Dramatik František Adolf Šubert
Veselý, Antonín

brožovaná,  338 str., 1. vydání
vydáno: srpen 2015

První ředitel Národního divadla František Adolf Šubert (1849–1915), člověk mimořádně aktivní a zasloužilý hned v několika ohledech, dosud neměl žádnou vydanou monografii. Zpřístupněním zrevidovaného rukopisu z pera novináře, uměleckého kritika a literárního historika Antonína Veselého (1888–1945) o F. A. Šubrtovi jako dramatikovi splácíme část dluhu českého kulturního dějepisectví vůči této velké, zakladatelské a málem již polozapomenuté osobnosti. Autor a v jeho stopě editor publikace sledují Šubrta v celém vývoji jeho dramatické tvorby, v minulosti neprávem podceňované, od studentských počátků přes složité překonávání romantické estetiky a soudobých vlivů francouzských až po několik závažných pokusů o soudobé realistické drama, které plnily aktuální průkopnickou úlohu v české dramatické produkci. Jejich závažnost autor dokazuje přesvědčivě, na základě důkladného pramenného studia a v širším kulturním a politickém kontextu.

Předložená edice staršího rukopisu Antonína Veselého věnovaného převážně analýze dramatické tvorby Františka Adolfa Šuberta je bezpochyby záslužným dilem, a to jak s ohledem na osobu autora (A. Veselého), tak jeho "hrdiny". Přestože se jedná o desítky let starou práci, jeji hodnota zdaleka nepominula. Přinejmenším proto, že česká literární, divadelní i historická věda stále postrádají kvalitní životopis či jen fundovanější rozbor díla F. A. Šuberta, významného dramatika a novináře posledni třetiny 19. století a mnohaletého ředitele českého Národního divadla. Je až s podivem, že osoba tak mnohostranného a nadaného umělce, a současně schopného "manažera", zůstávala tak dlouho mimo zájem badatelů.

Z recenzního posudku: PhDr. Luboš velek, Ph.D.

Divadlo to byla v české společnosti velmi ctěná instituce s bohatou tradicí, po politické porážce revoluce 1848/1849 navíc začaly divadelní představení i další aktivity ve prospěch českého národního divadla suplovat i aktivity politické. A politika byla s divadelním životem a provozem spojena i nadále. Národní divadlo bylo pro generace našich předků čin, který potvrzoval zázračné zmrtvýchvstání národa, a proto i samu historii budování tohoto divadla chápali jako součást tohoto zázraku... A František Adolf Šubert tuto instituci dlouho a nepřehlédnutelně reprezentoval. Byl to pracovitý člověk, výrazný dramatik své doby, ale především osobnost mimořádného významu v tehdejším českém veřejném životě. A takové osobnosti je třeba zpřítomňovat.
Antonín Veselý ve své práci, vznikající před cca 70 léty (vnitřně členěné do devíti kapitol) podrobně analyzuje jednotlivá Šubertova díla, nabízí svůj rozbor literárních vlivů, které na F. A. Šuberta působily, ať již šlo o zdroje domácí či zahraniční, upozorňuje na překlady, či úsilí o překlady jeho děl, na dobové recenzní reflexe i problémy při uvádění jeho her na domácích i zahraničních (hlavně slovanských) divadelních scénách, ale i na další souvislosti. Veselého práce je i proto důležitá, že nabízí průhled do divadelního provozu a jeho možných úskalí (uměleckých i politických). Upozorňuje na zajímavé souvislosti dobového uvedení Šubertových prací na pražských i venkovských scénách, na dobové souvislosti témat Šubertových děl, pro něž nacházel inspirace v české aktuální politice i kulturní scéně. (A tyto události Veselý detailněji přibližuje tam, kam už ani paměť jeho současníků nesahala...) Neopomíná ani přiblížení toho, jak finančně náročná byla výprava Šubertových děl, jaká byla hospodářská situace české divadelní scény, jakým způsobem byla vedena (a Šubertem ovlivňována) propagace divadelních představení (divadelní vlaky!), zájezd Národního divadla do Vídně (!). Veselý se také věnuje (i pro moderní historiografii charakteristickému bádání o sociálních sítích) zodpovězení otázky "Kam se Šubertem?", když skončil své angažmá v Národním divadle a pro osobnost tohoto významu nebylo v českém veřejném kulturním prostředí (politikou limitovaném) vhodné místo.
Oceňuj i-li práci Veselého o Šubertovi proto, že by měla probudit hlubší zájem o dílo a působení tohoto významného dramatika, ale především divadelního ředitele, organizátora divadelního života a impozantního výstavního "manažera", mám na mysli i ty pasáže Veselého práce, které těží z dobové korespondence. Dnešní historický výzkum by právě komplexnější a mnohostrannější využití osobní korespondence v práci ještě vyzdvihl.

Z recenzního posudku: Doc. PhDr. Magdaléna Pokorná, CSc.