Jana z Arku [Joan of Arc] Beauneová, Colette
brožovaná, 414 str., 1. vydání
vydáno: červen 2018
edice: Medievistika
ISBN 9788024631837
Důkladná
znalost pramenů umožnila autorce vykreslit Janu z Arku s ohledem na
dobové modely, jimiž se dívka sama řídila. Sleduje její osud od narození
až po její rehabilitaci v roce 1456, a především uvádí čtenáře do
světa, v němž svůj krátký a výjimečný život prožila. Kniha přibližuje,
jakým způsobem ji pravděpodobně vnímali její současníci, jak odpovídala
jejich očekáváním a čím se vymykala: zobrazuje tradiční představy o
postavách panny, pastýřky i vyvoleného rytíře, a především ozřejmuje
zdroje Janiných politických sympatií i neotřesitelné věrnosti Karlovi
VII. a ukazuje tenkou hranici mezi čarodějnictvím a svatostí. Colette
Beaunová ve své práci spojuje celou řadu pohledů a přístupů –
antropologii, dějiny mentalit, dějiny literatury nebo politickou a
sociální historii, výsledkem je komplexní pohled nejen na Janu z Arku,
ale i na svět jejích současníků.
Z francouzštiny přeložila Kateřina Svátková.
Úvod
1. Hledání pramenů
Odsuzující proces
Soudní pojednání
Zrušovací proces
2. Dívka z hranice království
Janin věk
Hranice jako realita
Představy o hranicích
3. Vyrůstání na vesnici
Rodina
Vztahy ve vesnickém společenství
Farnost
4. Vílí strom
Šlechtic a víly
Dávné rituály
5. Vzdělaná, nebo negramotná?
Jana polovzdělaná?
Podpis
Kniha: mezi fascinací a nedůvěrou
Prostí lidé
Z Domrémy do Chinonu
6. Jana před Janou
Proroctví
Žena prorokem
Praví a falešní prorokové
Autentizace Jany z Arku
7. Akce pastýřka
Vyvolení pastýři
Král Jako pastýř
Proroci a svati pastýři
Ikona pastýřky
8. Panna
Jméno
Panenství
Vystavené tělo: problematika oděvu
Přeslice a meč
9. Mohla mít válka ženskou tvář?
Problém účasti
Papírové hrdinky
Válka pod podmínkou
Jana Jako válečnice
Orléans roku 1429
10. Obléhání Orléansu
Zákony války
Dopis Angličanům
Janiny znaky
11. Král, nebo císař?
Král prostých lidí
Král teologů a právníků
Mesiášské naděje
12. Děvka armagnacká
Vévodovi muži
Místa a symboly
Politický program
Od strany k národu
13. Rok divů
Janin Martin
Zázrak
Z Paříže do Rouenu
14. Kacířka
Podezření z kacířství
Janiny hlasy
Jana hříšnice
Desatero
15. Světice, kouzelnice nebo čarodějnice?
Světice
Kouzelnice
Čarodějnice
16. Jana po Janě
Závěr
Chronologická tabulka
Dopis Angličanům
Nástupnictví na francouzském trůnu
Doslov k českému vydání
Rejstřík
Colette
Beaunová, honorární profesorka univerzity v Paříži-Nanterre, je
autorkou dnes ji klasické monografie Naissance de la nation France
(Zrození francouzského národa) a několika prací o životě a mýtu Jany z
Arku. Nejvýznamnější z nich je právě monografie, kterou vydala poprvé
roku 2004 a jež vzápětí obdržela prestižní cenu senátu Francouzské
republiky. Především se však setkala s mimořádně příznivým ohlasem u
odborné kritiky, vyzdvihující její metodologickou originalitu. Životní
osudy Jany z Arku přitom ve Francii rozhodně nepatřily a nepatří k bílým
místům tamní historiografie. V čem je tedy autorčin přístup nový?
Colette
Beaunová nechtěla psát ani klasickou biografii, ani psychologizující
portrét. Důkladná znalost pramenů jí umožnila vykreslit nezvyklou
postavu s ohledem na dobové modely, jimiž se dívka sama řídila. Autorka
rovněž podrobně analyzuje mentální filtry, které při konstruování Janina
obrazu v 15. století silně ovlivnily Janiny nepřátele i příznivce.
Protože Panna orleánské je podle autorky "nejlépe doloženou ženskou
postavou v historii", dovoluje hledat společné i výjimečné rysy ve
vztahu k současnicím a případně i dívkám budoucích staletí.
