Tvorba jako způsob poznávání

Slavík, Jan - Chrz, Vladimír - Štech, Stanislav a kol.

   brožovaná, 556 str., 1. vydání   vydáno: březen 2014  doporučená cena: 390 Kč

            Tvorba anebo tvořivost, založená na myšlence osvobození a rozvíjení lidské přirozenosti, patřila k velkým tématům modernistické psychologie i pedagogiky a zájem o ni setrvává i v dnešním školském diskurzu. V něm se vyzdvihuje především originalita a flexibilita jednotlivce jako důležitý předpoklad úspěchu v současné společnosti. Přitom se zpravidla – ať již vědomě nebo bezděčně – ideově navazuje na tradiční chápání tvorby jako výlučně individuálního činu. Tato kniha nabízí odlišnou koncepci. Vychází z pojetí tvorby jakožto artikulace či formulace díla, které má obsah. Zvláštní zřetel k obsahu tvorby a k možnostem jeho efektivní a působivé formulace v určitém výkladovém kontextu přináší podstatnou změnu hlediska. Vede totiž k přehodnocení původního individualistického pojetí z intersubjektivní perspektivy: zdůrazňuje situovanost tvorby do určitého kulturního rámce se všemi vazbami na jeho symbolizace, skripty, významy a pravidla, vůči kterým se tvůrčí čin vymezuje, ale také na ně musí rozmanitým způsobem navazovat. Kapitoly této knihy postupně rozvíjejí výklad teorie a praxe obecného procesu kulturní transformace obsahu v rozpětí mezi pojmovým poznáváním (noéta) a poznáváním obrazným (aisthéta). Tento proces má svůj enkulturační, socializační a personalizační rozměr, v jejichž vzájemném průniku se uplatňuje výchova a rozvíjejí se všechny projevy lidské kultury.

