Minerva 1890-1936  Sekyrková, Milada

brožovaná,  404 str., 1. vydání
vydáno: září 2016

doporučená cena:  450 Kč

Kronika gymnázia Minerva zachycuje první takřka půlstoletí (1890–1936) existence střední školy, jejíž založení představovalo průlom do systému vzdělávání. Jako první dívčí gymnázium ve střední Evropě mělo za cíl připravovat dívky ke studiu na univerzitách, které však v době vzniku školy ještě nebylo nejen v rámci habsburské monarchie možné. Kronika tak mapuje i cestu, kterou zakladatelka Eliška Krásnohorská, pedagogové školy i žačky zvolili, aby pomohli prosadit vstup dívek na univerzity a následně jejich rovnocenné uplatnění v kvalifikovaných oborech. Vzhledem k povinnosti zaznamenávat každodenní rutinu podchycuje kronika i diskontinuitu (ale v lecčems i kontinuitu) středoškolské výuky za panování Františka Josefa I., během 1. světové války i po roce 1918, v nově vzniklém Československu.

Založení a vývoj Minervy, prvního dívčího gymnázia ve střední Evropě, je bezesporu zajímavým badatelským tématem. Tím spíše, že kompletní dějiny této instituce nebyly ještě v úplnosti popsány, pomineme-li jubilejní, převážně vzpomínkově laděné almanachy a sborníky. Vzhledem k současnému stavu bádání v oborech gender a women's history je tedy namístě věnovat pozornost dívčímu vzdělávání středoškolské úrovně s využitím nových metodologických postupů a s přihlédnutím k současným výsledkům výzkumu.
V úvodu je stručně a s odkazy na stávající odbornou literaturu popsána historie dívčího vzdělávání v Českých zemích od 18. století a pokusy o vytvoření instituce, která by garantovala vyšší dívčí vzdělání. Připomenuty jsou rovněž osoby mající v tomto ohledu největší zásluhy (Karolina Světlá, Eliška Krásnohorská), Vzhledem k citované odborné literatuře bych doporučovala mírnou aktualizaci, např. kromě prvotiny Mileny Lenderové využít syntézu, kterou autorský kolektiv pod jejím vedením vydal roku 2008; otázkou financování Minervy se v poslední době zabývala Jana Malínská. Naopak velmi cenné a zřejmě vůbec poprvé využité jsou údaje citované z archivního fondu AHMP nebo AUK, které mohou poskytovat jiný pohled na Minervu než prameny provenience osobní.
Za úvahu by stálo blíže specifikovat typy dívčích škol (viz poslední odstavec na s. 2), z uváděných příkladů se poněkud vytrácí, že každá z nich měla jiné výchovně-vzdělávací cíle, navíc se jednalo o školy různých stupňů a typů (spolkové, státní). Vyšší dívčí škola byla měšťanka a škola elitního typu, bez nároku na odborné vzdělání, na rozdíl od odborných spolkových škol, které však měly často spíše formu kurzů; čtyřletý učitelský ústav byl zakončen maturitou; škola Ženského výrobního spolku nepřipravovala jen pro řemeslo, ale také pro práci v obchodě nebo kanceláři.
Detailně jsou v úvodu zmapovány kroky, které vedly ke vzniku spolku Minerva a poté stejnojmenného dívčího gymnázia, celý proces je dokumentován citacemi z úředních dokumentů, provázejících jeho založení (uvedeny v přílohách). Další části textu charakterizují složení pedagogického sboru, strukturu výuky a osnovy nebo prostorové a finanční podmínky školy, Samostatná kapitola je věnována úsilí o vstup absolventek Minervy na univerzitu.
Většinu těchto informací lze sice nalézt v další odborné literatuře, na niž text dostatečně odkazuje, přínos úvodní kapitoly však spatřuji v její komplexnosti, ať už věcné, nebo časové (obraz gymnázia včetně jeho proměn v meziválečném období). Za důležitý považuji popis dopadu první světové války na chod školy, tedy obraz situace gymnázia relativně krátce po jeho etablování ve společnosti, toto období bývá většinou opomíjeno. Stejně významné je připomenutí podílu žen činných v politice a veřejném životě za první republiky, z nichž většina získala své vzdělání právě na Minervě.
Domnívám se, že vůbec poprvé je k vydání připravena kritická edice Kroniky, a to jako nedílná, možná dokonce zásadní Část celé práce. Obsáhlé faktografické informace jsou obsaženy v tabulce a anotovaném jmenném rejstříku.
Posuzovaná práce je nesmírně zajímavým a cenným příspěvkem pro výzkum týkající se ženského vzdělání a dějin školství v českých zemích.

Z recenzního posudku: PhDr. Marie Bahenská, Ph.D.
Edice rozsáhlé kroniky prvního dívčího gymnázia Minervy je nepochybně významným (a pracným) počinem, kteří ocení historici zaměření dějiny žen, dějiny vzdělanosti vůbec a ženské zvláště, na dějiny Prahy atd., stejně jako laičtí zájemci o historii či potomci absolventek někdejší Minervy.
Z hutného textu kroniky je zřejmé, do jaké míry byly svazující předpisy, které stanovily podobu a strukturu školních kronik a tak vlastně znemožňovaly pisateli (řediteli školy), aby dal zápisům osobitější charakter. V důsledku toho není souvislá četba edice příliš zábavná, nicméně tento (objektivní) nedostatek jistě vyváží předmluva (Úvod) věnující se dějinám ústavu.

Z recenzního posudku: Milena Lenderová