Čím tedy
připadala Jana z Arku společnosti 15. století tolik podivná a proč mnohé
šokovala? Colette Beaunová se ve snaze odpovědět na tuto otázku po
náročné kritice pramenů věnovala důkladnému rozboru "obrazů a legend",
jež se kolem dívčiny osobnosti během několika desetiletí pozdního
středověku spřádaly. Přesvědčivě ukazuje, že Jana sdílela víru, zvyky a
pověry vesničanů, mezi kterými se narodila a prožila dětství. Uvedu dva
příklady za všechny. Pozornost soudců se při procesu z roku 1431 stočila
ke "stromu vil" k němuž malá Jana chodívala, protože tam cítili zápach
čarodějnictví, z něhož chtěli Janu původně obvinit. Teprve později se
přiklonili k nařčení z hereze. Při vyšetřování kupodivu unikla zkoumání
magická hůlka, na jejíž nadpřirozenou moc byla Jana ochotna přísahat, ač
byla jinak zásadní odpůrkyní rouhání. Colette Beaunová se zde pustila
do takřka etnologického zkoumání tématu magických hůlek a tyček, emblému
virility, v níž se měla skrývat též moc středověkých věštkyní nad
časem, prostory, živly, plodností a majetky. Jinak si ovšem Jana
uchovala odstup jak k vesnickým pověrečným praktikám, tak k pokusům
dobových učenců o jejich interpretaci. Ač ji k tomu teologové mnohokrát
vyzývali, až do poslední chvíle odmítla zaříkat jako zlé démony ony
tajemné "hlasy", které jí radily. Trvala na tom, že přicházejí z nebes.
Otevřeně také připouštěla, že je pod vlivem nadpřirozených sil, což
vadilo pozitivistickým a antiklerikálním historikům 2. poloviny 19.
století skoro stejně jako středověkým soudcům. Colette Beaunové se
podařilo vyhnout úskalí ahistorismu a zařadit výpovědi autentických
textů do dobového intelektuálního kontextu. Dochází k závěru, že Jana
sebe sama pokládala původně především za věštkyni.
Autorka monografie
rovněž přesvědčivě ozřejmila Janiny politické sympatie. Dívka vyrůstala
v pohraniční, resp. mezní oblasti, sužované válkou a vpády soldatesek
placených burgundskou stranou. K Armagnakům a dauphinovi Karlovi se
přiklonila jaksi instinktivně, stejně jako většina obyvatel rodného
kraje. Již před odchodem na Chinon za následníkem trůnu tedv chovala
nepřátelství vůči Angličanům a jejich burgundskému spojenci. Měla-li od
mládí pevné politické přesvědčení, nemusela být nutně loutkou mocných
mužů, jak se mnohdy soudilo. Tedy onou "hloupou a sprostou bytůstkou",
jíž se vysmívala burgundská propaganda a kterou měl intrikánský dvůr
dauphina Karla pouze manipulovat.
Colette Beaunová se jednoznačně
postavila proti "konspiračním" teoriím, které osobnost Janu z Arku často
obklopují již od konce 19. století. Vyvrací je bod po bodu na základě
dobových pramenů. Bezvýznamná lotrinská pasačka (což odpovídalo, jak
autorka ukazuje v pozoruhodné kapitole 7 nazvané příznačně "operace
pasačka", dobovým teologickým a monarchistickým schématům) měla být
údajně dcerou královny Isabely Bavorské a tudíž nevlastní sestrou Karla
VII. Proto se jí prý dostalo pečlivé a takřka rytířské výchovy,
zahrnující i ovládání koní a smysl pro bitevní strategii. Autorka
přesvědčivě odmítá i dohady o tom, že Jana byla nastrčenou figurkou
Jolandy Aragonské, dauphinovy tchyně a že nezahynula roku 1431 na
hranici, ale pokojně dožila jako manželka Roberta des Armoises.
Je
jistě obdivuhodnou skutečností (již Colette Beaunová dokládá na celé
škále dobových pramenů), že dívka se nakonec dokázala přizpůsobit zvykům
královského dvora a později odpovídat s odzbrojující jistotou svým
soudcům. Autorka monografie ovšem pečlivě ukazuje, nakolik si i ve světě
tolik vzdáleném tomu, v němž se narodila, Jana uchovala autonomii.
Odlišovala se slovníkem, věrností "hlasům", nezlomnou vírou ve vlastní
pravdu a zdánlivě naivní věrností dauphinovi. Nerozuměla a nechtěla
rozumět politickému taktizování. Colette Beaunová doložila, nakolik
takový přístup způsobily eschatologické ideály, kterým Jana věřila. V
Karlovi VII., kterému umožnila korunovaci a kterého se snažili
antimonarchičtí historici 19. století zdiskreditovat výtkami, že Janu
opustil v nejtěžší době, viděla dívka vyvoleného vládce posledních dnů,
kterému jednou umožní usednout na trůn v Jeruzalémě. Znovuzískání území
obsazených Angličany a remešská korunovace přestavovaly pro Janu jen
dílčí etapu na cestě do Svaté země. Také v tomto ohledu tedy přispěla
Colette Beaunová k citlivému vřazení činů Jany z Arku do dobového
kontextu.
