Texterritorium  Ébert-Zeminová, Catherine

               brožovaná, 404 str., 1. vydání  vydáno: duben 2014

                Texterritorium volně navazuje na autorčinu předchozí knihu Textasis, vydanou rovně , a podobně jako ona ohledává hranice a možnosti textu, slova, jazyka v protnutí literární vědy, psychoanalýzy a daseinsanalýzy. Základna, ono „území“, kde se tento pohyb odehrává, se však rozšiřuje. Na vzdálenějším chronologickém kraji sahá k symbolismu a dekadenci (Gide, Huysmans, Valéry), přes meziválečné období (Drieu La Rochelle, Green, Malraux) s komparativními přesahy (Canetti, Arthur Miller) a se samostatným oddílem věnovaným surrealismu (např. Char, Gracq, Mandiargues) dospívá k éře nedávné a současné (Tristan, Bernheimová, Orsenna). Uzavírá se obecnou úvahou o vztahu moderny a postmoderny a o jeho filosofických souvislostech. Autory a témata přes jejich historickou a estetickou různorodost propojuje ontologické pozadí, v němž je psaní a čtení dvojím, takřka totožným způsobem uskutečňování určité životní formy. V tomto rámci je text pro autorku jednou z podob univerza a druhého člověka, která vždy zas a znovu zve k naplňování vzájemnosti mezi světem a lidským bytím.

            Inter textum et texendum

I. Dlení v zrcadlení (Rozhraní 19. a 20. století)

Symbol, transcendence, imanence

Mýtus zrcadlení, zrcadlení mýtu

Antinarcis i Antihrdina

Narcis a Anti-dandy, Dandy a Anti-narcis

Narkissos a Kronos

Imoralisté a svůdci

II. Blín běsů (Od války k válce)

"Nemoc století" nepostihla jen romantiky

Ohnisko (pohledu a lecčeho jiného)

Bloudění v bezmoci vůle aneb cesta k takměř hrdinské prohře

Pád, propad, úpadek: průběh jedné katabáze

Existenciální exorcismus André Malrauxa

Dát za pravdu těm, kdo v úzkostech hledají

Slovo a tělo v horizontu svobody

Emigrant z Ráje

III. Gradus ad surrealismi Parnassum (Střípky avantgardy)

Něžný a divoký Prévertův zázrak aneb dobrá slova poezie ve špatných slovech překladu

Ten, který obývá blesk

Auctor certus, catharsis incerta

O moudrosti a rozkoši aneb o teosofii a erotice

In marginis margine

Chvála na erasmovské téma

Orbis urbis

Hra, úzkost a zpřevrácený svět Borise Viana

IV. Různosvěty (Nedávnost a současnost)

Sýr a červi jako problém nikoli kulinářský

Cestou necestou k sobě

Narativní konfigurace Emmanuele Bernheimové

Drásavá pro/hra identity

Od ekonomie a politických věd k apologii románu

Zrození vypravěče

Klub (ne)přátel absurdity vítá neophyta

Interpretační variace na vražednou strunu

Poněkud disparátní úvahy kolem jedné knížky aneb tři příběhy

Holčička na dvojí způsob

Sub specie extremitatis

Autobiografie jako vyjednávání s realitou

Na ruinách ironie

Mezi halucinací, fantasmatem a realitou

Ve znamení nerozhodnutelného: k literární (post)moderně

Těm, k nimž mě poutá vděk

Texterritoire. Dans les coordonnées des lettres francaises modernes

(Résumé)

Autorsko-redakční poznámka

Chronologie autorů IV. oddílu

Bibliografie

Dílčí bibliografie autorky

Jmenný rejstřík

Tematický rejstřík

Rukopis představuje pozoruhodný literárněkritický počin, a to hned z několika důvodů.

