Můj soused Hitler  Autor: Feuchtwanger Edgar

Počet stran: 160  Datum vydání: 1. 3. 2015   Vazba: vázaná

              Období nástupu nacismu a jeho následného teroru zůstává nadále nevyčerpatelným zdrojem svědectví z řad jeho odpůrců a obětí. Vzpomínky historika Edgara Feuchtwangera, synovce známého německého spisovatele Liona Feuchtwangera, které poprvé sepsal ve svých 88 letech a vydal s pomocí Bertila Scaliho, jsou jejich dalším překvapivým příkladem: ve vyprávění, jehož působivost umocňuje přítomný čas, se autor vrací do doby, kdy žil od svých pěti do čtrnácti let s rodinou v Mnichově v těsném sousedství Adolfa Hitlera. Zejména na mladé čtenáře - ale nejenom na ně - bezpochyby silně zapůsobí Edgarova upřímná výpověď židovského chlapce, do jehož každodenních radostí dětství, prožívaného v bezpečí domova i na dalších oblíbených místech Bavorska, obklopeného láskou rodičů, chůvy i širokého příbuzenstva, postupně proniká hrozba nebezpečí, spojená s osobou souseda odnaproti, jež Edgar zpočátku nechápe: zatímco v prvních letech školní docházky se pyšní kresbami, na nichž dominuje hákový kříž nebo Hitlerova fotografie, o několik let později se s pocitem vědomé nenávisti, již zcela ztotožněn se svými židovskými kořeny, ocitá osamocen mezi spolužáky – členy Hitlerjugend.

 

Většině členů rozvětvené rodiny Feuchtwangerů se podařilo z Německa včas uprchnout, Edgarovi rodiče téměř zázrakem přežili, ale jeho teta Bella zahynula v Terezíně. Sám Edgar se v roce 1939 dostal do Velké Británie, kde se ho ujala jedna rodina v Cornwallu. Vystudoval univerzitu v Cambridge a žije u Winchesteru.

 

 

 

 

67

1933

V posledních dvou dnech dostaly události v Berlín

ě

, kde bydlí moje

sestra, rychlý spád.

Č

etl jsem to v

Münchner Neueste Nachrichten

.

Tatínek se zná s

ř

editelem t

ě

chhle novin. Tatínek s maminkou o tom

po

ř

ád mluví a už mi nezakazují poslouchat, co si povídají.

„Hindenburg mu dal svolení, aby si vzal Göringa, víš, toho zlostné-

ho letce, do kabinetu jako ministra vnitra. O hodinu pozd

ě

ji už

Göring zakazoval manifestace a vyžadoval kontrolu všech publikací

v zemi. To je nepochopitelné! Jako bychom se vrátili do období války.

Starý maršál souhlasil, aby se ty proklaté SA toho šílence Röhma, ty

tlupy lump

ů

p

ř

evle

č

ených za vojáky, staly pomocníky policie. Bandi-

ti pov

ěř

ení dohledem nad udržováním po

ř

ádku, to je vrchol! Ale

pro

č

? Nem

ů

žu tomu uv

ěř

it! A víš, kolik jich je? T

ř

i milióny! A padesát

tisíc z nich je te

ď

považováno za opravdové policisty. P

ř

itom jsou to

ti, co vloni zavraždili víc než sto lidí!!“

„Ale drahoušku, nemyslíš si, že za tohle násilí m

ů

žou lidi kolem

Hitlera? To se ur

č

it

ě

uklidní ne? Až se nabaží producírování po uli-

cích, bude t

ř

eba, aby spravovali zemi, jako všichni ostatní p

ř

ed nimi.

Budou postaveni p

ř

ed stejné problémy. Ranami obušk

ů

se všechno

nevy

ř

eší! A pak bude zase všechno jako d

ř

ív. Nemyslíš, že jakmile

Hitler vyhraje volby, umírní se?

