CESTA NA TAJMYR - F.R.Hrabal-Krondak


Po Jeniseji k Severnímu ledovému oceánu - krajem šamanů, starověrců, komunistických lágrů a morbidní postsovětské nostalgie


termín vydání: 10/10/ 2020

Popis:

 528 STRAN (432 stran textu + 96 stran barevných příloh + c. 750 fotografií  na křídovém papíru.

Formát 23x16 cm, vázaná kniha / tvrdá obálka.

ISBN 978-80-88969-08-1

ANOTACE:

„Cestopis o Rusku, a jmenovitě hlavně o Sibiři a Arktidě, z pera renomovaného českého cestovatele, jenž zná Rusko zřejmě lépe, než 90% Rusů, jelikož ho během posledních 10 let projel křížem krážem – od Petrohradu po Vladivostok, od Murmansku po Magadan, od Čečenska po Čukotku a od Altaje po Jamal a Tajmyr – a navštívil de facto všechny oblasti a republiky Ruské federace, vyhýbajíc se vesměs turistickým destinacím.

Během svého putování navštívil nejen četná muzea, archivy a chrámy, ale též mnohé školy a výzkumné ústavy i řadu těžko dostupných míst – starověká posvátná místa, opuštěné vojenské základny, archeologická naleziště, zlaté doly i polární stanice, megalitické svatyně, továrny i mrtvá města, hroby čs. legionářů i pozůstatky stalinských lágrů, rejdařství a ateliéry umělců, ale i pozoruhodné přírodní scenérie, zahraničním turistům nedostupné.

Pomáhal vakcinovat soby jamalským pastevcům, účastnil se lovu kalmarů v Japonském moři a sobů na Čukotce, lovil jesetery na Leně a kambaly na Kolymě, zúčastnil se šamanských obřadů na Altaji, v Burjatsku, Tuvě a Jakutsku, splavil mohutné a divoké sibiřské řeky - Jenisej, Irtyš, Lenu, Kolymu, Angaru a Podkamennou Tunguzku...

Díky tříletému pobytu uvnitř nejrůznějších místních etnických a sociálních komunit, sdílejíc s domorodci mnohé intimní životní epizody (rodinné oslavy, svatby, křtiny a náboženské rituály), měl možnost seznámit se zdejšími poměry – každodenním životem a názory obyčejných lidí – komplexněji, než se to podaří mnohému "domorodci", žijícímu ve vzdálené metropoli, nebo zahraničnímu "expertovi", mnohdy navíc závislému na službách tlumočníka, během několikatýdenní expedice.

Cestujíc po Rusku autostopem, dálkovými vlaky, maršrutkami a náklaďáky, občas pásovými transportéry, na palubě vrtulníku, nákladní lodi či tankeru, setkává se během svých cest s intelektuály i dělníky a řemeslníky, ministry i pastevci, vědci i domorodými šamany, rektory universit i venkovskými učiteli, žurnalisty, spisovateli, zálesáky, léčiteli, geology a naftaři, představiteli samospráv, byznysmeny i politiky, s polárníky, záchranáři, piloty vrtulníků i šoféry náklaďáků; s lodníky, námořníky i rybáři. Diskutuje při šálku čaje či sklence vodky s místními umělci, spisovateli, válečnými veterány, kozáky, lovci a zlatokopy, studenty i penzisty, buddhistickými mnichy, muslimskými imámy i židovskými rabíny, pravoslavnými popy i katolickými misionáři, s etnografy i příslušníky nesčetných původních etnik, aby své poznatky a zážitky následně prezentoval ve svých cestopisech, doplňujíc je vlastními úvahami.