Autorčina mimořádná erudice umožňuje velmi široké "rozkročení" přes celé dvacáté století, od posledních záchvěvů dekadence k vrcholné postmoderně, od básnických sbírek přes romány k filozofickým pracím, od strukturalismu až k mythokritice. Složitá spleť jejího "texta" a "texenda" se dotýká tak rozličných témat, jakými jsou dandyovský antiheroismus, psychologické kořeny meziválečného antisemitismu, Drieuova abulie, Malrauxova sebeglorifikace, Greenova "kentaurská metafyzika Západu", Mandiarguesova cesta na samý "okraj okraje", Vianova topografie existencialistické Paříže, až k monstrózně konzumnímu fetišismu Emmanuele Bernheimové, programovému (ne)stylu Michela Houellebecqa (cynik či "Baudelaire supermarketů"?) nebo textu jako terapeutickému východisku z patriarchálního šílenství Gaétana Soucyho. S trochou allenovské nadsázky by se monografie Catherine Ébert-Zeminové dala nazvat: "Všechno, co jste kdy chtěli vědět o francouzské (franko kanadské) literatuře posledního století, ale báli jste se zeptat".

Tato neuvěřitelná tematická pestrost ani rozdílná délka jednotlivých kapitol (od drobných glos přes doslovy až po akademičtější studie) však ani v nejmenším nenarušují základní jednotu ladění celé monografie. Společným jmenovatelem všech úvah je "symbol", tento tajemný klíč otevírající a propojující "sféry transcendence a imanence" lidské zkušenosti, a převažující interpretační techniku představuje psychoanalýza, snad jediný prostředek, jak se dobrat "věcí, o kterých nevíme, že je víme". I když autorka sahá k celé řadě dalších metodologických nástrojů čerpaných z historie, sociologie, ekonomie, filozofie, epistemologie, dějin umění, sémiologie, psychologie, psychiatrie (a její sečtělost je v tomto ohledu více než pozoruhodná), zůstává psychoanalýza hlavním principem jejího uvažování. Za každým textem se skrývá nejen složitý labyrint autorovy vlastní psýché, ale i veškeré dobové úzkosti, komplexy, ambice, rozpory, potlačované sklony a vytěsňovací mechanismy. Každé zkoumané dílo tak umožňuje přesáhnout čistě literární kontext a pustit, se do širší reflexe nad latentními fenomény, jež mu daly vzniknout.

Catherine Ébert-Zeminová přistupuje k literárněvědné práci s velkou intelektuální poctivostí a soustředěnou hloubavostí.

Trpělivě krouží kolem zvoleného pojmu, uvádí jeho možnou etymologii (tuto "psychoanalýzu slov"), postupně vyvozuje jeho jednotlivé významy, zvažuje jejich opodstatnění, vzájemné poměry i výrazovou eleganci.. Bere odpovědnost za každé nově zavedené slovo ("lécriture"), pečlivě zdůvodňuje, proč se uchýlila právě k příslušnému obratu či metafoře. Její způsob psaní je zkrátka pravým opakem zjednodušujících klišé či efektních obratů na jedno použití, kterých jsme stále častěji svědky v médiích a bohužel i některých literárních časopisech.

Za největší klad předložené studie však považuji určitou lehkost a svobodomyslnost, jež na první pohled jako by kontrastovaly s hutným, někdy až barokně rozbujelým způsobem vyjadřování. Autorka se nepodřizuje ani "geometrickým imperativům" francouzského univerzitního úzu (teze-antiteze- synteze, triadické členění na bloky s kapitolami o téměř shodném počtu stran, striktní chronologie) ani zákonitostem/ českého akademického žargonu. Píše o autorech, kteří jsou jí v nějakém smyslu blízcí, nebojí se občasných výpovědí subjektivnějšího rázu, literární analýzy spojuje s osobní zkušeností, aniž by jim však ubírala na obecné platnosti či metodologické přesnosti. Některé její texty jsou bližší básním v próze než suchopárně strukturalistickým tabulkám.

Texterritorium patří k tomu nejlepšímu, co jsem v poslední době četla z české teoretické produkce.

