Korespondence

Reynek, Bohuslav - Šerých, Jiří - Med, Jaroslav

             vázaná, 860 str., 1. vydání vydáno: prosinec 2012

               Korespondence Bohuslava Reynka (1892-1971), editory připravovaná přes dvě desetiletí, pokrývá život Reynka básníka, překladatele a grafika. První, nejrozsáhlejší část tvoří dopisy vyměňované s Josefem Florianem, v počátcích (1914) spojené s vydáváním Reynkových raných básní a překladů; jejich styky skončily v roce 1941 smrtí pověstného vydavatele ze Staré Říše. Následují listy, jež si mladý Reynek vyměňoval s jinými vydavateli (J. V. Pojer, V. Vokolek Z. Řezníček), ale též s malíři, spisovateli (J. Čapek, O. Březina V. Hofman, M. J. Giono, M. Jakob, J. Zahradníček ad.) a se svou budoucí ženou, básnířkou Suzannou Renaudovou. Život pak, zejména po roce 1948, přinesl změny, jež poznamenaly život rodiny a tím ovšem i charakter Reynkovy korespondence, spjaté s jeho prostorem Petrkova. Z listů umělcům mladší generace (J. Kolář, V. Holan, O. Janeček ad.), členům rodiny i novým přátelům, k nimž patřili i oba editoři Korespondence, nezaznívají věcné informace, nýbrž působivé reflexe a postřehy stárnoucího muže a umělce. Jeho poslední listy jsou datovány rokem 1971.

Knižně vyjde ztracená korespondence Reynek - Florian

Editorskou péčí Jiřího Šerých a Jaroslava Meda se v nakladatelství Karolinum za pár měsíců dočká vydání obsáhlý svazek korespondence Bohuslava Reynka. Petrkovský básník a grafik si psal s Josefem Čapkem, Vladimírem Holanem, Georgesem Bernanosem a s celou řadou dalších pozoruhodných osobností. Skoro polovinu svazku ale zahrnuje korespondence s Josefem Florianem. Hovoříme o ní s JIŘÍM ŠERÝCH.

V jakém časovém období si Reynek s Florianem psali?

Jejich korespondence začíná rokem 1914, tedy brzy po Reynkově studiu na jihlavské reálce, kdy se teprve rozbíhá jeho výtvarné a literární dílo. Korespondence trvá až do roku 1941, do úmrtí Josefa Floriana.

Reynkovy dopisy byly součástí dnes již rozchvácené Florianovy knihovny. Jak ses k nim dostal?

Někdy v roce 1987 jsem si dopisy půjčil od Gabriela Floriana, byly poskládány v nějakých starých poštovních obálkách, srovnány poměrně chaoticky, přitom vše bylo Florianem dobře archivované a uchované. Celou jednu dovolenou jsem dopisy - tehdy ještě na obyčejném psacím stroji - přepisoval, abych je pak mohl Gabrielovi vrátit. Později se korespondence ztratila... Jistý bývalý antikvář mi pak říkal, že ji u někoho viděl, prý byla v celé řadě růžových desek seřazena po jednotlivých letech, dopisy byly navrchu rozepsány v definitivním pořadí podle dat. Tak ten dotyčný přesně popsal mou práci, ktef ou jsem na dopisech před vrácením Gabrielovi odvedl. Unikátem je, že tak nyní vyjde korespondence, která je ztracená - obsahuje 534 dopisů. Z větší části jde o dopisy Reynka Florianovi, protějšek je méně početný.

A listy, které psal Florian Reynkovi? Ty jsi nalezl v Petrkově?

Ano, byly tam různě uloženy po šuplatech, taky jsem šije půjčil, setřídil, opsal a vrátil. Nyní jsem do chystané knihy potřeboval ofotit aspoň jeden z těchto dopisů jako faksimile, ale bratři Reynkové mi řekli, že jsou někde zapůjčené a už nic nemají. Zatímco ve Staré Říši to bylo rozchváceno násilím, v Petrkově to zmizelo jaksi z dobré vůle: bratři Reynkovi jsou tak hodní, že v křesťanské lásce listy někomu půjčili, nezaznamenali si komu, a dotyčný to má asi někde u sebe.