Kniha je navíc doplněná zhruba 750 jedinečnými barevnými fotografiemi.“

OBSAH

 

Předmluva Alexeje Kelina

13

Předmluva Libora Dvořáka

17

Úvodní slovo autora

19

Prolog

23

Znova na východ

26

Na skok v Kyjevě

27

Přestup v Moskvě

27

Znovu na Magistrále aneb O šampionátu a latrínách

28

Diskuze s vojáky o syrském angažmá ruské armády

30

Přivítání v Krasnojarsku aneb Moji Sibirjaci mi rozumí

32

V impériu hliníkového krále aneb Děripaskovo město černé oblohy

35

Jak se kradl hliník aneb Z bandity ctihodným miliardářem

39

Krasnojarské stolby

43

Návštěva Jenisejrečtransu a tamního muzea lodní dopravy

46

Po proudu Jeniseje na palubě remorkéru

48

Proti proudu Angary – Strelkovskij a Nadzorovskij parog

50

Setkání s voraři a petrohradským zálesákem

51

Sugudaj neboli Salamur

52

Tajga – útočiště vyděděnců i hledačů Boha

53

Motygino

54

Zpátky na Jeniseji – zastávka v Lesosibirsku

55

Jenisejsk

56

Monastyrskoje ozero aneb Jezero mrtvých mnichů

60

Návštěva Krasnojarské hydroelektrárny aneb Největší výtah světa

62

Takřka synkretický okruh Krasnojarskem

64

Katedrální mešita a chrám Hare Krišna

68

Judinova knihovna aneb Příběh osvíceného vinopalníka-knihomola

69

Po stopách čs. legionářů

74

Haškova cesta od Lvova po Lvovovou

74

Trojické kladbišče

83

Vojennyj gorodok

84

Na palubě Geroje Moskvina

86

Sredně-Šiverskij perekat, Dívčí skála a seznámení s okroškou

87

Znovu v Simonovském Zatonu

89

Změna plánu aneb Naproti Plotovodu

91

Přestup na Plotovod 709

92

Osinovskaja sistema a Lidožroutův ostrov

93

Ve spárech vichřice

94

Turuchansk a ústí Nižní Tungusky

96

Překročení polárního kruhu a polární křest

97

Sychravá Igarka

98

Tánin boršč

99

Stará Igarka a Muzeum "Večnaja mjorzlota"

100

Do mrazivých hlubin aneb Procházka permafrostem

102

Něco málo o Stavbě č. 503 neboli Stalinově "Mrtvé trati"

103

Dědic z Kalkaty aneb Dobrodružná historie jednoho románu

106

Dobrá rada nad zlato a též něco málo o ruské kuchyni

108

Výlet do Jermakova aneb Po stopách stalinské "Strojky 503"

111

Hledání jermakovských "Oveček" a setkání s bolševníkem

113

Hurá, "Ovečka"

118

Lodní baňa

124

Taková to byla velká láska... aneb Pochybná družba národů

126

Proč nás nemáte rádi?

