Jazyk – jeho český příběh  Marvan, Jiří

              vázaná, 456 str., 1. vydání  vydáno: červen 2015

                                  Vyznat se v moderním jazykovém světě češtiny se vší jeho mohutností i mnohostí, orientovat se ve všech jeho složitých peripetiích není možné bez spolupráce jeho staletých spolutvůrců a bez uchopení jejich myšlenek. Autentické texty, velkomoravským Konstantinem v 9. století počínaje a F. V. Pelclem spolu s J. Kollárem na rozhraní století 18. a 19. konče, nabízejí takovéto uchopení skrze dialog s těmito vzdálenými spolutvůrci, dialog, do něhož může vstoupit i adresát této knihy. Takováto interakce překonává zdánlivě nepřekonatelné – historie přestane být snůškou odtažitých dat či časem zavátých událostí a stane se aktivní součástí vědomostního prostředí, autosférou našeho adresáta, stane se mu jeho živou učebnicí lingvo-ekologické současnosti, jazykovou etiku, estetiku a empatii nevyjímaje. V nich je mateřština každého člověka povýšena na dílnu, ve které se utváří její vlastník (nikoli již pouhý mluvčí) i jeho intelekt, jeho život emocionální a duchovní. Ba více – náš adresát zároveň pochopí, proč Pražská škola učí, že jazykový systém nemůže být jazykem, není-li prožíván (B. Trnka).

                   Toto dílo je čtvrtým, přepracovaným a podstatně doplněným vydáním autorovy publikace o dějinách ekologického přístupu k českému jazyku. Sleduje historii českého myšlení o jazyce, zejména mateřském, a péče o něj od doby velkomoravské (s písemnictvím ve staroslověnštině) až k počátkům 19. století. Ekologický přístup k jazyku se ve světovém lingvistickém (především sociolingvistickém) kontextu bouřlivě rozvíjí, u nás však stále není patřičně etablován. Posuzovaná publikace k němu představuje velmi cenný příspěvek.

Publikace měla v prvních vydáních charakter vysokoškolské učebnice, nyní jej do jisté míry překračuje. Nejde o dílo ryze vědecké, spíše o fundovaně odborně podloženého "průvodce" jazykovými dějinami, snažícího se vést adresáty (primárně, ale nikoli nutně studenty bohemistiky) k vlastnímu uchopení a internalizaci poznatků a prožitků týkajících se češtiny jako mateřského jazyka a dovolávajícího se u adresátů individuálního tvůrčího podílu na výsledném "příběhu". Učební ráz knihy se projevuje zejména v její (vnitřně bohatě provázané) struktuře: jádrem každé kapitoly (uspořádání kapitol je v zásadě chronologické) jsou autentické dobové texty nebo jejich překlady, ty jsou doprovázeny autorovým komentářem a následovány řadou otázek a úkolů. V závěru knihy je umístěno přehledné shrnutí ("souhrn") ne snad obsahu jednotlivých kapitol, ale myšlenkové stavby (jazykověekologické teorie), která z nich vyrůstá, dále soupis centrálních pojmů této stavby a kalendárium událostí významných pro dějiny českého myšlení o jazyce. Následují ještě rejstříky (věcný, jazykový a jmenný), seznam ilustrací, soupis odborné literatury k tématu a anglické résumé. Vhodně vybrané ilustrace usnadňují přijetí myšlenkového přínosu knihy ze strany adresátů.

Mateřský jazyk není podle Jiřího Marvana pouze (ba ani především) nástrojem komunikace, nýbrž duchovním prostředím, které vytváří domov každého člověka - domov, jejž je třeba zvelebovat. Cíle publikace, formulujeme-li je z pohledu adresátů, jsou nejen poznávací (vědomostní), nýbrž převážně postojové a prožitkové (a to je oblast vzdělávání v současném vysokém školství bohužel marginalizovaná): publikace vede své uživatele k tomu, aby si ke své mateřštině vytvořili, popř. prohloubili a kultivovali, estetický a etický vztah, aby v ní viděli duchovní poklad. Úcta a láska k jazyku, vědomí zodpovědnosti za jeho osudy, podložené poznáním jeho historie a dalších souvislostí (mezijazykových, společenských, kulturních, náboženských), to je ve vzdělávání budoucích učitelů češtiny a kulturních elit vůbec moment velmi naléhavý.

V nynějším vydání byla kniha obohacena o dvě kapitoly. Jedna z nich se věnuje dějinám českého biblického překladu: představuje biblický text v národním jazyce jako prvořadého nositele gramotnosti a písemné kultury a uvádí řadu paralel z dějin biblických překladů do jiných evropských jazyků. Druhá nová kapitola, přidaná na závěr výkladu jako epilog, překračuje titulní "tisícileté" vymezení výkladu; je zaměřena na Jana Kollára, jeho pojetí mateřských jazyků jako díla božího a jeho důraz na etno- a lingvodiverzitu: "Ve svém jazyku ctí člověk sebe sama."

Z recenzního posudku: doc. Mgr. Robert Adam, Ph.D.