Historie české sociální práce v letech 1918–1948

Kodymová, Pavla

          brožovaná, 134 str., 1. vydání      vydáno: březen 2014

                       Monografie Historie české sociální práce v letech 1918–1948 představuje ucelenou a v našich poměrech zatím ojedinělou studii, která se zabývá etablováním sociální práce v české části nově vzniklého samostatného státu. Text se věnuje ustanovování oboru od doby před rozpadem Rakouska-Uherska, přes první republiku a hospodářskou krizi, historický exkurz pokračuje obdobím válečné okupace našeho území Německem až po únorový převrat v roce 1948. Titul představuje sociální práci ve všech jejích rozměrech, postihuje samotnou organizaci a oborové vzdělávání, metodologii i teorii sociální práce, ale především její praktický výkon jednotlivými sociálními pracovnicemi – v období, kterým se práce zabývá, se jednalo o dominantně ženskou profesi se všemi konsekvencemi, které z toho vyplývaly. Monografie poodkrývá společenské i politické souvislosti, ve kterých se obor sociální práce formoval, neboť sociální práce po celou dobu svého vývoje představovala výrazný potenciál ke kultivaci společnosti.

     Úvod

Přechod od laické sociální práce k sociální práci profesionální

Uspořádání a zajištění sociální péče na území první republiky

Oblast veřejnoprávní a soukromoprávní

Řízená distribuce potravin s nízkými cenami

Péče o válečné poškozence

Péče o nezaměstnané

Ochrana žen, dětí a mladistvých

Veřejná chudinská péče

Péče o mládež

Soukromoprávní péče prováděná nestátními subjekty (soukromé spolky, nadace, charitativní činnosti a instituce provozované jednotlivými církvemi)

Spolupráce veřejné a soukromé péče na okresech a obcích

Vzdělávání v sociální práci

Názory na vhodnou náplň výuky sociální práce a vztah k jiným oborům

Výuka sociální práce ve vztahu k jiným oborům

Studijní náplň sociálně zaměřených škol a další vzdělávání

Školy střední

Škola vyšší

Škola vysoká

Možnosti dalšího vzdělávání

Teorie a metody sociální práce

Teoretická báze sociální práce

Metody sociální práce

Sociální práce jako profese

Rozvoj profese

Léta 1918-1930

Léta 1930-1939

Léta 1939-1945

Léta 1945-1948 Etika profese

Sociální pracovnice v praxi

Péče o rodinu, děti a mládež

Bytová sociální péče

Péče o psychiatrické pacienty

Péče o uprchlíky

Školská sociální práce

Budovaná závodní sociální práce

Sociální práce při nemocnicích.

Sociální práce při porodnicích, poradnách pro těhotné a poradnách pro matku a dítě

Seznam použité literatury

Archivní prameny

Literatura

Internetové zdroje

Monografie představuje ucelenou a v našich poměrech ojedinělou práci, která se zabývá etablováním sociální práce na území tehdejšího nově vzniklého samostatného Československa, respektive v době před rozpadem Rakousko -Uherska, přes období tzv. První republiky, provázené hospodářskou krizí a ústící v období druhé světové války. Historický exkurz pokračuje v období válečné okupace našeho území Německem až po únorový puč v roce 1948. Zde autorka své bádání logicky ukončuje, neboť na dlouhé období čtyř dekád dochází k významně změně v kurzu aplikace sociální práce jako činnosti, primárně zaměřené na kompenzaci, na rozdíl od toho, jak se vyvíjela ve zbývající nám kulturně blízké části světa a toto období si jistě zaslouží samostatné pojednání, které by přineslo obdobný popis cesty oboru sociální práce v kontextu společenských souvislostí té doby, stejně jak tomu je v této práci.