127

Ruská pravda a skutečnost

140

Ruská tripartita a idea panslavismu jako trojský kůň ruského

            imperialismu

149

Poročnoje prokljatie aneb Děsivé dědictví Rudého Babylonu

153

Připlouvá Čkalov

155

Přistání v Dudince

158

První dojmy a něco málo o Dudince na úvod

159

Temné podhoubí Dudinky

162

Simon Čachvadze aneb Ze slunečné Gruzie přes Solovky na Tajmyr

163

Strašidlo amerického imperialismu obchází i Tajmyr

166

Skoro černý pátek třináctého aneb Rusko, země nalevo od rozumu

170

Tajmyrský dům lidové tvořivosti

171

Setkání s nganasanskou kulturou

172

Jak vznikla země

173

Kazarka a role husy ve světových archetypálních mýtech

175

Něco málo o dolganském a eneckém folklóru

178

Jak se z rybářů stali pastevci

180

Výprava do jámy lvové neboli kasáren Pohraniční stráže

181

Ruská deelektrifikace a další zhovadilosti

182

V Potaninově "Ocelovém" městě aneb Špinavé arktické Eldorádo

185

Mezi aviaspasatěli

188

Oslava narozenin v baru Vzaboj

189

V lůně literárního Tajmyru

190

Seznámení se zdejšími ekologickými poměry

191

Všední den na záchrance

194

Takřka ekumenická procházka Norilskem

196

Nedobrovolné seznámení s ruským zdravotnictvím

200

Potulka arktickým Chánovem

201

Záchranná mise aneb "Země jezer" z ptačí perspektivy

203

Záchranná mise, den druhý aneb Idea putoranského vortexu

206

Seznámení se Zemfirou a Festival severní jahody

209

Znovu směr Putorana

210

Jezero Lama

214

Vrbovkový domeček

215

Cesta k vodopádu a něco málo o putoranské flóře

216

Vodopád Neralach a něco málo i o putoranské fauně

218

Všudypřítomné stopy GULAGu a modřínový elixír Ing. Kaluského

223

Stěhování mezi prostý lid

228

Opět po stopách GULAGu − Ruiny věznice Kalargon

230

Kaňon řeky Daldykan aneb Tajmyrská Rudá řeka

231

Norilská Golgota

234

Tajmyrská vzpoura

237

Medvěžka a Karjer No. 7/9

238

Po stopách raketové základny a procházka starým Norilskem

240

Rozloučení s Norilskem

242

Den domorodých národů v Dudince

243

Směr Dikson aneb Na palubě Chansuty Japtune

246

O ruské pohostinnosti a nedotknutelnosti relikvie Balšoj pabědy

251

Nevlídným Jenisejským zálivem

252

Krestovskij ostrov

253

Over Troubled Watters of Kara Sea

254

Terminál Čajka aneb Ruské sny o rackovi snášejícím zlatá vejce

254

Konečně Dikson

256

Jak jsem se stal narušitelem aneb Zatčení v Diksonu

257

Na výzvědy (se sevřeným žaludkem) aneb Druhý dojem z Diksonu

259

Arktický Mordor anebo Smetiště Arktida

260

Nikifor Aleksejevič Begičev, legenda Severu

262

Okolí Diksonu

264

Prohlídka Diksonu a něco málo o zdejších pamětihodnostech

265

Operace Wunderland aneb Bitva o Dikson

267

Loď duchů

274

Návrat do Dudinky a vynesení ortelu

275

Na palubě Matrjosova

279

Zastávka Kurejka aneb Stalinův panteon na břehu Jeniseje

281

Den čtvrtý − Zapomenutý průplav Jenisej-Ob

286

Zpátky (na skok) v Krasnojarsku

287

Spektakl „Iluze“

288

Mít 100 kamarádů je lepší, než mít 1 000 dolarů

289

Málem opět v průšvihu díky ruskému železničnímu šimlovi

290

Zpět do Ruska zadními vrátky

291

Synkretický Omsk – Návštěva synagogy, mešity a chrámu Hare Krišna

293

O omských tramvajích a duchu revanšismu v ruské společnosti

296

Tajemné omské metro aneb Sibiřská černá díra

299

Parodie na volby a omské policejní manévry

302

Víkend na ruské zahrádce aneb Poslední spása ruských penzistů

305

Od červené krysy po zelenou hvězdu

308

Setkání s Dharmovým tulákem z Blagověščenska

317

Na skok do Okuňjova

320

Svátek podzimní rovnodennosti na břehu Tary

320

Serebrjanoje – plačící ikona a kurgannaja lichoradka

322

Pohanská oslava Novoletí 7527 aneb Ovseň s rebrovskými starověrci

326

Židovské lyceum a vyhoštění vrchního rabína Sibiře

337

Uspenský katedrální chrám a omské ministerstvo kultury

340

Česká diaspora Omské gubernie

343

Setkání s krajany v předvečer svátku svatého Václava

344

Svatováclavské posvícení v Novogradce

347

Vygumovaní gladiátoři táhnou na Východ aneb "Rastikova federaska" vítá každého, kdo má "ruskou duši"

