Nad Evropou půlměsíc  Černý, Karel (ed.)

brožovaná, 280 str., 1. vydání  vydáno: červen 2015

            Co spolehlivě víme o českých, evropských či amerických muslimech? Jsou skutečně tak odlišní? Jsou neintegrovaní a neschopní akceptovat principy, na nichž stojí fungování Západu? A co vlastně ovlivňuje naše mínění a formuje naše stereotypy při vnímání muslimských komunit žijících v západních společnostech? Kniha pro laiky srozumitelnou formou a přístupným jazykem prezentuje výsledky mnohaletých systematických empirických výzkumů českých sociologů, religionistů, antropologů a sociálních geografů. Naznačuje odpovědi na aktuální otázky, aniž by se uchylovala k nepodloženým spekulacím a dojmům, jichž lze nabýt při sledování vždy nutně selektivních médií či dokonce otevřeně islamofobních internetových diskusí. Čeští muslimové jsou v drtivé většině velmi dobře integrovaní a někteří dokonce (semi)asimilovaní do většinové společnosti. Mají kvalitní vzdělání, práci a přátele i partnery z majoritní společnosti. Akceptují české zákony a nevidí nepřekonatelné překážky mezi životem v moderní sekulární společnosti a praktikováním islámu. Naopak jen velmi obtížně u nás lze nalézt muslimy separované či marginalizované. Postavení českých muslimů se tak podstatně liší od muslimů západoevropských, v mnohém spíše připomíná velmi úspěšné americké muslimy, žijící svůj „americký sen“. Kniha však otevřeně upozorňuje i na některé potenciální problémy a rizika s ohledem k budoucí integraci: na vnitřní dynamiku muslimské komunity, neinformovanost české veřejnosti o islámu, danou např. úrovní školních učebnic, nebo na rostoucí islamofobii, která může doposud dobře integrované muslimy přimět k dobrovolné separaci v bezpečí vlastní komunity.

Předložený ediční návrh vítám jako jednoznačně seriozní pohled na téma vnímané již řadu let jako velmi aktuální, zároveň ale vystavované širokému spektru nepodložených spekulací a dezinformací a nezměrnému množství nepřátelsky vyostřovaných postojů, šířených zvláště webovými blogy. Kolektiv autorů recenzovaného titulu, mladých sociologů a geografů, zakládá předloženou práci na odborně vedených kvalitativních i kvantitativních výzkumech, které kvalifikovaně vyhodnocuje. Přehled a metody práce vykládá výstižně již úvod koncipovaný editorem Černým.

V celkovém počtu 10 studií jsou podávána zjištění, k nimž dospěli spoluautoři kolektivního díla. Zabývají se především muslimskou menšinou v ČR, některé zajímavé podněty přináší srovnání s migrantskými muslimskými komunitami v západní Evropě a také v USA (studie K. Černého a D. Gregera). Zjištění k primárně zkoumané situaci v ČR se z různých úhlů v podstatě shodují v názoru, který explicitně formuluje známý sociolog Daniel Topinka (autor rozsáhlé zprávy k tématu pro ministerstvo vnitra z r. 2007), že integrace muslimů je v ČR vcelku úspěšná. Zuzana Biirgerová v tomtéž duchu strukturovanými rozhovory zjišťuje, že čeští muslimové se cítí součástí zdejší občanské společnosti. Zvláštní případ tu představuje integrace čečenských uprchlíků (hloubkové rozhovory M. Zajícové). Významný blok studií sociálních geografů J. Novotného a F. Polonského se zaměřuje na úroveň znalostí a na subjektivní postoje českých a slovenských vysokoškoláků (dotazníky - 716 respondentů!), průzkum islámské tematiky ve středoškolských učebnicích (celkem 40) a na pohledy expertů (rozhovory s celkem 17 odborníky z akademické sféry, státní správy a nevládních organizací). Knihu uzavírá editor Černý úvahou motivovanou kritickými pohledy na orientalistiku z pera Anouara Abdel-Maleka a Edward Saida a na arabofobní filmovou tvorbu, jejíž neblahé působení na veřejné mínění sleduje ve Státech Jack Shaheen.

Celou práci hodnotím pozitivně, její zaměření považuji za objektivní a potřebné.