Jak jsi dopisy řadil?

Těžko. Spousta dopisů, zejména Florianových, nebyla datovaná nebo byla datovaná stylem "šestý týden po svatém Duchu". Dopisy psané na křesťanské svátky jde datovat poměrně snadno, ale zůstává nemálo listů, které nemají datum žádné. Podle kontextu jsem tak musel s dopisy šoupat, abych nalezl, jak na sebe navazují.

A navazují?

Celkem ano, někde předpokládám, že cosi chybí. Když je nyní korespondence ztracena, pokládal jsem za nutné zařadit k vydání i přepisy pouhých kuponů z balíkových průvodek, kam třeba Reynek - dost možná až na poště - Florianovi připsal doušku typu: "Štočky a Špálův obraz přinesu nebo v příštím balíku: sem to nešlo..." Tohle všechno Florian skladoval, byl velmi důsledný.

Čeho se jejich korespondence týká? Jsou to vysloveně pracovní záležitosti?

Zejména. Nacházíme tam ale i dopisy z doby, kdy se mladík Reynek vyjadřoval rozmáchlými gesty, doslova po bloyovsku, o buržoech a tak. Jinak to ale bylo hlavně věcné. Jarda Med odvedl obrovskou práci, když dohledával všechny literáty, o nichž se v dopisech pisatelé zmínili. Florian s Reynkem se vzájemně upozorňovali na to, co by stálo za pozornost překladatelskou i co je zaujalo čtenářsky. Někdy jde o autory, kteří zcela zapadli v čase - v některých případech je ani Jaroslav Med při vší péči nedohledal. Pisatelé vnímají svou korespondenci gruntovně, je to doslova les literárních podrobností.

Prosvítá tam i jejich vzájemný osobní vztah?

Spíš jaksi bokem. Jejich vztah trochu podléhá legendě, prý to bylo neskonale věrné a nerozlučné přátelství. Já legendy nemám rád a tyhle listy ji ostatně rozptylují. Zprvu byl Reynek ke staršímu Florianovi převelice uctivý až submisivní, skládá mu inventuru z toho, oč se překladatelsky snaží. V jistém okamžiku ale začíná mírné Reynkovo zklamání. Florian byl sarkasta a někdy mu to pěkně natřel. (Poprvé kolem Vánoc 1927, kdy po Reynkově překladu Bemanosova románu Pod sluncem satanovým popichoval "staroříšský kníže" překladatele pro jeho "rejkoviny".) Svým způsobem byl Florian i trochu intrikán. Později si třeba Reynek v dopise jinému adresátu stěžuje, jak jeho staroříšský překlad Schmiedova Carlose a Nicolase byl pro druhé vydání v Melantrichu v roce 1930 i s ilustracemi syna Michaela Josefem Florianem podstrčen za překlad Čepův. Tak došlo mezi Reynkem a Florianem k různicím, přitom se to v jejich vzájemné korespondenci odráží jen velmi jemně. Reynek o tom píše spíš svým důvěrným přátelům-nakladatelům - Pojerovi, Vokolkovi, Řezníčkovi. Je vidět, že ho Florian v čemsi zklamal, jak to ve zkratce vyčteme z jednoho pozdního dopisu Tereze Tiché. Závěrem tam ale Floriana objektivně hodnotí: "Vybudoval Dobré dílo a to mu nikdo nevezme."

Jaká byla četnost jejich korespondence?

"Za to čtvrtstoletí se četnost pochopitelně mění. Reynek se od Floriana poněkud emancipoval, když zjistil, že i z finančních důvodů nemůže Florian publikovat všechny jeho práce - a to zejména, co se poezie týče, k níž měl Florian možná méně intenzivní vztah než k próze. Však se Reynek v roce 1921 - i s Florianovým doporučením - pustil do vlastní edice, petrkovských Sešitů poezie. Když se Reynek oženil a odjel do Francie, začal plně stát na vlastních nohou a ve vztahu k Florianovi nabral ve světě mnohem větší sebevědomí. Tehdy už ovšem také jejich korespondence postupně stále víc řídla.