ÚVOD

K TEORII TVORBY JAKO ZPŮSOBU POZNÁVÁNÍ

1. Kognitivní vývoj mezi kulturní reprodukcí a inovací

1.1 Kumulativní charakter lidské kultury a efekt západky

1.2 Kulturní artefakty a jejich role v učení

1.3 Zprostředkování druhými lidmi

1.4 Teploměrem, nikoli mikroskopem - dospělý jako iniciátor nepřímých metod poznávání

1.5 Reprodukovat, nebo tvořit?

1.6 Mezi reprodukcí a inovací - katachreze jako inspirace tvorby

2. Artefakt v kulturním poli tvorby

2.1. Artefakt jako výsledek součinnosti a komunikace

2.1.1 Artefakt jako předmět sdílení a interpretování obsahu

2.1.2 Význam a struktura artefaktu v procesu činnosti a komunikace

2.1.3 Významy v procesu tvorby: mezi strukturou a konstrukcí

2.1.4 Mezi konceptem a prekoncepty

2.2 Artefakt a jeho mentální prostory v kulturním poli tvorby

2.2.1 Mentalizace - od zkušenosti přes součinnost k abstrakcím a zpět

2.2.2 Zprostředkování a transformace obsahu v kulturním poli tvorby

3. Artefakt mezi rozuměním a dorozumíváním

3.1 Intencionalita a tvorba

3.1.1 Funkce představ při tvorbě obsahu

3.1.2 Intencionální postoj

3.2 Elementární akt tvorby

3.2.1 Od podobnosti k rozdílu a nazpět: mezi fantazií a realitou tvorby

3.2.1.1 Mezi fantazií a realitou tvorby

3.2.1.2 Mezi shodou a rozdílem: metaforická podobnost

3.3 Artefakt mezi tvorbou a poznáváním

3.4 Od tvorby k poznávání a na pomezí reprodukce a inovace

4. Obsah tvorby a tvorba obsahu

4.1 Kontext: obsah mezi subjektem a kulturou

4.1.1 Sedimentace významu: mezi opakováním a změnou

4.1.2 Dynamika okolnosti: kontext a ko-text

4.1.3 Osobní tezaurus: dostupný kontext

4.2 Od abstrakce k identitě tvorby

4.2.1 Identita jako podmínka tvorby: změna identity

4.2.2 Pole hry

4.2.3 Příslušnost ke kontextu - třída a obor

4.3 Inovace a hodnota - atributy tvorby

4.4 Mezi substancí a strukturou - pohyb k významům tvorby

4.4.1 Tvorba, použití anebo sdělování

4.4.2 Tvorba a dělání významu

4.5 Mezi výrazem a významem: ohled k izomorfismu v procesu tvorby

5. Mezi reprodukcí a inovací

5.1 Mísení inovace a reprodukce

5.2 Reprodukce anebo inovace jako úloha

5.2.1 Obsah úlohy v pohybu mezi reprodukcí a inovací

5.2.2 Od intencionality k poznávání prostřednictvím reprodukce struktur

5.3 Reference elementárním aktem tvorby: denotace, exemplifikace, exprese

5.3.1 Denotace

5.3.2 Exemplifikace

5.3.3 Extenzionální a intenzionální přístup

5.4 Exprese

5.4.1 Exprese v kontextu ontologie první a třetí osoby

5.4.2 Tvorba představy v expresi: příležitost k reflexi skriptů

5.4.3 Egocentrické adaptivní rozhodování v souvislostech exprese a expresivity

5.5 Principy referování prostřednictvím tvorby: identita, integrace, imaginace

5.6 Konceptová integrace v kulturním poli tvorby

6. Metaforické "ztvárnění jako"

6.1 Smysl a reference metafory

6.1.1 Vnitřní smysl metaforického ztvárnění: sémantická inovace

6.1.2 Reference metaforického ztvárnění: rozvrh možného pobytu

6.2 Prostor metaforického zprostředkování

6.2.1 Mezi hutností a průhledností

6.2.2 Mezi prezencí a absencí

6.2.3 Mezi smyslem a živostí

6.2.4 Mezi skutečným a neskutečným

6.2.5 Mezi obsažením a odstupem

6.3 Od metafory k expresi

7. Exprese jako vtiskování signatury

7.1 "Vyjádření něčeho v něčem": princip exprese

7.2 Metaforická exemplifikace

7.3 Vtiskování signatury

7.3.1 Konfigurace, struktura a význam

7.3.2 Aktuální a virtuální

7.3.3 Bezprostřední a zprostředkované

7.3.4 Přirozené a umělé

7.3.5 Smysluplné a "jako živé"

7.3.6 Režim věrohodnosti

7.3.7 Svoboda a reflexe

7.3.8 Intersubjektivita

7.3.9 Participace

7.4 Od obecného principu exprese k uchopení jejích specifických podob a forem

8. Podoby a formy exprese

8.1 Co děláme, když interpretujeme expresi jako vtiskování signatury?

8.2 Co děláme, když jsme expresivní?

8.2.1 Symbolizace a metaforizace

8.2.2 Narativizace

8.2.3 Mytizace a dehabituace

8.2.4 Dramatizace

8.2.5 Lyrizace

8.2.6 Dialogizace

8.2.7 Utváření žánru

8.2.8 Utváření stylu

8.2.9 Expresivní dílo jako akt poznávání

SITUACE A PROCESY POZNÁVÁNÍ TVORBOU

9. Tvořivé přístupy k narativu v didaktice literatury:

Narativní transformace a jejich didaktický potenciál

Didaktické narativní transformace

9.1.1 Obecná literárně teoretická východiska

9.1.2 Zdůvodnění volby textu a komentář k zadání úkolů

9.2 Konkretizace teoretických východisek na textu Kafkovy povídky Pasažér

9.3 Studentské narativní transformace

9.3.1 Mechanicky provedená transformace

9.3.2 Radikálně provedená transformace

9.3.3 Transformace míjející se s původním zadáním směřující k obohacení původního námětu (osobní vypravěč nahrazen jiným osobním vypravěčem)

9.4 Doporučení pro zadávání studentských narativních transformací a pro následnou práci s nimi v hodinách literární výchovy