Z recenzního posudku: doc. PhDr. Eva Voldřichová Beránková, Ph.D.

Originalita předkládaného textu je nepopiratelná jak na stylistické, tak na obsahové rovině. Teoretický úvod se soustřeďuje kolem poeticko-teoretické reflexe mýtu o Narcisoví, který tvoří jakési podloží, z něhož potom budou vyrůstat konkrétní analýzy konkrétních autorů. Zde je funkčním způsobem zdůrazněno několik pozoruhodných motivů: nejen obligátní zrcadlení, ale také zvláštní povaha časovosti v narcisovském mýtu a "thanatovské" aspekty narcismu. Autorka všechny tyto aspekty ilustruje exkursy do oblasti literární dekadence.

Jestliže už zde se dá zdůraznit, že autorčina stylistická invence a mnohdy osobní tón nejsou na překážku preciznosti analýz, ještě více to platí o ústřední části knihy, prezentované jako souslednost kapitol věnovaných významným postavám francouzské literatury. Jde o přehled sice selektivní, ovšem vskutku impozantní. První ze zmniňovaných charakteristik není knize nijak na škodu, právě naopak: to, že si autorka vybírá jen některé - pravděpodobně svoje oblíbené - spisovatele, je dáno samotnou logikou jejího postupu. Nepíše se zde žádná učebnice (ačkoli, jak se domnívám, Texterritorium může roli učebnice či jakéhosi úvodu do literatury dvacátého století sehrát, a to vzhledem k osobní angažovanosti autorky dokonce ještě lépe než texty explicitně k tomu určené), nýbrž jde o jakýsi pohyb určitým literárním prostorem, k jehož vymezení se některé texty zjevně hodí lépe než jiné. Tak jako tak jde o přehled velmi rozsáhlý a ilustrativní: mezi mnoha dalšími autory zmiňme literáty tak různorodé jako Julien Green, Mandiargues, Queneau, Marguerite Yourcenar, Prévert, Char, Vian, z novějších potom Orsenna, Nothomb, Soucy, Gavalda a mnoho dalších. Tito autoři opět nejsou analyzováni "učebnicovým" způsobem, což je jedině dobře, neboť úzce fokalizovaný pohled umožňuje v některých jejich dílech zvýraznit motivy, které mohou při povrchní četbě snadno unikat čtenářově pozornosti.

f Všechny rozbory nabývají konzistence především díky teoretickému podhoubí, které je za nimi ""přítomno: mám na mysli především velmi dobrou orientaci v psychoanalytické teorii (s níž autorka udržuje už dlouhodobou interakci, soudě podle jejích předchozích knih a textů), v sémiotice (barthesovské i jiné) i filosofii. Je však třeba poznamenat, že autorka se vyhýbá úskalí, která na texty tohoto typu může snadno dolehnout: Texterritorium je všechno, jenom ne pojmová exhibice dokládající autorčinu sečtělost. Všechny teoretické reference jsou využity funkčně a především nikoli mechanicky; krátce řečeno, kniha má tu výhodu, že ji s prospěchem může číst jak student toužící se seznámit s francouzskou literaturou (skutečnost, že zřejmě nebude rozumět všemu, by jej v tomto případě měla motivovat k dalšímu studiu), tak literární vědec (který v textu najde celou řadu velmi originálních postřehů) nebo psychoanalytik (který se setká s příkladným propojením psychoanalytické teorie s literární vědou).

Úhrnem: knihu Texterritorium pokládám v českém kontextu, který na tento typ textů není zvyklý, za něco dosti výjimečného - náročnost analýz není na překážku čtivosti a osobní tón není na překážku přesnosti, nemluvě o autorčiných jazykových kompetencích, umožňujících číst všechny analyzované texty takříkajíc z "první ruky" a upozorňovat na jazykové nuance, které při četbě českých překladů (jakkoli zpravidla víceméně zdařilých) čtenáři uniknou.

            Z recenzního posudku: Josef Fulka