Můj soused Hitler Autor: Feuchtwanger Edgar
Počet stran: 160 Datum vydání: 1. 3. 2015 Vazba: vázaná
Období nástupu nacismu a jeho následného teroru zůstává nadále nevyčerpatelným zdrojem svědectví z řad jeho odpůrců a obětí. Vzpomínky historika Edgara Feuchtwangera, synovce známého německého spisovatele Liona Feuchtwangera, které poprvé sepsal ve svých 88 letech a vydal s pomocí Bertila Scaliho, jsou jejich dalším překvapivým příkladem: ve vyprávění, jehož působivost umocňuje přítomný čas, se autor vrací do doby, kdy žil od svých pěti do čtrnácti let s rodinou v Mnichově v těsném sousedství Adolfa Hitlera. Zejména na mladé čtenáře - ale nejenom na ně - bezpochyby silně zapůsobí Edgarova upřímná výpověď židovského chlapce, do jehož každodenních radostí dětství, prožívaného v bezpečí domova i na dalších oblíbených místech Bavorska, obklopeného láskou rodičů, chůvy i širokého příbuzenstva, postupně proniká hrozba nebezpečí, spojená s osobou souseda odnaproti, jež Edgar zpočátku nechápe: zatímco v prvních letech školní docházky se pyšní kresbami, na nichž dominuje hákový kříž nebo Hitlerova fotografie, o několik let později se s pocitem vědomé nenávisti, již zcela ztotožněn se svými židovskými kořeny, ocitá osamocen mezi spolužáky – členy Hitlerjugend.
Většině členů rozvětvené rodiny Feuchtwangerů se podařilo z Německa včas uprchnout, Edgarovi rodiče téměř zázrakem přežili, ale jeho teta Bella zahynula v Terezíně. Sám Edgar se v roce 1939 dostal do Velké Británie, kde se ho ujala jedna rodina v Cornwallu. Vystudoval univerzitu v Cambridge a žije u Winchesteru.
67
1933
V posledních dvou dnech dostaly události v Berlín
ě
, kde bydlí moje
sestra, rychlý spád.
Č
etl jsem to v
Münchner Neueste Nachrichten
.
Tatínek se zná s
ř
editelem t
ě
chhle novin. Tatínek s maminkou o tom
po
ř
ád mluví a už mi nezakazují poslouchat, co si povídají.
„Hindenburg mu dal svolení, aby si vzal Göringa, víš, toho zlostné-
ho letce, do kabinetu jako ministra vnitra. O hodinu pozd
ě
ji už
Göring zakazoval manifestace a vyžadoval kontrolu všech publikací
v zemi. To je nepochopitelné! Jako bychom se vrátili do období války.
Starý maršál souhlasil, aby se ty proklaté SA toho šílence Röhma, ty
tlupy lump
ů
p
ř
evle
č
ených za vojáky, staly pomocníky policie. Bandi-
ti pov
ěř
ení dohledem nad udržováním po
ř
ádku, to je vrchol! Ale
pro
č
? Nem
ů
žu tomu uv
ěř
it! A víš, kolik jich je? T
ř
i milióny! A padesát
tisíc z nich je te
ď
považováno za opravdové policisty. P
ř
itom jsou to
ti, co vloni zavraždili víc než sto lidí!!“
„Ale drahoušku, nemyslíš si, že za tohle násilí m
ů
žou lidi kolem
Hitlera? To se ur
č
it
ě
uklidní ne? Až se nabaží producírování po uli-
cích, bude t
ř
eba, aby spravovali zemi, jako všichni ostatní p
ř
ed nimi.
Budou postaveni p
ř
ed stejné problémy. Ranami obušk
ů
se všechno
nevy
ř
eší! A pak bude zase všechno jako d
ř
ív. Nemyslíš, že jakmile
Hitler vyhraje volby, umírní se?
19
Bude se muset držet pravidel nasto-
lených Spole
č
ností národ
ů
. Ostatní zem
ě
mu p
ř
ece nedovolí, aby se
beztrestn
ě
vysmíval zásadám, které byly p
ř
ijaté po válce. To on dob
ř
e
ví... Není p
ř
ece možné, že by byl tak nezvladatelný, jak se
ř
íká!“
„Ale jist
ě
že je to možné! Ti jeho kamarádí
č
kové jsou nebezpe
č
ní,
a ke všemu nevzd
ě
laní blázni. Ale Hitler je z nich všech nejhorší. Dal
jsem si tu práci a p
ř
e
č
etl jsem tu jeho bichli od a do z – a jak by
ř
ekl
Sigmund Freud, jsou to výlevy hysterika. Je to paranoik a myslí si,
že objevil magickou formuli, která mu umožní nastolit ve sv
ě
t
ě
po
ř
á-
dek. Na všechno má n
ě
jaké šílené vysv
ě
tlení a má za to, že jeho úvahy
vynikají neomylnou logikou. Podrobn
ě
je rozvádí, plní jimi celé strán-
ky, touží
č
tená
ř
e zavést do všech meandr
ů
svého pok
ř
iveného du
cha,
ale ujiš
ť
uji t
ě
, že v nich není nic racionálního. Nahání to hr
ů
zu. Je to
opravdu dílo vyšinutého, megalomanského ducha. Je to tak ší
lené, že
se kupodivu p
ř
i
č
etb
ě
nem
ů
žu ubránit smíchu.“
„Možná bychom m
ě
li opustit N
ě
mecko, co myslíš?“
19
Když byl Hitler 30. ledna 1933 jmenován kanclé
ř
em, rozpustil prezi-
dent Paul von Hindenburg na jeho popud
Ř
íšský sn
ě
m a vypsal p
ř
ed
č
asné
volby na 5. b
ř
ezna. Pozn. p
ř
ekl.