351

Levicoví intelektuálové jako užiteční idioti Kremlu

359

Moskva jako odvěká Mekka světové reakce aneb Rusko v protisměru

362

S Viktorem Kasjanovem po stopách Františka Winklera

368

Omské hřbitovy – kronika města vepsaná do žuly a mramoru

374

Piknik na čerlakském hřbitově

378

Rychlík Novosibirsk⎼Bělgorod

380

Bělgorod

381

Katedrální náměstí bez katedrály a zmizelý klášter

386

Nedobrovolný pobyt gruzínské královny Mariam v Bělgorodě

387

Operace Citadela aneb Ohnivý oblouk kolem Bělgorodu

388

Smolenský chrám a pomník Čestného policajta

390

Přestup v Charkově

391

Napříč Ukrajinou aneb Debatní kroužek na kolejích

393

Příjemné užhorodské intermezzo

396

Putování od Švejka k Masarykovi

398

Užhorodem historickým

403

Setkání se Šuhajem loupežníkem

406

Otravná dohra aneb Reminiscence na socík

408

Epilog

425

 

Předmluva Alexeje Kelina

Lidé, nahlížející na události probíhající v současném Rusku evropskýma očima, se zoufale mýlí v hodnocení příčin a následků všech jevů v této nemocné zemi.

 

Tento mimořádně zajímavý cestopis mne velice potěšil. Způsob podání zážitků názorně demonstruje příslušnost autora k menšině. Nikoli menšině národnostní, ale k menšině, o které tvrdí profesor Radkin Honzák, že tvoří cca ⅓ obyvatel této planety.  Jsou to lidé, kteří používají svůj mozek k myšlení.  Zbylé ⅔ lidí myšlení bolí a unavuje.  A tak vyhlížejí Vůdce, který z nich sejme odpovědnost za vlastní osud a umožňuje jim zůstat součástí snadno manipulovatelného stáda.  Skvělé je, že se autor neomezuje na suchý popis míst, lidí a událostí a myslícím lidem umožňuje pochopit mnohé příčinné souvislosti, které přivedly lidskou společnost k opakování tragických událostí, jen v novém kontextu a s novými technickými prostředky.

Smutné je, že ony ⅔ lidí, kteří potřebují ke své existenci vůdce stáda, tento cestopis číst nebudou. Vyhovují jim marketingové metody psychopatických vůdců, kteří rozeštvávají jednotlivce i celé národy, aby mohli snáze ukojit svou patologickou touhu po moci a penězích.

Potěšující je, že je v dnešní době o něco snadnější cestování a komunikace jednotlivých lidí přímo, přes hlavy politiků. A to dává naději, že lidé z různých států a civilizací, kteří se poznají blíž, záhy pochopí, že je toho mnohem víc spojuje, než rozděluje. Pak začnou chápat příčiny většiny tragických historických událostí a přemýšlet, jak se z dějin konečně poučit. Geniální je povídka Karla Čapka „Poslední soud“, která vysvětluje, že Bůh nemůže soudit, protože je vševědoucí a tak zná objektivní příčiny všech skutků.

Na božskou vševědoucnost nedosáhneme. Ale je užitečné o poznání alespoň usilovat.

Rusko a jeho obyvatelé se stali obětí zločinecké ideologie, dovedně postavené na negativních vlastnostech člověka. Nenávisti neschopných a líných vůči schopným a pracovitým. Rusko se mělo stát ohniskem požáru světové revoluce. Doslova jen palivem, jak prý říkal Lejba Davidovič Bronštejn, známý pod pseudonymem Trockij. A tak se jeho obyvatelstvo, které se snažilo pracně dohánět téměř třísetleté zpoždění za Evropou, způsobené tataro-mongolskou okupací, stalo hlavní obětí zrůdné bolševické ideologie.

Cíleně byla likvidována intelektuální elita národa a všichni lidé, kteří se svoji mentalitou nehodili do pokorného a nemyslícího stáda. A tak dodnes nemá v Rusku lidský život žádnou hodnotu ve srovnání s imperiálními cíli. Ve šťastnějších a úspěšnějších zemích je jejich výkonnost a kvalita života postavena na vy-užití tvůrčího potenciálu velkého množství lidí, z nichž je tvořena střední třída. V centrálně řízeném systému je jakákoli osobní iniciativa potenciálně nebezpečná a tudíž nežádoucí.

