Otázku,
zda matematika je či není věda, si dnes nikdo vážně neklade. Tato
velice abstraktní disciplína pronikla úspěšně nejenom do většiny
přírodovědeckých oborů, ale ovlivňuje skrze nejrůznější moderní
technologie a přístroje i náš běžný život. Jistě bychom proto souhlasili
s C. F. Gaussem, podle nějž je matematika královnou všech věd, a otázku
položenou v titulu naší knihy bychom považovali za předem zodpovězenou.
Matematika však v dějinách naší civilizace onou královnou věd nebyla
vždycky. V dřívějších dobách byla buď podřazena metafyzice či teologii,
nebo byla po určité stránce z celku skutečného vědění zcela vyčleněna. V
naší knize sledujeme proměny jejího vědeckého statusu a současně
uvádíme věcné argumenty, které hovořily a dodnes hovoří pro to či ono
stanovisko.
Naše historické zkoumání nepovažujeme za samoúčelné. Vede nás totiž k
závěru, že matematiku a jí podřazené disciplíny je třeba důsledně
oddělit od metafyziky či přírodní filosofie, mezi něž byla v
předcházejících dějinách (díky Aristotelovi) vklíněna. Matematika totiž
zkoumá člověkem vytvořené struktury či systémy znaků, filosofie naopak
skutečnosti, které jsou na lidské činnosti nezávislé. Matematika a
potažmo i přírodní vědy v moderním slova smyslu tedy hrají –
wittgensteinovsky řečeno – jinou řečovou hru než metafyzika či přírodní
filosofie, a nejedná se tudíž o vědy v témže slova smyslu.