Text je členěn do pěti ucelených kapitol, které se věnují popisu sociální práce ve všech jejích rozměrech, tj. (i) organizace a řízení sociální práce, (ii) školství a vzdělávání v oboru, následované (iii) oblastí metodologie a teorií sociální práce. Za pozornost pak zejména pro současné sociální pracovníky a studenty tohoto oboru stojí zejména poslední dvě části věnované (iv) profesi sociální práce a (v) praktickému výkonu sociální práce jejími představitelkami, neboť v období, kterým se práce zabývá, se jednalo o dominantně tzv. ženskou profesi se všemi konsekvencemi, které z toho vyplývají.

Autorka pracuje s různými dostupnými zdroji literatury, z nichž čerpá nejen poznatky pro vlastní popis systému, ale nachází a čtenářům současně nabízí souvislosti, v nichž se proces etablování, rozvoje a koncipování sociální práce odehrával v daných společenských (sekundárně též politických) souvislostech. Pro zpracování textu tohoto charakteru jsou dostupné a autorkou použité prameny adekvátními zdroji, které text obohacují dobovými vyjádřeními a přinášejí čtenáři, jak již bylo výše v tomto textu řečeno, dobové souvislosti, bez nichž nelze s tématem jinak pracovat.

V první části práce je zajímavé sledovat zejména samotné pojetí sociální péče jako oblasti, kterou tehdejší Československo uvádělo v praxi sociálně politická opatření na svém, oproti dnešnímu stavu rozsáhlém území, které spojovalo značně rozdílná území, jak do úrovně hospodářského a společenského rozvoje, tak v národnostní a kulturní oblasti, což je nutné v případě inspirace či případném vyvarování se opakování chyb nutné vždy brát v úvahu. Inspirativní pro nás však může být zejména skutečnost, že v historii našeho státu jsou výdaje do sociální oblasti vždy kontroverzním tématem a snaha o efektivní výdaje veřejných prostředků by neměla spočívat v prostém snižování výdajů, avšak v jejich adresném využití. Stejně tak oblast dříve využívaného institutu domovského práva, které v současné době bývá často nesprávně používáno, a to v kontextech jiných než opatření sociální politiky.

V rámci současných reformních procesů a pro případné budoucí snahy o sociální reformu může být zajímavý pohled na vlastní uspořádání sociální správy, která jak je vidno z předložené monografie. Téma odpovědnosti, či garance za jednotlivá sociálně politická opatření bylo vždy komplikovaným a převádění jednotlivých intervencí v rámci nástrojů sociální politiky z úrovně nejnižší na úrovně nejvyšší (rozuměj v rámci vertikálního pojetí uspořádání sociální práce) a opačně značí o neustálou snahu nalézt optimální způsob o zajištění intervencí sociální práce na úrovni k tomu nejvhodnější.

Pro současné snahy o další a pevnější etablování profese sociálních pracovníků, lze nalézt inspiraci v kontextu snah o propojení vědy, vzdělávání a praxe sociální práce v období První republiky, která je v monografii komplexně popsána může být zdrojem pro současné kroky v rámci debaty o vyšší míru profesionalizace a zvýšení odborné úrovně sociální práce a následně také ve zvýšení společenské prestiže a míry finančního ohodnocení sociálních pracovníků.

V rámci zpracování tématu uspořádání sociální práce oceňuji zejména popis fungování a koexistování oblasti veřejnoprávní a soukromoprávní, přičemž je nutné dodat, že v období, které autorka v monografii zpracovává, byla hranice mezi těmito dvěma oblastmi zřetelnější a odpovědnost státu a jednotlivých subjektů sociální politiky, resp. sociální práce byla více odděleno.

V další části monografie je autorkou zpracována oblast vzdělávání a pro čtenáře textu je zde popsán bolestný proces ustanovení oboru sociální práce jako specializovaného a vysoce odborného oboru vzdělávání. Tato oblast se může dnešním čtenářům jevit jako již dostatečná, vezmeme-li v potaz množství škol, které se na úrovni vyššího a vysokoškolského typu vzdělávání oborem sociální práce zabývají. Z pohledu právě dobových souvislostí, iniciativy samotných sociálních pracovnic a těsnějšího vztahu vzdělavatelů a zaměstnavatelů v oblasti sociální práce však může být pro nás opět zdrojem inspirace, jak navázat na započatou v dnešní terminologii užívanou dobrou praxi.

