopravili na ostrov Hven, kde pobýval Tycho de Brahe.. Duracotus pak strávil s Tycho de Brahem pět let, jako jeho žák. Pak se vrátil na rodný Island, kde se setkal s matkou., která poslouchala synovo vyprávění o tom, co se naučil z astronomie. Matka mu pak předala své zkušenosti, především přivolala démona z Lévanie (Měsíce), který popisuje svou cestu na Měsíc, gravitační teorii, stav beztíže, atd. Kepler pak detailně popisuje astronomii z pohledu pozorovatel na Měsíci. Popis je v duchu Koperníkova heliocentrické učení. Tento popis je pak jádrem „Snu“

                 Významně se na vydání díla podíleli překladatelé klasická filoložka PhDr. Alena Hadravová, CSc., vědecká pracovnice Výzkumného centra pro dějiny vědy Akademie věd ČR a Univerzity Karlovy a astrofyzik RNDr. Petr Hadrava, DrSc, kteří zvládli značné nároky při použití vhodné terminologie. Český překlad vyšel na základě nové edice Keplerova díla, které vychází od 30. let minulého století v Mnichově. V mnichovské řadě vyšel Sen v roce 1993. Český překlad vyšel na základě Frichovy edice, po vydání v Kepler Gesammelte Werke. Překladatelé přihlédli k prvnímu vydání. V Česku existuje jediný exemplář 1. vydání z roku 1634, který je uchován ve Strahovské knihovně v Praze.

Je velmi smutné, že Češi nejsou schopni vydat sami ani díla významných vědců, jejichž život a dílo je alespoň po určitou dobu svázáno s naší kulturou a vědou. Připomínám významné vědce, kteří působili, nebo žili či se jen narodili na našem území. Kurt Gödel, považovaný za nejvýznamnějšího světového matematika 20. století, Bernard Bolzano, nejvýznamnější český matematik, Sigmund Freud, zakladatel psychoanalýzy, fyzikové Albert Einstein, Ernest Mach, Christian Doppler, kteří působili nějakou dobu v Praze.

Pochybuji, že by u nás vyšly jejich sebrané spisy přeložené do češtiny. Nechci vzbudit dojem , že se mi stýská po komunismu, ale v letech tzv. reálného socialismu byly u nás dostupná vědecká literatura sovětských nakladatelství Nauka a dalších sovětských nakladatelství, které byly cenově dostupné a díky dlouhodobé jazykové přípravě v ruském jazyku, byly srozumitelné a cenově přístupně veřejnosti, která měla vztah k vědě. Dnes tyto knihy v ruštině nejsou u nás běžně dosažitelné. Webový server www.eastview.com prodává odbornou literaturu z bývalého Sovětského svazu do celého světa. Samozřejmě ani v Rusku již nejsou lidé, kteří by byli naivní a prodávají proto do světa za světové ceny. Běžná vědecká či populárně vědecká kniha stojí v Rusku kolem 100 rublů (odpovídá ji stejná částka v korunách). Některá díla ruských autorů v angličtině dnes můžete zakoupit v internetovém knihkupectví www.amazon.com a najdete je v kalalozích předních světových nakladatelství, kde najdete i některá díla českých vědců.

Bohužel knihy renomovaných světových nakladatelství nejsou běžně v našich knihkupectví dosažitelné, i když je zřejmě možno si je objednat. Ani v našich knihovnách nejsou tyto knihy příliš běžné. Věřím, že dnešní absolventi, alespoň ti nadprůměrní, jsou velmi dobře jazykově vybaveni a jsou schopni číst odbornou literaturu v angličtině. Mnoho z nich vydělává nebo bude vydělávat v dohledné době tolik peněz, že si mohou objednat a přečíst knihy vydané v zahraničí. Ovšem pro mě, jako invalidního důchodce je velmi obtížně si přečíst zahraniční publikace v angličtině. Nic na tom nemění, že v rámci meziknihovní výpůjční služby si mohu vypůjčit knihu z kterékoliv veřejné knihovny. Z vlastní zkušenosti vím, že knihy v ruštině, o které jsem se zajímal, mně byly zapůjčeny z knihovny ve Švédska a nikoliv z Ruska.