Iva Mojžíšová je jedna z nejvýznamnějších současných slovenských výtvarných kritiček, historiček a teoretiček umění s filosofujícími přesahy. V jejích textech nejsou rozdíly mezi uměním minulosti a současnosti, ani mezi kritikou, historií umění a teorií. Její kritiky vychází vždy ze spříznění s tvůrci. Její studie jsou analyticky jasné a přesné.
Iva Mojžíšová začala psát už v 60. letech a velkou předností jejího psaní je dosavadní platnost těchto textů. Nepředstavuje autorku jejíž vkus a názory jsou poplatné době. Její dílo je hodnotné v širokém kontextu umění (literatury, divadla, výtvarníků a umělecké kritiky jako celku).
Tato kniha (13. svazek edice) obsahuje nadčasové statě o počátcích umělecké kritiky, dále zejména o A. Giacomettim, M. Paštékovi a o deseti dalších umělcích; tři malé portréty a dvě krátká ohlédnutí. Tradičně je uvedena také stať o autorce včetně její bibliografie.