Kdy jsi s prací na vydání korespondence začal?

V osmdesátých letech ještě v mladistvém zápalu. Nacházel jsem v Petrkově dopisy Josefa Čapka, Floriana a dalších. Na konci normalizace to vypadalo, že knihu v Odeonu vydají. Smlouvu jsme s Járou Medem a redaktorkou Odeonu Miladou Motlovou podepisovali na Václaváku na lavičce. Byl krásný jarní den, asi rok 1988, Milada vytáhla ty listiny, a hned u nás byli policajti: "Co to tady podepisujete?" - Všechno bylo v nakladatelství rozjeté, ale Odeon šel po revoluci ke dnu a musel se rozhlížet po lukrativnějších titulech.

Od počátku jsem na knize spolupracoval s Jardou Medem, s nímž jsme ještě jako kluci v Havlíčkově Brodě skautovali - věděl jsem, že strkat nos do literární historie by ode mě bylo amatérské; já se tam pak už zcela věnoval věcem kolem Reynka malíře a grafika. Za dvacet let, než se kniha dostala k nynějšímu vydání, byla doplněna o pár korespondentů, které jsem ještě "nalovil". Celkově toho, myslím, bude kolem 1 100 dopisů - Florian je kompletní, stejně jako většina dalších adresátů, jen u některých korespondentů (Pojera, Vokolka, Řezníčka, Sumové) jde z nedostatku místa o reprezentativní výbor. Mám za přímo osudové, že připravovanou reynkovskou korespondenci rediguje v Karolinu tatáž redaktorka, se kterou jsme před lety na Václaváku podepisovali tu smlouvu pro Odeon...

Aleš Palán, Katolický týdeník 01, 3.-9. ledna 2012, str. 5

Výtvarné i literární dílo Bohuslava Reynka poutá zájem široké veřejnosti a je tedy nasnadě, že nakladatelství Karolinum se rozhodlo vydat Reynkovu korespondenci. Tu připravili k vydání dva velcí znalci Reynkova díla doc. PhDr. Jaroslav Med a PhDr Jiří Šerých. Edici dopisů doprovázejí dvě studie z pera výše zmíněných znalců. Oba také napsali krátké úvodní slovo. Knihu doprovází velice podrobný přehled Reynkova života a tvorby v datech. Studie Jaroslav Meda ve studii nazvané Světlo v tmách s akribií sobě vlastní charakterizuje stručně , ale velmi výstižně vývoj i formy Reynkova básnického a překladatelského díla, a to v širším dobovém v kontextu. Osobní notu vtiskl svému textu nazvaného Reynkovy výtvarné peripetie. Umělec skrze korespondenci Jiří Šerých. Rozepisuje se především o vlivu vydavatele a editora Josefa Floriána na profilování Reynkovy výtvarné tvorby a také Rynkových kontaktech s jinými umělci (např. s Josefem Čapkem). Floriánova korespondence s Reynkem ostatně tvoří značnou část vydávané korespondence. Podařilo se mu také nastínit jak funguje vzájemné ovlivňování Reynkovy výtvarné a literární tvorby či překladů.

Z recenzního posudku: Prof. PhDr. Ing. Jan Royt, PhD.

Soubor Korespondence českého básníka a výtvarníka Bohuslava Reynka představuje bez jakýchkoli pochybností zcela zásadní a ojedinělý ediční počin, který velice podstatným způsobem ozřejmuje místo Bohuslava Reynka v domácím kulturním a uměleckém prostoru. Soubor korespondence, přes dvacet let čekající na své vydání, představuje unikátní pokus nahlédnout život a dílo tohoto významného představitele českého moderního umění prostřednictvím více než tisícovky dochovaných exemplářů zpravidla oboustranné korespondence s celou řadou klíčových osobností české literatury a výtvarného umění.

Z recenzního posudku: doc. PhDr. Jan Wiendl, Ph.D.