Zápolení o pravdu, naději a lidskou důstojnost
Pospíšil, Ctirad V.

brožovaná,  416 str., 1. vydání
vydáno: únor 2017
edice: Teologie


Nová monografie Ctirada V. Pospíšila přináší podstatné rozšíření předchozích výzkumů v oblasti vztahů katolické teologie k poznatkům přírodních věd v minulém a předminulém století. V první části autor představuje poměr dobové teologie k astronomii a neshledává zde sebemenší konflikt. Druhá část pojednává o postoji teologie k evoluci v oblasti fauny a flóry. I zde se rýsuje značná otevřenost k faktu evoluce, nikoli však k jejímu materialistickému pojetí.
Hlavní třecí plochou byla vize evolučního vzniku lidstva, která vyvolávala bouřlivé diskuse nejen v oblasti teologie, ale také mezi představiteli jiných vědních oborů. Autor zachycuje nejen postoje českých teologů, ale také těch, kdo tuto koncepci vzniku lidstva propojovali s křesťanskou teologií stvoření a antropologií již od posledních desetiletí 19. století a na počátku století dvacátého.
V českém prostředí doposud zcela nezpracovaná tematika s řadou přínosů i na poli mezinárodního bádání dokládá, že postoj teologů nebyl zdaleka jednoznačně zamítavý a že již od dvacátých let minulého století bylo přijímání vzniku lidského těla evolucí vcelku běžným standardem katolické teologie stvoření zejména v německy mluvících zemích a ve spojitosti s tím i v Čechách a na Moravě.

Předkládaná monografie si uložila obtížný cíl popsat vývoj dialogu mezi katolickou teologií a přírodními vědami v českém prostředí. Vzhledem k rozsahu studie se jedná o naprosto ojedinělou práci, která u nás nemá srovnání. Studie je rozdělena do tří hlavních oddílů, první popisuje diskuzi týkající se astronomie a geologie, druhý sleduje vývoj dialogu v oblasti evoluce živé přírody vyjma člověka a konečně třetí část se zabývá debatami ohledně evoluce lidského rodu. Kromě historického přehledu jednotlivých autorů a jejich postojů připojuje na konci monografie prof. Pospíšil vlastní teologickou reflexi evoluce člověka.
Problematika vzniku vesmíru, planety Země a vývoje života je oblastí lidského poznání, které ze své podstaty již po staletí fascinuje vědce i laiky. Poznatky, které učinila novověká věda, tudíž nutně vyvolávaly diskuze nejen mezi vědci, ale v rámci celé západní společnosti. Zároveň Současně s pokrokem přírodních věd, docházelo k pokroku v biblické teologii a k posunu od doslovného k alegorickému výkladu některých částí Písma, především knihy Genesis. Autor formou citací originálních textů odhaluje, mnohem méně konfliktní postoje, než bychom očekávali a to jak na straně teologů, tak na straně přírodovědců. Ukazuje se, že ve skutečnosti panovalo mezi českými teology a přírodovědci jasné uvědomění si kompetenčních polí jednotlivých oborů lidské zkušenosti. Právě zmíněná kompetenční pole tvoří jakousi kostru celého příběhu, neboť se ukazuje, že dodržují-li obě strany vnitřní pravidla svého oboru, nemůže docházet ke konfliktům. Přírodovědci z hlediska empirické metody nemohou nebýt agnostiky a teologové naopak nemají co říci k oblastem striktně empirickým. Pochopitelně v reálném životě se často do vědeckých poznatků či teologických východisek připojuje i subjektivní světonázor pisatele což, může vést ke zmíněným střetům. Ty je však vždy třeba chápat mimo rovinu přírodovědeckou, neboť se jedná o střet dvou světonázorů či filosofií a nikoliv empirických důkazů. Na závěr celé publikace autor předkládá originální teologickou reflexi vzniku-stvoření člověka a novým způsobem definuje lidskou bytost, čímž propojuje oblast biologického vývoje s oblastí filosofické a teologické antropologie a také soteriologie.
Autor se pustil do metodicky velmi náročného úkolu prostudovat a následně předložit čtenáři autentické texty pocházející z dobových monografií a periodik a to jak odborného, tak také popularizačního, či celospolečenského rázu. V rámci snahy o co nejvěrnější zprostředkování dialogu mezi teologií a přírodovědou zpracoval autor desítky textů jak z oblasti katolické teologie, tak z oblasti přírodních věd. Šíři záběru studie dokladují příklady vybraných periodik, ze kterých autor čerpal: Časopis kat. duchovenstva, Vlast, Živa, Vesmír, Osvěta a další. Klíčem výběru studovaných textů byla pouze jejich příslušnost k danému tématu ve vymezeném časovém období, čímž se autor snaží o maximální možnou objektivitu. Čtenáři se tudíž otevírá jedinečný pohled na dobovou diskuzi jednak uvnitř zmíněných oborů a také mezi nimi navzájem. Ačkoliv není v lidských silách obsáhnout vše co bylo k danému tématu napsáno, zvolená metoda velmi široce pojaté historické sondy, dává čtenáři možnost, aby si sám utvořil relevantní názor na danou problematiku.
V komentářích a vlastní reflexi studovaných textů se autor striktně drží vlastního kompetenčního pole teologie, čímž otevírá prostor pro dialog. Velmi důrazně zde odmítá fundamentalistické tendence, ať už ze strany „popíračů evoluce“, tak ze strany „militantních ateistů“. Své chápání vzniku-stvoření a vývoje světa, evoluce života a člověka popisuje autor pojmem „inteligentní plán“ (inteligent design), avšak jelikož si je vědom mnohovýznamovosti tohoto pojmu pokouší se o jeho „kultivaci“ v katolickém prostředí. Tímto se jasně vymezuje vůči tomu, jak tento pojem používají například fundamentální kreacionisté v USA a zamezuje tak narušování kompetenčního pole přírodních věd. Z mého pohledu absolventa oborů molekulární a buněčné biologie, teologických nauk a doktoranda v oboru botaniky a fyziologie rostlin se autor nedopustil, žádného významnějšího prohřešku vzhledem k přírodním vědám, ani metodicky ani z hlediska vědecké etiky. Naopak jeho striktní rozlišovaní kompetencí jednotlivých oborů a druhů lidského poznání a snaha o maximální možnou objektivitu, umožňuje nastolit podmínky skutečného dialogu mezi přírodními vědami a dalšími formami lidského poznání. Tento přístup je v soudobých pracích bohužel spíše výjimečný a o to více si zaslouží ocenění.

Z recenzního posudku: Mgr. Jan Humplík
Nakolik je mi známo, podobná monografie dosud neexistuje nejen v českém prostředí. Za obdivuhodné považuji, s jak velkým množstvím literatury autor pracoval - nepojednává o někdejších autorech, ale nechává je mluvit přímo prostřednictvím četných úryvků z jejich děl. Výjimečnou stránkou této knihy je prolínání velkého počtu oborů (a jejich metodologie), s nimiž se musí autor po důkladném obeznámení vyrovnat. Text je také velmi vhodně strukturován, takže čtenáře provádí předkládanými tématy velmi plynule.

Z recenzního posudku: Mgr. Pavel Černuška, Ph.D.