Rozvoj hospicové péče a její bariéry
Tomeš, Igor - Dragomirecká, Eva - Sedlárová, Katarina - Vodáčková, Daniela

brožovaná,  168 str., 1. vydání
vydáno: září 2015

Monografie vypracovaná pracovníky katedry sociální práce a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v rámci výzkumu „Sociální souvislosti stárnutí obyvatelstva“, zařazeného do širšího výzkumu PRVOUK Univerzity Karlovy, shrnuje výsledky výzkumu podpory správy paliativní péče státními a veřejnými institucemi. Soustřeďuje se zejména na otázky veřejné podpory hospicové péče. Na základě rozhovoru s řediteli velké většiny existujících hospiců v České republice a na základě skupinových rozhovorů (metodou focus group) se zaměstnanci ve vybraných hospicích docházejí autoři k závěru, že hospicová péče nemá dostatečnou podporu veřejných institucí a veřejnosti. Paliativní péče nabízená hospici je přitom obecně považovaná za podstatně kvalitnější než péče poskytovaná v nemocničních a jim podobných zdravotních zařízeních; vyšší kvalita byla zjištěna zejména v sociálních a duchovních dimenzích hospicové péče, které činí proces umírání důstojnějším. Ze zjištění je dovozena potřeba větší podpory státní a veřejné správy hospicům.

Práci, kterou jsem měla tu čest dostat k hodnocení jako oponent, je třeba složit hned dvě poklony: první za volbu tématu, které je často ve společenských diskusích opomíjeno a v české společnosti je stále ještě normální "umírat za plentou"; druhou poklonu si pak zaslouží kvalita zpracování celé předložené monografie.
Celé dílo je strukturováno tak, že jasně vypovídá o tom, kdo byl vedoucím kolektivu erudovaných odborníků v oboru. Jak to v pracích nesoucích rukopis prof. Tomeše bývá, je čtenář nejprve uveden do tématu vysvětlením pojmů a jejich zasazením do mezinárodněprávního i národního právního rámce. V případě tématu, které je spíše blízké oborům sociální práce a zdravotních služeb, event., medicíny, je tento úvod někomu, kdo pracuje na Právnické fakultě UK, přinejmenším sympatický.
Jako velmi přínosné hodnotím kapitoly 5.-.7., ve kterých je možné načerpat mnoho velmi zajímavých a často zcela nových informací a inspirativních myšlenek. Skutečnost, že se autoři vydali do téměř všech hospiců v ČR a vedli tam rozhovory nejen s řediteli, ale i s personálem těchto zařízení, je třeba vyzdvihnout, jako velmi přínosnou, nejen z hlediska energie, kterou bylo jistě třeba do takového počinu vložit, ale i z hlediska nasbíraných poznatků, které představují zcela ojedinělý zdroj informací přímo z terénu. Rovněž tak kapitola sedmá je svým obsahem úctyhodná, a to především množstvím zahraničních studií, které se autorům podařilo nashromáždit, ale také zajímavými srovnáními, jakož i zmapováním domácích zdrojů. V této kapitole nechybí ani vlastní výzkum, jehož předmětem je mezigenerační srovnání pohledu na zkoumané téma, což je samo o sobě velmi originální a neotřelý nápad, který zároveň opět představuje cenný zdroj informací.

Z recenzního posudku: doc. JUDr. Kristina Koldinská, Ph.D.