Ve třetí části monografie autorka zpracovává tehdejší diskusi z oblasti teorií a metod sociální práce. Z pohledu současné generace teoretiků i praktiků sociální práce je nutné dodat, že se v této oblasti nenacházíme až tak dále. Bohužel pro nás jakožto sociální pracovníky na všech úrovních, je redukování naší praxe a využívání metod sociální práce pouze na mikro-úrovni v oblasti případové sociální práce značně limitující. Dovoluji si zde poznamenat, že se měli bychom právě z debat o rozvoj metodologií i teorií sociální práce, která v době autorkou zpracované, intenzívně probíhala poučit a neustat ve snažení rozvíjení a aplikace nových teorií a metod sociální práce.

V posledních dvou částech monografie seznamuje čtenáře s profesí sociální pracovnice, problémy s jejím zakotvením v různých institucích, přiřazované míře kompetencí, povinností a také s náročností nejen psychickou, ale také fyzickou, včetně zdravotního rizika, které s sebou výkon profese v té době přinášel. V kontextu dnešní doby můžeme konstatovat, že se obor sociální práce v současné době značně specializuje a je vykonáván v daleko širším spektru odvětví, než jak monografie popisuje. Na straně druhé, je možné pozorovat, že tehdejší pojetí sociální práce, nebylo až tak příliš atomizované a jakoby se zaměřovala na skutečné řešení sociálně nepříznivé situace jednotlivců a skupin v komplexu, čehož dokladem je například velmi dobře popsaný příklad v rámci bytové péče, a to zejména v kontextu toho, jak bylo téma uchopeno nejen jako poskytování vyžádaných intervencí, ale jako snaha o systémové opatření při řešení problému v dané lokalitě.

Závěrem autorka zpracovává období od konce druhé světové války do únorového puče v roce 1948. Z hlediska dnešní znalosti o nadcházejícím vývoji, který předznamenává snad i současné problémy, s nimiž se v oblasti oboru sociální práce stále potýkáme, nás autorka provádí jednotlivými kroky, které vedli k zániku do té doby fungujících profesních organizací, vzdělavatelských institucí a v důsledku téměř k zániku samotné české sociální práce, a to nikoli v pojmu, avšak ve vlastním výkonu a praxi této profese.

Na závěr tohoto oponentního posudku si dovolím jeden citát z práce Michala Buchowski, která byla uveřejněna v Sociologickém časopise v roce 2007 a zní: „...minulost působí na přítomnost a všechny formy života mají své kořeny v minulosti. Minulost není nikdy statická, ježto ji přítomnost stále mění tím, že z ní vybírá a asimiluje vhodné součásti.“ Po přečtení monografie autorky Pavly Kodymové se mi jeví zásadní první část uvedené citace, a domnívám se, že by takto měla být i monografie analogicky vnímána. Minulost sociální práce působí na současné pojetí a vnímání tohoto oboru. Je možné interpretovat kroky, které byly v minulosti provedeny negativně či pozitivně, o to se ovšem autorka zcela správně nesnaží a zachovává si zdravý odstup či se vyvarovává přímého vlastního hodnocení. Současně však věrna své profesi předkládá nám současným sociálním pracovníkům a studentům či zainteresované odborné veřejnosti k diskusi doposud nezpracovaný a tudíž ojedinělý podklad, který nám umožňuje přemýšlet o současné české sociální práci jakožto o vědeckém oboru, odborné činnosti i oblasti, která má značný potenciál ke kultivaci společnosti. Je potřeba, abychom byli schopni při přemýšlení, ke kterému nás autorka nepřímo vybízí, skutečně využít i historické zkušenosti a studiem tohoto předmětu byli následně schopni vyvarovat se opakování některých chyb, či případně navázat na dobrou praxi a tu modifikovanou v současné době a jejím kontextu pak znovu aplikovat či zavádět, nebo rozvíjet.

                 Z recenzního posudku: PhDr. Radek Suda