Stanislav Vydra. Matematik, kněz, rektor a národní buditel

Kód skladu 978-80-7378-357-0





135,00 Kč s DPH

Autor     Vlach, Martin; Vlachová Ilona; Veverka, Luboš

Formát     130 x 200 mm
Počet stran     48
Vazba     lepená, V2
Vydání     1.
Více informací

Publikace se snaží přehledně mapovat život a dílo opomíjeného matematika, kněze a buditele druhé poloviny 18. a začátku 19. století. Vznikla jako závazek vůči dárcům, kteří během června a července roku 2017 přispěli na obnovu pomníku prof. Stanislava Vydry na Olšanských hřbitovech.

Stanislav Vydra se narodil v Hradci
Králové rodičům Karlu a Terezii
Vydrovým, pokřtěn byl jako
Stanislav Jan. Otec zastával pozici
městského úředníka, později radního.
Stanislava nejprve vzdělával domácí
učitel. Doma se mluvilo česky a rodinná
knihovna podnítila Vydrův celoživotní
zájem o mateřský jazyk. Od
roku 1750 studoval na královéhradeckém
jezuitském gymnáziu, o sedm
let později vstoupil do řádu Tovaryšstva
Ježíšova. Následně se vzdělával
v Brně, Klatovech a v Praze.
V letech 1762–1764 se věnoval filozofii
na pražské univerzitě a také
se zdokonaloval v matematice a fyzice.
V klementinské koleji ho nejvíce
ovlivnil matematik, fyzik a astronom
Joseph Stepling str.10 (1716–1778).
Jako asistent u něj mladý Vydra působil
v letech 1766–1770.
Po dokončení studia teologie byl
Stanislav Vydra v roce 1769 vysvěcen
na kněze. Vzápětí ho řád poslal
do Jičína, kde pobyl jen krátce. Ještě
v roce 1770 odešel do Vilémova
u Golčova Jeníkova, aby zastal v duchovní
službě nemocného kněze.
Steplingovou zásluhou se pak vrátil
do Prahy, neboť bylo třeba obsadit
místo po matematiku Františku
Zenovi str.11 (1734–1781), který složil
funkci. Od roku 1772 tak Vydra
působil jako univerzitní profesor elementární
matematiky. Zanedlouho
patřil k nejuznávanějším pedagogům,
společně se Steplingem a Janem
Tesánkem str.12 (1728–1788), což byl
pádný důvod pro jeho další setrvání
na akademické půdě i po zrušení jezuitského
řádu.
Byl znám jako vynikající řečník,
často ho zvali, aby o významných
7
STANISLAV VYDRA
MATEMATIK, KNĚZ, REKTOR PRAŽSKÉ UNIVERZITY A NÁRODNÍ BUDITEL
* 13. 11. 1741, HRADEC KRÁLOVÉ / † 3. 12. 1804, PRAHA
ZASVĚCEN BOHU I VĚDĚ
8
svátcích kázal v pražských kostelech.
Kázání vedl většinou v českém jazyce.
V roce 1799 byl jmenován čestným
kanovníkem v kostele Všech Svatých
na Pražském hradě. V Literárním archivu
Památníku národního písemnictví
se dochoval zajímavý doklad
o tom, jak si Vydrova kázání v češtině
vážili jiní duchovní. Když navštívil
farní kostel na Sázavě (součást krátce
před tím zrušeného Sázavského kláštera),
místní kazatel mu prokázal úctu
složením vlastního chvalozpěvu na
jeho osobu v češtině.
Sázavský klášter je v současnosti
znám především svou slovanskou
tradicí. V 11. století proslul jako
středisko staroslověnské bohoslužby
a vzdělanosti. Vznikla při něm písařská
dílna a literární škola, ve které
byly překládány texty z latinského
do slovanského bohoslužebného jazyka.
Když byli v roce 1096 mniši
z kláštera vyhnáni (často se k tomuto
datu váže nesprávný termín
„zrušení Sázavského kláštera“), rozšiřovala
se v našich zemích už jen
latinská liturgie.
O obrodu slovanské tradice se
snažil de facto až český král a římský
císař Karel IV. (1316–1378).
Dokladem je založení kláštera
Na Slovanech (Emauzy) v Praze
v roce 1347. Toto místo se stalo novým
centrem vzdělanosti a slovanského
písemnictví. Gotické věže kostela
těžce poškodil nálet amerických
bombardovacích svazů na Prahu
14. února 1945. Autorem jejich
nové výrazné podoby, realizované
v letech 1964–1968, je český funkcionalistický
architekt František
Maria Černý (1903–1978).
K defi nitivnímu zrušení Sázavského
kláštera došlo v rámci josefínských
reforem na konci 18. století.
Z klášterního kostela se stal kostel
farní, přilehlé budovy byly postupně
přestavovány do podoby
zámku.
SÁZAVSKÝ KLÁŠTER