68
M
Ů
J SOUSED HITLER
„Odjet odsud? To by byli nacisti moc rádi. Ale kam bychom jeli? Ke
komu? A v zemi, do které bychom cht
ě
li odjet, bychom pot
ř
ebovali
pracovní vízum. P
ř
ece se nem
ů
žeme tajn
ě
usadit, kde se nám za-
chce! Je hospodá
ř
ská krize, a tak všude cizince obvi
ň
ují, že berou
práci domácím, a pronásledují ilegály, aby zastavili vzestup extrémní
pravice. My bychom byli b
ě
ženci bez doklad
ů
– jako všichni ti, kte
ř
í
už uprchli z Itálie p
ř
ed Mussolinim nebo ze Špan
ě
lska p
ř
ed ob
č
an-
skou válkou: tam republikáni bojují s fašisty. Ob
č
anská válka... to je
nejhorší, co m
ů
že být... Kdybychom odjeli, stálo by nás to celé jm
ě
ní,
o všechno bychom p
ř
išli, bez práce by se naše úspory rozplynuly za
pár týdn
ů
. Z
č
eho bychom žili? A co Bürschi? Kde by chodil do ško-
ly? Ve Francii? V Anglii? Vždy
ť
neumí ani slovo francouzsky nebo
anglicky... A p
ř
edstav si ho, jak
č
eká celé m
ě
síce v n
ě
jakém tábo
ř
e.
Dovedeš si nás p
ř
edstavit bez státní p
ř
íslušnosti, jak n
ě
kde za ost-
natým drátem
č
ekáme a
č
ekáme, až nám dají papíry?“
„A co Amerika?“
„To je daleko! A navíc jejich ú
ř
ady vízy zrovna nehý
ř
í. A je nemys-
litelné jet tam jako na dovolenou, a pak tam z
ů
stat de
fi
nitivn
ě
. Pro-
vád
ě
jí drastické kontroly jak p
ř
i nalod
ě
ní, tak p
ř
i p
ř
íjezdu. Je to moc
složité.“
„A co Palestina? Tam odjíždí hodn
ě
Žid
ů
a usazují se tam...“
„Ale to je pouš
ť
, drahoušku. Tam lidé žijí na písku jako beduíni. A co
tomu
ř
eknou Arabové, až se dozv
ě
dí, že se na jejich p
ů
d
ě
usadili N
ě
m-
ci, které v jejich vlasti necht
ě
jí? Ostatn
ě
v Palestin
ě
se antisemité už
taky aktivizují! Každopádn
ě
je tam v lét
ě
p
ř
íliš horko a v zim
ě
zase
strašná zima. Já bych musel obd
ě
lávat p
ů
du a ty by ses musela starat
o hospodá
ř
ství, chovat slepice. Musela bys dát sbohem svým toaletám,
klavíru, koncert
ů
m. A nic nenasv
ě
d
č
uje tomu, že Židé jednoho dne
získají nezávislost na britském protektorátu. A i kdyby ji získali,
ř
íkám
si, jak dlouho by si ji asi udrželi. V poušti jsou lidé schopni porvat se
se sousedem i o pí
ď
zem
ě
, jen aby na ní mohli vzty
č
it svoji vlajku.“
„No, já nevím, musí p
ř
ece existovat n
ě
jaké
ř
ešení...“
„Kdybychom byli sami dva, tak ano. Ale my jsme rodina. Už jsem
probíral všechny možnosti: Švýcarsko,
Č
eskoslovensko, Holand
sko...
zkrátka všechny zem
ě
. A
ť
jde ale o kteroukoliv, všechny jsou nad
naše možnosti. A kdo nám zaru
č
í, že se taky nep
ř
ikloní k fašismu?
Státy ve sv
ě
t
ě
mu propadají jeden po druhém: nap
ř
ed Itálie, pak Ja-
ponsko, te
ď
Špan
ě
lsko... a fašisti jsou všude
č
ím dál po
č
etn
ě
jší, i ve
Francii a ve Spojených státech...“
Můj soused Hitler Autor: Feuchtwanger Edgar
- Kód výrobku: Můj soused Hitler Autor: Feuchtwanger Edgar
- Dostupnost: 1
-
265CZK
- Cena bez DPH: 265CZK