19

Bude se muset držet pravidel nasto-

lených Spole

č

ností národ

ů

. Ostatní zem

ě

mu p

ř

ece nedovolí, aby se

beztrestn

ě

vysmíval zásadám, které byly p

ř

ijaté po válce. To on dob

ř

e

ví... Není p

ř

ece možné, že by byl tak nezvladatelný, jak se

ř

íká!“

„Ale jist

ě

že je to možné! Ti jeho kamarádí

č

kové jsou nebezpe

č

ní,

a ke všemu nevzd

ě

laní blázni. Ale Hitler je z nich všech nejhorší. Dal

jsem si tu práci a p

ř

e

č

etl jsem tu jeho bichli od a do z – a jak by

ř

ekl

Sigmund Freud, jsou to výlevy hysterika. Je to paranoik a myslí si,

že objevil magickou formuli, která mu umožní nastolit ve sv

ě

t

ě

po

ř

á-

dek. Na všechno má n

ě

jaké šílené vysv

ě

tlení a má za to, že jeho úvahy

vynikají neomylnou logikou. Podrobn

ě

je rozvádí, plní jimi celé strán-

ky, touží

č

tená

ř

e zavést do všech meandr

ů

svého pok

ř

iveného du

cha,

ale ujiš

ť

uji t

ě

, že v nich není nic racionálního. Nahání to hr

ů

zu. Je to

opravdu dílo vyšinutého, megalomanského ducha. Je to tak ší

lené, že

se kupodivu p

ř

i

č

etb

ě

nem

ů

žu ubránit smíchu.“

„Možná bychom m

ě

li opustit N

ě

mecko, co myslíš?“

19

Když byl Hitler 30. ledna 1933 jmenován kanclé

ř

em, rozpustil prezi-

dent Paul von Hindenburg na jeho popud

Ř

íšský sn

ě

m a vypsal p

ř

ed

č

asné

volby na 5. b

ř

ezna. Pozn. p

ř

ekl.

68

M

Ů

J SOUSED HITLER

„Odjet odsud? To by byli nacisti moc rádi. Ale kam bychom jeli? Ke

komu? A v zemi, do které bychom cht

ě

li odjet, bychom pot

ř

ebovali

pracovní vízum. P

ř

ece se nem

ů

žeme tajn

ě

usadit, kde se nám za-

chce! Je hospodá

ř

ská krize, a tak všude cizince obvi

ň

ují, že berou

práci domácím, a pronásledují ilegály, aby zastavili vzestup extrémní

pravice. My bychom byli b

ě

ženci bez doklad

ů

– jako všichni ti, kte

ř

í

už uprchli z Itálie p

ř

ed Mussolinim nebo ze Špan

ě

lska p

ř

ed ob

č

an-

skou válkou: tam republikáni bojují s fašisty. Ob

č

anská válka... to je

nejhorší, co m

ů

že být... Kdybychom odjeli, stálo by nás to celé jm

ě

ní,

o všechno bychom p

ř

išli, bez práce by se naše úspory rozplynuly za

pár týdn

ů

. Z

č

eho bychom žili? A co Bürschi? Kde by chodil do ško-

ly? Ve Francii? V Anglii? Vždy

ť

neumí ani slovo francouzsky nebo

anglicky... A p

ř

edstav si ho, jak

č

eká celé m

ě

síce v n

ě

jakém tábo

ř

e.

Dovedeš si nás p

ř

edstavit bez státní p

ř

íslušnosti, jak n

ě

kde za ost-

natým drátem

č

ekáme a

č

ekáme, až nám dají papíry?“

„A co Amerika?“

„To je daleko! A navíc jejich ú

ř

ady vízy zrovna nehý

ř

í. A je nemys-

litelné jet tam jako na dovolenou, a pak tam z

ů

stat de

fi

nitivn

ě

. Pro-

vád

ě

jí drastické kontroly jak p

ř

i nalod

ě

ní, tak p

ř

i p

ř

íjezdu. Je to moc

složité.“

„A co Palestina? Tam odjíždí hodn

ě

Žid

ů

a usazují se tam...“

„Ale to je pouš

ť

, drahoušku. Tam lidé žijí na písku jako beduíni. A co

tomu

ř

eknou Arabové, až se dozv

ě

dí, že se na jejich p

ů

d

ě

usadili N

ě

m-

ci, které v jejich vlasti necht

ě

jí? Ostatn

ě

v Palestin

ě

se antisemité už

taky aktivizují! Každopádn

ě

je tam v lét

ě

p

ř

íliš horko a v zim

ě

zase

strašná zima. Já bych musel obd

ě

lávat p

ů

du a ty by ses musela starat

o hospodá

ř

ství, chovat slepice. Musela bys dát sbohem svým toaletám,

klavíru, koncert

ů

m. A nic nenasv

ě

d

č

uje tomu, že Židé jednoho dne

získají nezávislost na britském protektorátu. A i kdyby ji získali,

ř

íkám

si, jak dlouho by si ji asi udrželi. V poušti jsou lidé schopni porvat se

se sousedem i o pí

ď

zem

ě

, jen aby na ní mohli vzty

č

it svoji vlajku.“

„No, já nevím, musí p

ř

ece existovat n

ě

jaké

ř

ešení...“

„Kdybychom byli sami dva, tak ano. Ale my jsme rodina. Už jsem

probíral všechny možnosti: Švýcarsko,

Č

eskoslovensko, Holand

sko...

zkrátka všechny zem

ě

. A

ť

jde ale o kteroukoliv, všechny jsou nad

naše možnosti. A kdo nám zaru

č

í, že se taky nep

ř

ikloní k fašismu?

Státy ve sv

ě

t

ě

mu propadají jeden po druhém: nap

ř

ed Itálie, pak Ja-

ponsko, te

ď

Špan

ě

lsko... a fašisti jsou všude

č

ím dál po

č

etn

ě

jší, i ve

Francii a ve Spojených státech...“