Čeština v pohledu synchronním a diachronním
[Czech Language from Synchronic and Diachronic Perspectives]
Hoffmannová, Jana (ed.)
          brožovaná,  858 str., 1. vydání  vydáno: březen 2013

                   V roce 2011 uplynulo 100 let od založení Kanceláře Slovníku jazyka českého - pracoviště, jež se stalo bezprostředním předchůdcem dnešního Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR. Publikace obsahuje příspěvky věnované tomuto výročí, které se zčásti vracejí do minulosti: do historie češtiny, české jazykovědné bohemistiky i do historie jazykovědného výzkumu v ÚJČ. Řada dalších příspěvků však ve svém úhrnu přináší reprezentativní pohled na současné bohemistické bádání. Informují o různých typech slovníků (např. etymologických, frazeologických, valenčních) a o jejich zpracovávání za pomoci moderních lexikografických nástrojů, o postupném zpřístupňování slovní zásoby staré češtiny, o elektronické přípravě edic starších českých textů. Přibližují práci na nových mluvnicích češtiny, které se neobejdou bez využívání korpusových dat. Věnují pozornost stylu projevů mluvených i psaných, komunikátů mediálních i elektronických. Připomínají rovněž završení dlouhodobých dialektologických výzkumů zpracováním Českého jazykového atlasu, rozvoj české onomastické školy nebo to, jak současní pracovníci v oblasti jazykové kultury nově promýšlejí klasický odkaz Pražské školy (např. pojmy norma a kodifikace).


Velmi obsáhlý sborník vznikl na základě referátů a posterů, které byly prezentovány na stejnojmenné konferenci u příležitosti jubilea ÚJČ AV ČR. Na konferenci se podíleli nejen čeští, ale i zahraniční bohemisté různých generací, pro něž se čeština a vědecké kontakty s Ústavem staly rozhodující v jejich odborném směřování. Příspěvky jsou i od zahraničních autorů většinou v češtině. Tematika je velmi pestrá, spojující pro ně je nejen zaměření bohemistické, ale i to, že jsou obsahově vedeny v tradicích české lingvistiky včetně jejích nejnovějších trendů, ale nepřesahují v zásadě do disciplín pomezních.
Sled oddílů je uvážený. Na počátku najdeme texty ukazující historii Ústavu od jeho počátku v Kanceláři Slovníku jazyka českého a proces vzniku některých specifických oborů v jeho rámci, jako je onomastika nebo kvantitativní lingvistika; pozornosti se dostává i periodikům, která dnes Ústav vydává. Průběžně jsou naznačovány také vazby Ústavu a jeho pracovníků k vysokým školám a dalším pracovištím, včetně zahraničních. Zejména o tom se vyjadřují i osobnosti, které se na celém procesu budování podílely, a to jak subjektivní výpovědí, tak rozborem dostupných dokumentů. Další okruhy témat jsou věci tematicky související s dnešní náplní práce Ústavu, resp. věci tím inspirované, nechybí srovnání se stavem podobných prací (zejména slovníků) v zahraničí. Z toho vyplývá, že vedle obecněji pojatých příspěvků jsou zde i studie materiálové. Pro čtenáře se tak otevírá nenahraditelný zdroj informací o orientaci práce jednotlivých autorů a jimi představovaných pracovišť, dnes aktuálních metod práce, a konečně i orientace v dnes existujících zdrojích typu korpusů nebo v elektronické podobě dostupných knih a rukopisů. Někdy se stává, že se táž dílčí informace objeví vícekrát, ani při pečlivém procházení jsem však nezaznamenala, že by se v tom případě její prezentace nebo pojetí rozcházely.
Šíře tematiky, na niž bylo nutno i v posouzení upozornit, byla obrovským úkolem pro editorky, které potřebovaly příspěvky uspořádat. Zvolily rozčlenění do 9 tematických okruhů, které odpovídá i členění konference a současně také typu práce dnešních oddělení Ústavu. Po textech ukazujících historii pracoviště se postupuje od etymologie a historie jazyka k dialektologii, lexikologii a lexikografii, onomastice, gramatice, lingvistice textu a stylistice, poslední část pak je věnována jazykové kultuře. V nabídnutých příspěvcích takřka chybí zvuková stránka češtiny, proto byl jediný příspěvek s fonologickou tematikou (fonologická tematika je i u Zikové, ale ta se ocitla nutně způsobem argumentace v gramatice) přiřazen k etymologii. Ústav sám totiž foneticko-fonologické oddělení nemá, takže umístění bylo dáno spíše oddělením, kde autor pracuje. Jednotlivé okruhy jsou různě početné, nejvíce příspěvků se sešlo u okruhů vývoj jazyka, lexikologie a lexikografie a gramatika, sémantika a pragmatika. To pravděpodobně odráží směřování lingvistické práce dnes. Doplňující informací je pro příjemce poznatek, že mnohé příspěvky vznikly v rámci různých grantových projektů - ukazuje se tak, jaká tematika je pro grantové agentury nosná a jaké podpory se lingvistickému bádání dostává.
Předložený rukopis je vynikajícím příspěvkem k současné bohemistice, a to jak z hlediska představených poznatků, tak proto, že dal možnost představit prostřednictvím příspěvků širokou obec českých lingvistů, a to především střední a mladší generace a ukázat vědecké vazby, včetně zahraničních, které česká bohemistika má.

Z recenzního posudku: prof. Marie Krčmová