Proto Rusko, které má obrovské energetické, surovinové i lidské zdroje, zoufale zaostává za mnohem menšími zeměmi, které těmito zdroji nedisponují. Proto je v Rusku kreativní střední třída nahrazena masou vyznačující se naprostou, až tupou loajalitou k vrchnosti. Jakýmisi Mankurty. Čím ohebnější páteř a čím větší absence svědomí, tím větší šance na závratnou kariéru. Zákony platí selektivně a nad zákony stojí osobní známosti a klanové vazby.

Vliv zločineckých klanů se promítl i do degradace jazyka. Objevily se v něm pojmy, pro jejichž pochopení se musíte seznámit se Solženicynovými nebo Šalamovovými díly z vězeňského prostředí. Typicky zločinecké je vnímání okolního světa. Záměna pojmů vážit si někoho a bát se jej. „Neváží si nás, protože se nás přestali bát!“

Je pozoruhodné, že zločinecký žargon používá i doživotní prezident Vladimír Vladimírovič Putin. Jeho oblíbený výraz, používaný jako výhružka nepřátelům „мочить в сортире“ (utopit v hajzlu) okouzlil většinu jeho poddaných. Pravdu má vždy silnější a nikdo se nad tím nepozastavuje. Lidé, kteří se dívají na události probíhající v současném Rusku evropskýma očima, se zoufale mýlí v hodnocení příčin a následků všech jevů v této nemocné zemi. K pochopení tamních jevů a událostí je užitečná četba známých Orwellových děl. Ale ta slouží jen jako úvod k tématu.

Obtížné se lze smířit s poznáním, že se lidská společnost nechová příliš racionálně. Ztráta racionálního uvažování je obzvlášť výrazná v autoritářských a totalitních režimech. Názorný příklad poskytuje momentálně například Venezuela, která byla do nástupu Ugo Cháveze k moci jednou z nejrozvinutějších zemí Jižní Ameriky, jelikož zdroje ropy jí zajišťovaly dostatek financí.

Nicméně komunistická agitace, postavená na nenávisti neschopných a líných vůči schopným a pracovitým, obdobně jako v roce 1917 v Rusku, přivedla do funkce prezidenta Ugo Cháveze, za jehož autokratické vlády doprovázené centralizací hospodářství se Venezuela propadla do ekonomické krize, kterou jeho nástupce Nicolás Maduro ještě prohloubil a proměnil v naprostý chaos, takže se dnes Venezuela nachází mezi nejhoršími ekonomikami světa podle indexu bídy.

A není rovněž divu, že spatřujeme takovou synergii mezi navenek rozdílnými režimy, jako je Putinovo Rusko a Madurova Venezuela.

Navzdory kulturní odlišnosti a geografické vzdálenosti jsou si oba režimy v hlavních rysech neskutečně podobné. V Rusku i Venezuele se ukázalo, že během desetiletí totalitního režimu bylo společenské vědomí natolik zdeformované, že tyto režim jsou schopny nadále přežívat navzdory prohlubující se ekonomické krizi, potažmo chudobě obyvatelstva.

Jednak byla ve společnosti vybudována mentalita obležené pevnosti, kterou se Západ, resp. ti zlí kapitalisté, snaží podmanit a zničit. Dále se zde i tam během oněch desetiletí vytvořila nová zkorumpovaná „elita“, tvořená ozbrojenými složkami a státními úředníky, která si mohla beztrestně dělat, co se jí zachtělo. Zejména se osobně obohacovat na úkor státního rozpočtu a úplatků. Jedinou povinností byla bezvýhradná loajalita vůči vládnoucímu klanu. A do třetice zemi opustila nevzdělanější a profesionálně nejzdatnější část společnosti, která emigrovala. V Rusku její místo zaujali někdejší Putinovi kolegové z KGB a jejich bílí koně, ve Venezuele pak revoluční fanatici z Kuby. Stejně organizačně a pracovně neschopní jako Chávez, Maduro a Fidel Castro.