Autorka monografie nepopírá, že ji na postavě Jany z Arku
přitahuje osobnost mladé ženy, jež se vymanila nejen z otcovského
dohledu, ale také sociálního a kulturního područí. Vědomí specifického
charakteru dobových pramenů jí umožnilo vyhnout se zavádějících
anachronismům. Přesto na dívce oceňuje nezlomnou věrnost, nejen vůči
dauphinovi, ale také sobě samotné. Jana byla ochotna zemřít za to, čím
se cítila být. Když přijela na dvůr do Chinonu, bylo jí 16 nebo 17 let.
Sama sebe nazývala Pannou a tohoto označení se houževnatě držela až do
konce života. Hlásila se tedy k věkové kategorii, jež si ve středověku
bedlivě chránil předmanželskou čistotu. Jana to nedělala nijak
ostentativně, ale byla podle dochovaných svědectví v jistém střehu vůči
mužům, kteří ji obklopovali. Tělo se přizpůsobilo přísným požadavkům,
jež na ně Jana kladla: neměla měsíčky, málo jedla a pila, nepotila se.
Celé dny nesesedala z koně. Snad nikdy jí nikdo neviděl unavenou.
Tělesná čistota a fyzická odolnost vyhovovaly specifické roli věštkyně,
díky níž mohla zašívat do řad vojáků nadšení a kterou uznával i dvůr.
Tyto vlastnosti jí ostatně vytýkali i při procesu, protože mohlo jít o
znak čarodějnic. Colette Beaune ale podtrhla především rysy, jež Janu z
Arku přibližovaly mystickém 14.–15. století. Mnoho hadaček a vědem
přicházelo za Karlem VII. se vzkazem a bylo dobrým zvykem, že je král
vyslechl. Janu odlišovalo od těchto žen to, že se nespokojila s předáním
proroctví či tajuplného poselství a začala ho uskutečňovat. Vystupovala
jako muž a v mužském oděvu vstupovala do bitev i politickým zápasů.
V
této souvislosti se Colette Beaunová zamýšlí nad dobovým, zvláště
aristokratickým kultem "devíti chrabrých hrdinů", který zahrnoval jak
postavy biblické, tak osobnosti z antických dějin a konečně současné
vojevůdce. Symetricky k nim byla na konci 14. století vytvořena galerie
devíti hrdinek ("preuses"). Šlo však o mytologické či antické hrdinky a
ani po smrti Jany z Arku nepřipadalo v úvahu nabízet dívkám ze
šlechtických vrstev, aby následovaly její příklad na bitevním poli.
Panna Orleánská proto do tohoto prestižního seznamu pronikla až v 16.
Století.
Colette Beaunová věnuje oprávněně velkou pozornost snaze
teologů a právníků poloviny 15. století proměnit obraz Jany z mystické
věštkyně na válečnickou hrdinku. Jednalo se důležitou součást pozadí
rehabilitačního procesu z roku 1456, který zrušil tendenční odsouzení k
smrti upálením za kacířství. Teologové, naklonění v polovině 15. století
Janině rehabilitaci, vysvětlovali dívčinu účast ve válce Boží vůlí, jež
jediná mohla odůvodnit, že žena prolévala krev. Právníci mezitím
rozvíjeli spíše argument obranné války, zaštítěné legitimním králem a
jejímž cílem nebyla ani pomsta, ani násilí na nevinných. Právě tato
koncepce dovolovala výjimečně ženám účast při obraně domovů nebo města.
Monografie Colette Beaunové obsahuje i pozoruhodné pasáže o českých dějinách, resp. vztahu Jany z Arku k husitství.
Za
nejpodstatnější však pokládám zachycení procesu, v jehož rámci se Jana z
Arku v propagandistických dílech vzniklých několik desítek let po smrti
začala proměňovat z pouhé nosičky korouhve v chrabrou vojevůdkyni, díky
které Karel VII. triumfoval nad nepřáteli. Podezření z hereze a
čarodějnictví bylo definitivně smyto, Jana se mohla chystat na roli
národní hrdinky usmířené Francie. Jak ale poznamenává Colette Beaunová v
kapitole o válce a ženách, redukovat Pannu orleánskou na vítězku na
válečném poli znamená zastínit ostatní aspekty a vlastně i záhadu její
složité osobnosti. Tato záhada zůstává v mnoha ohledech nedotčena a
autorka se ji nesnaží bezezbytku řešit, protože to prameny nedovolují.
Její kniha nicméně umožňuje posoudit, co si Janini současníci o tak
záhadné dívce mysleli a jak ji vnímali.
Z recenzního posudku: doc. PhDr. Martin Nejedlý, Dr.
Jana z Arku [Joan of Arc] Beauneová, Colette
- Product Code: Jana z Arku [Joan of Arc] Beauneová, Colette
- Availability: 1
-
420CZK
- Ex Tax: 420CZK