Z recenzního posudku: Prof. PhDr. Luboš Kropáček, CSc.

Patrně ještě nikdy se v moderním českém společenském diskursu tak často a s takovým zanícením nehovořilo o islámském náboženství a islámské kultuře, jako je tomu v posledních letech. Sdělovací prostředky chrlí zprávy, články a "analýzy" plné dezinformací a polopravd, špičkoví politici vydávají bohorovná nebo nepoučená prohlášení, profesionální intelektuálové, samozvaní "politologové", povrchní glosátoři, ba dokonce špičkoví politikové se s neuvěřitelnou lehkostí vyjadřují k tomuto světovému náboženství a politickým událostem, jež s ním (někdy) souvisí. Základním rysem podobných výpovědí bývá snaha o paušální odsudek, opakované poukazy na "islamizaci Evropy", na nebezpečí "střetu civilizací" nebo nanejvýš křečovité pokusy rozdělit islám na ten "hodný", který chce vést dialog a je připraven přijmout hodnoty demokratického Západu, a na ten "zlý", který je semeništěm "islamismu" a "mezinárodního terorismu".

Na druhé straně se - byť v nesrovnatelně menší míře - objevují postoje, které se z pozic politické korektnosti a intelektuálního pseudohumanismu snaží ony islamofobní tendence vyvracet. Takové pokusy někdy končí i tvrzením, že islám je v principu "mírové náboženství". Na ideologicky a obsahově slabé argumenty islamofobů se tu reaguje stejně chabými ideologickými postoji, neplodně obhajujícími "teorii" a praxi multikulturalismu, relativizujícími islámem motivovaný politický aktivismus a (jistěže iracionální) strach z islámského nebezpečí.

V zemích "západní civilizace" ovšem existují jednotlivci i celé pracovní týmy - orientalisté, obecní historikové, sociologové, kulturní a sociální antropologové, religionisté, skuteční politologové, političtí analytikové a poučení žurnalisté. Bez ohledu na vzájemné prolínání těchto disciplin z hlediska metodického - oni všichni (pokud jsou profesionálně zdatní) jsou schopni (při pochopitelné rozdílnosti metodologických východisek) popsat a zhodnotit sledovaný fenomén (nebo jeho určité roviny) s takovou mírou věcnosti a objektivity, jaké jen lze ve společenských vědách dosáhnout. O výsledky jejich akademického i aplikovaného výzkumu se různou měrou zajímají jak politické kruhy a příslušná ministerstva, tak zainteresovaná část veřejného mínění.

Přesně do této kategorie zapadá recenzovaná kolektivní monografie. Jejími autory jsou relativně mladí, ale - jak z obsahu textu vyplývá - zdatní politologové, sociologové a religionisté. Jejich kvalifikaci také odpovídá celkové metodické zaměření knihy.

Proč je důležité, aby kniha vyšla:

1) V českém intelektuálním diskursu v poslední době stoupá počet islamofobních textů (brožury, články, webové portály), které nepřiznávají svou ideologickou povahu a tváří se jako profesionální a poučené.

2) Prostřednictvím této knihy by došlo k významnému posunu, resp. alternativnímu metodologickému (mezioborovému) uchopení daného tématu oproti dosavadní úrovni zpracování "českého islámu" (viz Mendel, Rataj, Ostřanský, případně Klapetek, Vojtíšek a další příspěvky).

3) Práce přichází jako klidný, věcný, obsahově bohatý a veskrze odborný text do zjitřeného ovzduší české islamofobie, jež vyvrcholila po zásahu českých represivních orgánů proti Muslimské nadaci v Praze koncem dubna 2014.

K jednotlivým obsahovým záležitostem se více vyjadřovat nebudu. Z hlediska účelu a rozsahu tohoto posudku to není nezbytné. Konstatujme jen, že jednotlivé studie obsahují množství nových empirických a doložených skutečností, vyplývajících z "terénního" . výzkumu, podnětných interpretací a závěrů, vyzývajících ke gloso vání či dalším otázkám. A tak to má v podobném typu společenskovědního projektu být.

Z recenzního posudku: Doc. PhDr. Miloš Mendel, Csc.