Přestože nespokojenost s režimem je v Rusku i Venezuele takřka všeobecná (v RF paradoxně i v řadách stoupenců Vladimíra Putina – v souladu se starým pravidlem: "Car je dobrý, ale bojaři špatní"), potíž je v tom, že toxický režim za uplynulá desetiletí zničil přirozenou autoregulační funkci společnosti a tu její část, která by dokázala nabídnout funkční řešení a vybudovat demokratické státní zřízení. Opozice je slabá a roztříštěná, její lídři – navíc mnohdy nepříliš liberálnější než současná garnitura − nedokážou účinně postupovat proti zkorumpované státní správě a ozbrojeným složkám, kterým jde o existenci.

Problém současného Ruska spočívá v tom, že je podstatně větší než Venezuela, devastace společnosti trvá již celé století, ruský národ fakticky postrádá historickou paměť (díky čemuž sílí i absurdní nostalgie za sovětským režimem) a ozbrojené složky disponují arsenálem zbraní hromadného ničení.

Náš problém zase spočívá v tom, že jsme ve sféře zájmů RF.

Její současní vládci neumí dovést zemi k ekonomické prosperitě, která by odpovídala jejímu surovinovému, energetickému a mentálnímu, lidskému potenciálu. Systém „vertikály moci“ jim to ani neumožňuje. Takže musí udělat všechno pro to, aby se udrželi u moci za každou cenu. Proto věnují miliardové částky na vymývání mozků, vývoj zbraní, hybridní války, ovládnutí Internetu.

EU se brání zcela neadekvátně a neví si s touto situací rady. Současné Rusko je ovšem v ještě horší situaci než Venezuela. Z této patové situace se RF (ale ani EU) nedokáže dostat.

To jen baron Prášil dokázal sám sebe vytáhnout za vlasy z močálu i se svým koněm. Jenže to byla bajka.

Proto pokládám za jedinou možnou šanci udělat vše pro vzájemný kontakt a pochopení alespoň té jedné třetiny myslících lidí. Jak ukazuje i tento cestopis, je to možné. Musíme spolu komunikovat bez demagogie, otevřeně a upřímně.

Zmatení jazyků je možné překonat snadno. Zmatení mysli obtížněji. Ovšem při dobré vůli to jde. Ne všichni mají dost sil, motivace, odvahy a znalostí, aby se vydali na tak náročné putování, jako to dokázal autor.

Ale po přečtení jeho skvělé knihy dokážou pochopit v čem je hlavní problém a jak je možné jej řešit nejen v mezinárodních vztazích ale i uvnitř naší země.

Jak zdůrazňuje prof. Radkin Honzák (i MUDr. Koukolík), k moci se vždy derou psychopati. To je pravda stará jako lidstvo. Právě proto 400 let před naším letopočtem Řekové vymysleli demokracii, která částečně kompenzuje zneužívání moci vládci. Je křehká a zranitelná a musí se stále opečovávat.  Nic lepšího zatím nikdo nevymyslel.

Když už se nedokážeme poučit z dějin, měli bychom aspoň posilovat tu naši nedokonalou demokracii a usilovat o to, aby se ujala i v těch velkých zemích, kde lidský život stále ještě nemá žádnou cenu a které naši křehkou svobodu ohrožují.

 

 

Alexej Nikolajevič KELIN,

Ataman Vševelikého Donského kozáckého vojska v zahraničí

 


Napsat recenzi

Poznámka: Nepoužívejte HTML tagy!
    Špatný           Dobrý

CESTA NA TAJMYR - F.R.Hrabal-Krondak

  • Kód výrobku: CESTA NA TAJMYR - F.R.Hrabal-Krondak
  • Dostupnost: 1
  • 660CZK

  • Cena bez DPH: 660CZK