10. Tvořivé přístupy k narativu v didaktice literatury: didaktická hra "vyprávěj a hraj"

10.1 Výstavba příběhu aranžovaná jako sdílené autorství

10.1.1 Příběh

10.1.2 Příběh jako hra

10.2 Princip, pravidla a popis hry

10.2.1 Pravidla hry

10.2.2 Soubor Vyprávěj a hraj

10.2.3 K čemu slouží funkční karty

10.2.4 Možné varianty hry

10.3 Cílové skupiny hry, hra ve škole a hra v oborové didaktice

10.4 Proces utváření obsahu (příběhu) ve hře

10.5 Dosavadní zkušenosti z praxe hry

10.5.1 Nová analýza dat, cílové skupiny a sledované kategorie

10.5.2 Metody

10.6 Vyhodnocení sledovaných kategorií a reflexe hráčských mechanismů

10.6.1 Ukázka kategorizace

10.6.2 Reflexe hry v žákovské skupině

10.6.3 Reflexe hry ve studentských skupinách

10.6.4 Specifické závěry z aplikace hry a její reflexe v žákovské skupině

10.6.5 Specifické závěry z aplikace hry a její reflexe ve studentské skupině

10.7 Shrnutí poznatků z realizace hry a podněty k dalšímu zkoumání

10.7.1 Závěry autora odvozené z dlouhodobého koordinování hry

10.7.2 Reflexe hry vzhledem ke školní praxi literární výchovy

10.7.3 Reflexe hry vzhledem k oborové didaktice

10.8 Sdílené autorství jako poznávání skrze tvůrčí činnost

10.9 Didaktické narativní transformace jako způsob učení a poznávání

11. Výtvarná výchova - návod k použití

Výchozí pozice

Umění a kultura

11.1.2 Umění a kultura v pohybu

11.1.3 Leitmotivy výtvarné výchovy

11.2 Socio-kulturní pole

11.2.1 Interdisciplinární inspirace

11.2.2 Lingvistické inspirace

11.2.3 Foucaultovské inspirace

11.2.4 Vizuální kultura

11.3 Vzdělávací programy k výstavě Decadence Now!

11.3.1 V černém oblaku a Naruby

11.3.2 Některé ústřední principy a metafory programu

11.3.3 Rozpojitelnost segmentů programu

11.3.4 Pasáž Pommeraye a dekadentní seance

11.3.5 Flaneur a návod k použití

11.3.6 Zombie a dekadentní báseň

11.3.7 Smysl úsilí

12. Tvar a plocha, zvuk a prostor: jak se "o známé" rodí nové

12.1 Tvorba a význam

12.1.1. Tvorba a význam jako časové dění

12.2 Média, kresba a zvuk

12.2.1 Struktura kresby a proces

12.2.2 Akustické struktury a gesto

12.3 Vlastní zadání výtvarného úkolu s komentářem

12.4 Tvorba výtvarného úkolu s komentářem

12.5 Reflexe způsobů "konstrukce skutečnosti dané society"

13. Iniciační situace a procesy dramatické tvorby

13.1 Příklady dvou situací iniciace tvorby

13.2 Divadelnost a dramatičnost jako edukační principy

13.3 Tělo - klíčový atribut divadelnosti

13.3.1 Otakar Zich a vnitřní hmat

13.3.2 Zrcadlové neurony

13.3.3 Kinestetická inteligence

13.3.4 Dvojí užití vnitřního hmatu (scénického smyslu a dramatického citu, kinestetické inteligence atd.)

13.4 Připomenutí základní otázky a prvotní shrnutí odpovědi

13.5 Tělo, učení, vtělování učiva a edukační drama

13.5.1 "Embodiment"

13.5.2 Embodiment a jeho konkrétní edukační funkce

13.6 Dva případy iniciací tvorby (aneb zpět ke dvěma situacím ze školních tříd)

13.7 Dvě podmínky efektivního učení vtělováním v dramatické výchově

13.8 Dialog vedený prostřednictvím tvořené/ukazované scénické hry

14.Hlasová tvorbajako způsob sebepoznávání

14.1 Co přináší zvuk a sluch

14.2 Vyjádření, rozumění a dorozumění

14.2.1 Mluvnický význam

14.2.2. Konotativní význam

14.3 Hlasová exprese

14.3.1 Hlasová exprese v expresivitě

14.4 Psychosomatické pojetí hlasové tvorby

14.5 Hlasová mohoucnost

14.6 Jáská zkušenost z hlasové mohoucnosti

14.7 Přístup k sebepojetí v hlasové expresi

14.7.1 Já jako subjekt činnosti

14.7.2 Já jako objekt činnosti

14.7.3 Sebehodnocení

14.8 Výzkum sebepojetí v hlasové expresi

14.8.1 Cesta za vlastním hlasem - případová studie Kataríny

14.9 Tzv. výchovný efekt exprese

Doslov

Summary

Bibliografie

Seznam vyobrazení

Jmenný rejstřík

Věcný rejstřík

Příloha